Marijka nevěrnice (1934)

Marijka nevěrnice, kolem názvu filmu Vladislava Vančury a Ivana Olbrachta se ze všech směrů line ostrý zvuk jménem avantgardní. To slovo mi přijde příliš formalistické a slouží jako záplata. Vančura byl novátorem! Hořel pro sociální rovnost a pokroku se nebránil a viděl v něm možnosti. Olbracht byl podobného ražení. FilmMarijka nevěrnicebyl z uměleckého hlediska ctižádostivý projekt a filmařské technické nedostatky nelze přehlédnout, ale nejde o závažnou poruchu a poetické vlnění se mísí s odvahou a víceúrovňovou přímostí. Oříškem je rusínština, jakási směsice ruštiny se srbštinou, ale ten je v dnešní době rychle odstraněn zapnutím titulků.Marijka nevěrniceklame svým názvem a partnerská krize je jen prostředkem k formálnímu vylíčení zaostalosti kraje a tvrdého životního údělu jejich obyvatel. Hlavní postavou šuhajovské balady je prostý, a v dobrém úmyslu i čestný, dřevorubec Petro Birčak (zajímavý Petro Birčák). Všeobecně neodbytná tíživost je posílena nešťastnou náhodou a zvykovým finančním oběhem. Ideální líheň loupežníků, lapků a banditů! Na první místo se staví touha po přežití s kapkou lidské důstojnosti, urovnání vztahů je daleko za vším existencionálně hmatatelným. Hlavní ženskou postavou je Marijka (pohledná Anna Šklebejová), Petrova manželka. Krušné životní podmínky dokáží přinést tápání a trucovitost a následky se stávají kalamitou. Výraznější ženskou postavou je Olena (Olena Birčáková), Petrova matka a morální hlídač počestnosti rodinné. Důležitou postavou je keron Herzán (Herzán), předák vesnických dřevorubců. Výsostné postavení dodává kuráž k povýšenosti, hulvátství a nenasytnosti. A každý odpor zaslouží trest! Důležitá je i židovská komunita v rozpolcenosti stavu skutečnosti. Na jednu stranu proklínaná pro lpění na finančním urovnání, na stranu druhou nejsnadnější cíl ničivé vlny frustrace a nespokojenosti bez ohledu na příčinu. Je zde po novém obzoru prahnoucí krčmář Glück (Glück), jeho mladá důvěřivá dcera Esterka (Ester Glücková) a její snaživý ženich Šlojm (Šlojm Herskovič). Je zde opatrný krčmář Rosenthal (Rosenthal), jeho k útěku do zaslíbené země upnutá dcera Chava (Hana Bělská) a její snoubenec Icko. Z dalších rolí: Petrův neblahý kamarád Danilo Ščerbak (Mikola Skira), pokrytecký zástupce dřevařské firmy Hugo (Robert Ford), či Glücka inspirující český turista (Ivan Olbracht).Marijka nevěrnicenení klasicky strhujícím filmovým dílem, ani epickým opusem. Má sociálně-třídní rozměry, uchovává krajový kolorit. Nestrká hlavu do písku, na vše se dívá otevřeným pohledem a předkládá příčiny i následky. Hospodářská zaostalost se na jedné straně projevuje těžkým živobytím a chudobou. Na stranu druhou je v takovém uspořádání nejvíce poetiky i skutečnosti života. Přechod k blahobytu, a může být jen pozvolný a dlouhodobý, předznamenává pokrytectví a záludnosti chování. Vančurova poetika má šarm a já jsem s jeho filmem, byť má své mouchy, spokojen.

Filmy podle předlohy Ivana Olbrachta mám ráda a když je režisérem ještě Vladislav Vančura, roste moje zvědavost přímo úměrně!! Na Marijku jsem byla hodně natěšená, zatím jsem jí neviděla ani neměla možnost mluvit s někým, kdo už měl to štěstí. Jako první jsem vnímala kameru. I když obsazení neherců spíš odpovídalo dokumentárnímu pojetí, kamera byla pojatá umělecký, s citem promyšlená. Obsazení rusínů dodalo snímku zvláštní atmosféru. Tuto autenticitu, ale ne každý ocenil. Nářečí znamenalo pro mnohé jazykovou bariéru. Je třeba vzít v potaz, že do roku 1929 byly všechny filmy němé a diváci uměli mnohem víc předpokládat, vnímat i beze slov. Tuto vnímavost jsme už bohužel ztratili. Pro ty, co jsou navyklí na rychlou akci a jasně dané dialogy může být Marijka nesrozumitelná. Pro mě to byl hodně zajímavý kus naší kinematografie, který hodně vypovídá o životě na Zakarpatské Ukrajině za první republiky.

Z respektu k osobě mistra českého slova Vančury nakonec hodnotím takto. Po tvůrčí stránce až revoluční, ponechání silného dialektu, který diváka při monolozích nutí skoro až k dedukci, skvělé záběry krajiny a zobrazení podkarpatského folklóru v několika podobách i takové zdokumentování zručné řemeslné práce, také skvělé herectví domorodých horalů a celkově velmi slušné drámo. Technicky trochu slabší s až naivními střihy (z dnešního pohledu), k hlubšímu zamyšlení stojí i postavy Židů, zvolený obraz je nejspíše reálný, nicméně trochu kontroverzní, zvlášť když v Německu byly již antisemitské myšlenky naplňovány v praxi. I dnešní divák si to může přebrat všelijak. Osobně bych uvítal více prostoru pro samotnou Marijku, jejíž představitelka se mi líbila a bylo vidět, že do drsná krajiny i tohoto živobytí jednoduše patří."Já toto znaju...".

Český film zo Zakarpatskej Rusi - zdalo sa mi to zvláštne, kým som si neuvedomil, že česká inteligencia v medzivojnovom období mala do tejto zaostalej oblasti prinášať civilizáciu. Takže k tomu vznikol aj film, ktorý sa ale sústredil viac na rôzne odvrátené stránky. A na hodinový film ich nebolo málo. Okrem malej nevery a jej následkov je priestor aj na podvody a vykorisťovanie lesných robotníkov a s pokazenou slaninou nie celkom nepodobným slávnemu filmovému krížniku. Hoci film má len niečo cez hodinu, sledovanie s častým spätným posunom mi trvalo vyše dvoch hodín, najmä kvôli jazykovému chaosu a nie celkom zrozumiteľnému scenáru. Slabšie momenty striedajú lepšie a vrcholom je vypustenie priehrady a plavba plťou na divokej rieke. Kvôli tejto pasáži sa oplatí film vidieť a oplatilo sa ho natočiť, to akoby bolo od iných tvorcov. Amatérski neherci neboli problémom, skôr ich zle zrozumiteľné nadabovanie, extra triedou bol starý Žid rozprávajúci nemecko-česko-rusínsko-neviemakou hatlaninou. Židom to film celkovo natrel naplno, dnes by takéto niečo dostalo stopku už v zárodku.
––––To je robota s babami! Jak chyžu zbudujime? –––– Žena ho podvádí. Pride do domu, ta je zabije. To še stava... –––– Proč? Protože je to zvíře. Protože je zde vlčí zem. Protože v Karpatech je ještě středověk!

Rozhodně zajímavé zvukově. Obrazově samozřejmě také, ale já dal na první místo zvuk, a to úmyslně. Dějově je to děsná ptákojna, ale zase jsem se dověděl, jak se kde žilo. Je to velmi dobrý filmový počin. Vcelku by mne zajímalo, kde viděl autor popisku na CSFD (pro oficiálního distributora) ty odvážné erotické prvky.