Umělec (2011)

Krásná pocta kinematografii, která je za pomoci moderních postupů zhmotnělým ideálem němého filmu, se vším co k němu patří. Naivními příběhy, rozmáchlými gesty, přímočarostí, ksichtěním, kulisami i tou černobílou, která nerozptyluje barvami. Milý, ale také zábavný příběh o lásce, a taky lásce k filmu, s pořádnou dávkou emocí, které ač jsou předávány téměř beze slov, zasáhnou cíl silněji než mnohé ukecané filmy plné barev. A také spousta nápadů a hravých detailů, které si z původních němých filmů někdy utahují, jindy se jim klaní a někdy jim vyznávají lásku.

Umělec je krásná pocta starému Hollywoodu z období, kdy se objevil zvukový film a kdy filmaři stáli před rozhodnutím se buď přizpůsobit, nebo upadnout v zapomnění. Ta pocta se neodehrává jen v příběhu, ale také ve zpracování snímku. Film je totiž černobílý a němý, což tentokrát patří k velkému plusu filmu. Pár původních filmů z toho období jsem už odsledoval a musím říct, že se to tvůrcům povedlo na výbornou. Podařilo se jim skvěle trefit tu atmosféru. V dnešní době plné různých efektů je osvěžující, když tvůrci dokáží odvyprávět příběh bez pomocných technických berliček. Příběh je sice jednoduchý a nepřekvapivý, to mě ale nakonec nevadilo. Užíval jsem si tu zmíněnou atmosféru, hodně drobných detailů a povedených scén. Například sny hlavního hrdiny byly perfektní. Když k tomu připočtu i sympatické obsazení, vychází mi to na čtyři němé, černobílé a velké hvězdy.

Dokonalosť! Priznávam s Artistom to nebola celkom láska na prvý pohľad. Nemý a podobne štylizovaný film nie je úplne moja šálka kávy. Dala som mu však šancu a musím uznať, že toto dielo oplýva skvelou komikou, kde pracuje s témou reči a zvuku ako takého. Už od prvej scény, keď vidíme hlavného hrdinu v scéne jeho nového trháku, ako sa ho na mučidlách snažia prinútiť hovoriť. „I won't talk! I won't say a word!“Scény z filmu sledujeme spolu s divákmi na premiére a môžeme si užívať ich bezprostredné reakcie. Keď milujete kinematografiu, tento film skrátka nemôžete nemilovať. V príbehu sledujeme hviezdu na výslní Georga Valentina a mladej hviezdičky Peppy. Éra nemého filmu sa pomaly schyľuje ku koncu rovnako ako Valentinova kariéra. Medzi hlavnými postavami (vrátane psíka) to iskrí a aj v čiernobielych farbách je to celé veľmi svieže. Láskavá romanca ako pocta tým, ktorí uvoľnili cestu.

Na dnešní dobu velmi, velmi neotřelý film, který, jako by z oka vypadl z 20. let minulého století. Je zřejmé, že je film dělán s naprostou oddaností a láskou k černobílým němým kouskům, protože jsem se po celou dobu sledování cítil, jako bych sledoval třebaMetropolis. O to víc uchvacující je fakt, jak skvěle tuto originální formuHazanaviciusnapasoval na téma film a zvuk, který se ve snímku stává ústředním motivem. Protagonista George Valentin, vášnivý herec vystupující v němých filmech, je totiž výrazně proti nastupující zvukové formě a samotný Umělec si s tímto motivem hezky pohrál (nejlépe toto zobrazuje scéna místnosti, kde najednou všechny zvuky ožijí). A nejen, že audiovizuální stránka silně evokuje staré snímky à laFritz Lang, ale dokonce i samotný příběh připomíná dějové kostry takových filmů - místy zjednodušené, prosté, ale zato úderné, jasné a zábavné na sledování. S čím jsem měl však problém byla druhá polovina, která mě přestávala bavit. Naštěstí to pak zachránil konec a roztančené finále, nad kterým jsem žasl.Vyhodnocení:Formou jednoznačně jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem kdy viděl

Z čista jasna přicházející óda na němé filmy dvacátých let a již třetí snímek na podobnou kinematografickou revoluci jako dechberoucí Zpívání v dešti či nedávný Babylon.. Umělec je originální, ale svým způsobem se jedná o odvážný pokus mladých filmařů napodobit ty nejstarší z jejich řad. Němý film dvacátého prvního století skládající holt jedné lásce mezi titulními hrdiny.. Snímek, který beze slov promlouvá k divákovi samotného a snaží se v něm vzbudit nostalgické pocity nad "starým dobrým Hollywoodem". Ale kolik jich ví, kam Umělcova slova směřují? Já to nevím. Proto vidím jen černobíle stylizovaný romantický příběh, který zapadá do žánrové šedi.. Herci hrají tělem, divák poslouchá očima a milovník němé éry filmu nechápe, že je svědkem takové pocty. Ale co zbývá nám ostatním.. Nápad odvážný, ale přece, že postavám odeberu hlas neznamená, že jim odejmu i duši, a co hůř, že na tom celém vystavím celý snímek..60%