Poslední střih (2022)

Frantíci opět překvapili. Teda ne tím, že by natočili něco světobornýho, ale spíš tím, že se vůbec ještě dokážou sejít na place a nerozpadnout se po první baguettě. Situace se štěnicema a zombie flákama se záhrobníky je tam zřejmě vážná — kdyby se film jmenoval Poslední kousnutí, pořád by to sedělo. Francie prostě jede svoje: buď natočí pětihodinové existenciální drama o pánovi, co se zamiluje do rohlíku, nebo takovouhle meta-zombie komedii, kde se místo mozků servíruje chaos a červená omáčka. Všechno to má ten klasickej evropskej „uměleckej punk“ vibe — kamera kmitá jak epileptik na LSD, dialogy jsou přestřelený a půlka postav vypadá, jako by přišla rovnou z protestu proti důchodové reformě. Ale ono to nějak funguje. Je to poctivě blbý, s upřímnou snahou být „jiný“, a právě proto zábavný. V zemi, kde se řeší, jestli se ti štěnice dostanou i do baguett, je Poslední střih vlastně docela osvěžující. Zombie komedie, která nechce být děsivá, ale spíš nechutně autentická. A i když občas ten francouzský humor hraničí s kulturním sebevražedstvím, aspoň se nebojí zasmát sami sobě. Což je dneska víc, než dokáže půlka Hollywoodu.#podzimnisklizen [2023]

Prvních 40 minut si říkáte to je tak špatný Béčko až to není ani možný.
Pak dalších 40 minut zjišťujete to co se dělo předtím a začínáte získávat okolo tohodle filmu obrázek.
A pak teprve zbytková minutaž sehraje největší roli a všechno začne zapadat do sebe až to dokonale zapadne.
A zapadne to tak dobře že to dokonce dokázalo rozhodit moje hodnocení během filmu které bylo skoro odpad či jedna hvězdička.
Ale díky té konečně stopáží se vyšvihlo z odpadu na tři hvězdičky což je hodně slušný výkon.

Pokladám sa za diváka nanajvýš tolerantného voči akejkoľvek blbosti a dávam šancu filmom i nemálo podpriemerným, častokrát idem tiež proti prúdu hodnoteniam, no tentokrát som film po polhodine takmer vypol, čo sa mi nestalo ani nepamätám. Našťastie som z úcty k tvorcom dal tomu šancu a v druhej polovici sa tento bizár rozbehol veľmi slušne. Je naozaj potrebné počkať si na druhú polovicu, kedy bude divák vidieť film z inej perspektívy. Prvá polovica je ukrutne nudná a ničnehovoriaca sračka, ale palec hore za odvahu vôbec niečo také natočiť. Mohlo to byť oveľa údernejšie a originálnejšie.50%.

„Chci upřímnost. Žádný umělý slzy, chci pravý!“ Ach, ty remaky. Často jsou jen o chamtivosti producentů, kteří si všimli úspěchu jiného filmu, obvykle natočeného v jiném než anglickém jazyce. A jdou do toho s tím, že nechápou/ignorují to, co způsobilo právě úspěch originálu. Třicet předchozích scén je podle rejžy na nic, kvůli filmu se hodně zadlužil, herci jsou bez života, na place je cítit napětí. Romain Duris měl totiž za úkol natočit předělávku japonského filmu – a to beze změny jakýchkoliv prvků. Tvůrce oscarového Umělce tentokrát vřele objímá béčkové filmy, s katastrofálními kulisami, uječenými hereckými výkony a kýčovitými efekty. Improvizace na filmovém place fajn, ale celé se mi to velmi brzy začalo zajídat, určitě to chtělo pár scén nechat ve střižně a humoru mělo být rozhodně víc.

Tohle se fakt těžko hodnotí, neboť pokud neprotrpíte první třetinu filmu, která je příšerná, tak byste se nedočkali luxusní zábavy v poslední třetině. Takže vývoj emocí: WTF? - Tak tohle fakt nejde, myslí to vážně...? - To je hovadina, přetáčím. - AHA! No tyvole :-DDD To je prča :-D

První část: 1 🌟
Druhá část: 🅾️
Třetí část: 4 🌟🌟🌟🌟