Před deštěm (1994)

„Čas nikdy neumírá, ani kruh není kulatý“.Velmi pěkně podaná hlavní myšlenka filmu.  Pokud se vám někdy zdá, že se lidská hloupost cyklí v kruhu a časem se každá lidská chyba zopakuje, vzpomeňte si na tento brilantní makedonský film z doby Jugoslávské občanské války. Kruh totiž není kulatý a nakonec jde vždy pouze o akce jednotlivců, které kruh uzavřou.

No, už jsem viděl zábavnější a lépe zkonstruované filmy. Tento film nabízí tři příběhy, nazvané Slova, Obličej a Obrazy. Všechny mají společný motiv války v Jugoslávii, přicházejícího deště, Měsíce v úplňku, citát „Čas nikdy neumírá a kruh není nikdy kulatý“. První příběh je o makedonském pravoslavném mladém knězi Kirilovi, který drží dva roky přísahu mlčení a náhodou se u něj objeví mladá albánská dívka Zamira (jo, známe ji zeSamotářů), kterou Kiril statečně ukrývá před makedonskými milicionáři. Nakonec ji však zabije její vlastní rodina! Druhý příběh je o novinářce Anně, která se sejde se svým milencem a fotografem Aleksanderem, ale jaksi jim to nevyjde, a Anna se sejde v restauraci se svým manželem. Zde dojde k hádce dvou Makedonců – číšníka a hosta, host se poté vrátí a pěkně to tam vystřílí, což jaksi manžel od Anny nepřežije. No a třetí příběh je o navrátilci Aleksovi, který se vrátí do Makedonie po šestnácti letech a má za sebou traumatické zážitky z války v Bosně, a bojí se, aby se něco podobného nestalo také v Makedonii. Zde se kruh uzavírá – končí to tím, že albánská dívka zabije jeho bratrance, přesto se jí Aleks zastane. To ho stojí život. Musím se přiznat, že u posledního příběhu jsem už trochu usínal. Nejvíce na tomto filmu oceňuji především výkon Borise Břitvy zPodfu(c)kua také ty krásné záběry malebné krajiny makedonských Dinárských hor. Jinak to byla tak trochu nuda, lehce utahané, příliš vážné a bylo problém udržet pozornost. Srbové mají ty filmy jaksi šťavnatější a výživnější.

Podrobnější hodnocení: Po první části ***, po druhé **. Zajímavé je, že se zde mluví o třech povídkách, přestože šlo o tři nedílné díly filmu. Proto se dá polemizovat s gudaulinem (****), který právem vyžaduje větší kompaktnost příběhu. Sám se ale domnívám, že by pak nevyzněla pointa příběhu (pokud tak byla zamýšlena): Pokud chceš zlikvidovat osobu cizího etnika, stane se často, že zabiješ osobu z vlastního etnika. Neříká se jen, kolik takových osob je třeba zabít, aby se rozlomil nekulatý kruh prolévané krve. Z hlediska filmové sémiotiky je zde ovšem pár prohřešků, především ikonické pojetí osob a víceobsažnost znaků a výrazů.

Rád si Před deštěm někdy pustím znovu, abych se přesvědčil o jeho (ne)kvalitě, ale ve finále z něj mám poměrně průměrný pocit. Fajn je rozdělění děje do tři propojených povídek, nesmírně super je jejich časová souslednost - druhá musí logicky následovat po první, třetí po druhé a zároveň první po třetí. S odstupem si však vskutku odnáším pouhý "evropská válečná filmová klasika" pocit... 70%

Čas nikdy neumírá, kruh není kulatý, před deštěm je dusno. Balkánský povídkový velkofilm, který sice není jako Kusturica, ale i tak je to pořádná pljeskavica. Opravdu krásné obrázky přírody se tu střídají s bezdůvodným zabíjením lidí, bratr proti bratru, potomci proti předkům a naopak. Kontrast života Makedonců a Albánců s Londýnem, současnosti s minulostí. Snímek trpí ve velké míře tradičním nešvarem časoprostorových skládaček - dvě třetiny sledujeme postavy a události, u kterých nevíme, proč by nás vlastně měly zajímat. V poslední třetí povídce se vše konečně začne splétat dohromady a dávat smysl.. ale také ztrácet naději, že ve všem tom chaosu zdejšího světa lze najít nějaký řád a spravedlnost.