Anglický pacient (1996)

Herodotovy Dějiny, svazek, který nosí titulní anglický pacient Lászlo Almásy všude s sebou a v němž shromažďuje osobní historii, pojednávají o světové válce starověku mezi Řeckem a Persií. Řecko-perská válka je světovou válkou antického světa, a přesto je Lászlo slepý k tomu, že se k nové světové válce schyluje. Nosí v kapse otce dějepisectví, a sám prožívá velké dějiny. Orlí profily brázdí plátno v tomto historickém eposu s příchutí melodramatu.  Anglický pacient, ironický to titul, zkoumá mimo jiné problém identity. Muži, pro něhož neexistuje národnost, který neuznává hranice, se stane osudným jeho nešťastně maďarské jméno. Válka totiž představuje hranici, kterou nelze přehlížet.Více v knizeDevadesátky ve filmu.

Těžkotonážní romantika ze starých časů, kdy přes to dát slovo zkrátka nejel vlak. Rok 1996 nebyl zrovna nabitý velikou filmovou kvalitou a tak Anglický pacient bral Oscary útokem. I po letech se jedná o koukatelnou záležitost o jedné tragické lásce. Ralph Fiennes možná poprvé v životě tráví tisíce hodin v maskérně. 75%

Nenašla jsem důvod, proč by se film vymykal ostatním romantickým filmům. Ale možná mi něco uteklo. Láska hlavních protagonistů na mě působila hrozně povrchně. Sledování mi narušovaly neobvyklé, a pro mě nelogické vsuvky. Například Defoe, jakožto mstitel z minulosti. Kde se vzal, tu se vzal, uprostřed ničeho najde svého odvěkého nepřítele. Nebo podivný románek sestřičky s hledačem min. Mně to prostě nehrálo do sebe. Děj neplynul přirozeně a příjemně, ale pořád mi to tam narušovaly nepříjemné skoky v ději, které na sebe nenavazovaly. Kredit dávám laskavé sestřičce, smrti Katharine, zajímavému prostředí a neuvěřitelně protivnému, otravnému, nesympatickému Lászlovi, kterého sehrál Fiennes tak dobře, že mě jímal vztek kdykoliv jsem ho viděla.

Film, co vás zahřeje u srdce. Anthony Mingella byl rozhodně vizionářský režisér (škoda jeho brzkého odchodu), ten jeho trojlístek filmů (Anglický pacient, Talentovaný pan Ripley a Návrat do Cold Mountain) si zaslouží obdiv. Naprosto uhrančivý vizuál v prostředí africké pouště, vše doprovázené nadpozemským soundtrackem. Kromě toho přesvědčivé herecké výkony, kdy všichni zúčastnění hrají až na dřeň. To vše z filmu dělá výborný koktail. A co samotný příběh? Někdo by mohl namítat, že dost zabrušuje do romantického žánru. No a co? Občas přijde film s nějakým zvratem, občas dojde i na akčnější sekvenci, abychom si uvědomili to válečné zasazení. Ale především dokáže zápletka dost efektivně zacloumat s vaší emocionální stránkou. A zakončení? Tam to Minghella uzavřel s naprostou elegancí, jak mu bylo během kariéry vlastní. Jo, tohle jsem si užil. Za mě si film odnáší silných 8/10

Z pro mě úplně neznámého filmu se vyklubal jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků, co jsem za poslední dobu zažil. Snímek dokáže ohromit, překvapit, ale i dojmout. Hlavními důvody jsou sice základní, ale mnohdy silné motivy týkající se lásky, života a smrti. Celý film je jako jedna horská dráha, která vás na konci složí. Absolutně nemám slov.