Beetlejuice Beetlejuice (2024)

Akosi sa stalo, že som 15 rokov nevidel žiadny Burtonov film. ____ Čudné. Veľmi, veľmi, veľmi čudné. Aj pôvodný BEETLEJUICE bol taký, ale inak, sviežou originalitou a roztomilo morbídnym humorom a kto ho raz videl, hlavne v tej dobe, nikdy naňho nezabudne. Ale vytúžené pokračovanie, v ktoré už nikto neveril, pôsobí rozbito a silene - aspoň do polovice... Neviem, či som si už potom zvykol, alebo to nabralo dych, každopádne je to od nejakej chvíle natoľko bizarné, až som sa občas rozosmial už len preto, že som nemohol uveriť vlastným očiam. Mnohí tvrdia, že starý Burton je späť, ale je to zle napísané, ja si myslím skôr opak - ten scenár je nápaditý aj na dnešnú ujetú dobu, krásne nadväzuje na originálny film, ako by to bolo predvčerom, rozširuje to lákavé záhrobné univerzum a vysvetľuje niektoré veci, ktoré nás ako divákov trápili už pred 30 rokmi. Režisér zatiaľ síce prichádza so skvelými nápadmi, ale filmu chýba nejaká jasná vízia a ucelenosť a zo začiatku pekne drhne aj tempo. Na druhej strane som mal už deň po pozretí pocit, že to musím vidieť znovu, tak možno sa mi to ešte zapáči viac...

Od prvního záběru strašná křeč bez nápadu, která s postupující minutaží maličko povolovala, ale fakt jen maličko. Takřka doslovné kopírování scén z původního filmu nepůsobí jako pocta ani laškovné pomrkavaní, ale jako naprostá scénaristická bezradnost, navíc s nehezkým vizuálem. Těch pár trochu zajímavých scén to nezachrání. A jo, měl jsem chuť vrátit si po letech Burtona do topky, abych ho z ní za tohle mohl vyhodit.

Bítldžús druhý je možná jediný film Burtona, ke kterému jsem se k jeho tvorbě chtěl vrátit. Částečně i kvůli Monice. A musím uznat, že byť vyprázdněnější a povrchnější, návrat do jeho světa se i docela povedl. Je to dostatečně ulítlé, bizarní a humorné a Keaton v titulní roli pořád stejně trhlý. Obsazení je vymazlené. 3,5*

Od minulého dílu se tvůrci zaměřili více na komediální černý humor než na pevný příběh. Nicméně v první polovině jsem si nemohl zvyknout na hlavní postavy, které působí úplně nelogicky a to i dějově. Náhody, zvraty, jen tak narychlo, aby se film dostal do hlavní zápletky, což ale kazí plynulost děje. Zároveň celý film se hodně naklání k filmuAddamsova rodina (1991)a to jak zpracovaním, tak chováním určitých postav.Pěnička

Druhý díl po 36 letech má jasný Burtonův rukopis a přináší stejnou poetiku jako díl první. Přes všechny digitální možnosti se drží především klasických kinematografických postupů s poctivými manuálními maskami. Otázkou je, zda trefuje cílovku. Ta je stejná jako u prvního dílu - dospívající holka. Jenže zatímco jednička vyšla v době, kdy tyto triky ještě reálně mohly cílovku ohúriť, dnes, po všech těch Avengerech plných děsivých monster, fantastických světů a jiného digitálního bordelu, už jsou vysloveně úsměvné, nechci říct přímo směšné.