Menu (2022)

Kdo by řekl, že kombinace Ralpha Fiennese a Anyi Taylor-Joy bude tak napínává. Skvělý casting, který táhne i tlačí celý děj a zážitek. Dramatický pocit tísně, který se v příběhu víc a víc stupňuje nikam neodchází a je skvěle spojený s postavou Margot, která nás provádí dějem.SPOILER.A když se začíná smrti vlastně smát do ksichtu, tak si říkám – no jo, to bych možná dělal taky? Když už nejde být smutný, nebo se bát, tak se člověk vždycky může smát. I když je to tomu, jak za své "hříchy" z pohledu šéfkuchaře postupně umírají a jsou mrzačeni ostatní jedlíci v hogo fogo restauraci.

Celé to působí jako pokus o sociální kritiku, kterou psal někdo ve starbucks na posledním modelu Macu. Většina postav je jen plochá a tupá kulisa pro dvě hlavní postavy. Ale ty nemají moc co nabídnout. Po herecké stránce u nich dobré, jenže... když si tady vypůjčím příměr z té kuchyně... ze špičkových surovin jde pořád udělat jídlo bez chuti, když neumí kuchař vařit a nepoužije koření.

Netypicky naservírované menu, které vás má pohltit. Ano, zvraty tam jsou a některý momenty jsem nečekal. Jenže herecky mne to nebavilo. Ralph umí líp a tady mi přišel bohužel strohý. Za to ostatní herecké výkony byly perfektní. Celkově to byl nevšední snímek, který jsem rád viděl a originalitu tomu nejde vyčíst. Ale jako celkové menu mne to tolik nechutnalo.

Film je tvorba. Někdy dokument, jindy je předlohou kniha. Někdy kniha faktografická, ALE. . . . . Zde je nadsázkou protknutý celý příběh. Nečekal jsem dokument, ani kino podle skutečné události. Proto se mne netýká zklamání, nebo rozladěnost. Lehký, kultivovaný horor okořeněný černým humorem, s náznakem rozličných povah, rozličných reakcí na dopředu připravenou situaci. Netrhá se bránice, a nevstávají vlasy hrůzou . . .   Skvěle zahrané, čisté záběry, kulinářské umění převedené ad absurdum, kdy řada lidí - smetánka - jde i u nás na podobné "laskominy", jen aby, aby, aby. Aby bylo co obdivovat okolím. . . . . Také krásná restaurace, záběry ostrova, skvělé vybavení show kuchyně. "Ano šéfe!"  Za mne s klidným svědomím plná palba. DOPORUČUJI.   Cyglos

Vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Líbilo se mi to, nebo ne? Asi takhle, forma zvítězila nad obsahem. Příběh je v zásadě plytký. Světoznámému šéfkuchaři, nejspíše z výparů jeho vysoké gastronomie, definitivně hráblo a rozhodl se udělat poslední večeři ve stylu, za který by se nemusel stydět ani Pilát Pontský s Jidášem a Herodesem dohromady. Sehnal si partičku stejně potrefených pomocníků, kteří se intenzivně živili nejspíše kaktusem San Pedro, ayahuascayou, lysohlávkami a tudíž, jim nápad šéfa, pozvat si bandu snobských zbohatlických pitomců a připravit všem nezapomenutelný večer, plný kulinářských zážitků zakončených pompézní grilovačkou, přišlo, jako skvělý nápad. Jejich vizi nesdílela jen jedna kněžka lásky a ta se vydala raději cestou rychlého občerstvení, které jí kupodivu prospělo i zdravotně. Což se nestává často.  Herecké výkony geniální, vizuál působivý, ale místy se to vleklo a co se bude dít, bylo příliš brzy tak očividné a logicky kulhající, že to až fyzicky bolelo. Za mne rozporuplných 60%.