Poupata (2011)

Viděno poprvé až s patnáctiletým odstupem. Možná proto z toho některé věci hodně trčí. Na jednu stranu je to fakt dobře natočené. A dobře zahrané. Na druhou stranu z toho už od samého začátku trčí euro mentalita. "Když to tu máme, tak to upravíme a prodáme. A v Evropě nám zatleskaj". Je to takový ten moment, kdy se reflexe láme v exploataci a dokumentarismus ve fetiš. Navíc je to dramaturgicky opravdu hodně špatně uchopené. A jak zápletka pokračuje, tak je čím dá nedůvěryhodnější. A nakonec z toho vyleze vykonstruovaný slepenec povrchních a účelově nasazených motivů a scén.

Lide s existencnimi (i osobnimi) problemy jsou obvyklym vdecnym tematem techto filmu. Ja se v tom nevyzivam, ale uznavam, ze nektere mohou byt alespon nadprumerne a nebo poskytnout nejaky novy/jiny pohled, ktery zaujme. Tady nic takovyho neni, je to takova klasika, kde kazdy krok dopredu uhodnete. Proste je to v zivote blby, pak horsi a nakonec se to vubec nezlepsi. Otec nezamestnany gembler, dcera tehotna, matka uklizecka, syn si privede domu stripterku (a pravdepodobne i prostitutku)...coz byla mimochodem snad jedina zabavna postava v tomhle filmu v podani skvele Anety Krejcikove...atd.

Filmový počin režiséra který žije v kulturním dostatku v Praze a myslící si že opravdový a hlavně tepající svět  je venku, tedy na periferii republiky a tudíž bude první který nastaví zrcadlo společnosti která skutečně žije. No budiž, když si to myslí neberme mu to, ale rozhodně není potřeba to vidět, natož zabíjet čas sledování nihilismu, neschopnosti se vzepjat postavit nepřízni osudu a něco s tím udělat, nebo alespoň utéct do světa. Jediný, za co opravdu stojí kouknout je, zatraceně sexy vypadající, Aneta Krejčíková v roli striptérky. Hraje holku která se protlouká jak může a nakonec odchází z někým kdo ji někam posune, v tomhle případě do Itálie, budiž. Nevidím ale nic zajímavého na depresivním filmu, kde je úplně zbytečná vsuvka o poupatech, asi tím chtěl režisér říci, že zbytek dívek a žen si alespoň zatančí na spartakiádu 85 poupata tehdy to cvičili starší žákyně základních škol v CSSR.

Absolutní bizár. 😀 Čekala jsem drama znázorňující těžkosti a sílu závislosti, jako je například Requiem for dream, a nebo ceske Kobry a uzovky. Film bych popsala jako černou komedii, jelikoz chovani postav bylo naprosto mimo chápání. Snímek obsahuje několik dejovych linek které na sebe vůbec nenavozuji. Tehotenstvi v puberte, zamilovani do jakesi tanecnice, gambling, vietnamska komunita, chudoba. Celý to bylo jako totální výplach mozku. Musela jsem se smát.Kdyby to nebylo myšleno vážně tak je to skvělý film. Některé scény, kdy je buď fotr nebo těhotná holka u koleji, jsem mela chuť je strčit pod vlak, ať už mě neserou. Film vlastně jen ukáže proč je ta, či ona osoba smutná. ale nijak vic to neřeší. Film jsem naštěstí viděla doma jelikoz v kině bych to nedala.

Režisérský a současně i scénáristický debut Zdeňka Jiráského vypráví příběh čtyřčlenné rodiny z malého města v Severních Čechách, která zde žije bezútěšným životem, naplněným hořkostí, zmarem a beznadějí. Jiráský zasadil příběh do samo o sobě ponurého prostředí špinavého zapadákova, které ještě umocňuje zmar a bezvýchodnost, které se vznášejí nad Jardou, Kamilou, Agátou a Honzou, tedy členy "naší" rodiny. A ani další, vedlejší postavy na tom nejsou většinou o mnoho lépe. Celý film je obestřený depresí a beznadějí a jeho hrdinové nedostávají ani nejmenší šanci na únik z mizérie, která je provází. Osobně bych v příběhu rád viděl i záblesk něčeho pozitivního, možná i trošku humoru a směřování příběhu a jeho postav někam - k nějaké naději. To mi trochu chybělo. Co rozhodně snímku nechybí jsou výteční herci v čele s naprosto úžasným Vladimírem Javorským. Poupata jsou filmem, který rozhodně stojí za shlédnutí. 70 %.