On se bojí (2023)

Po zhlédnutí mám pocit, že jsem vlastně viděl minimálně tři různé filmy v jednom - a právě v jejich vzájemné provázanosti vidím největší problém. Kdyby se příběh soustředil výhradně na byt a jeho bezprostřední okolí, mohlo jít o téměř dokonalou one-man jízdu. Vyhrocenost první třetiny sice působí přehnaně, ale zároveň brutálně autenticky - jako horečnatý sen, který vyrůstá z reálného základu (tj. bordel a chaos v USA). Po přesunu do domu se však vyprávění začíná komplikovat způsobem, který už tak přesvědčivě nepůsobí. Místo organického vývoje nastupuje trpká, v podstatě žánrová účelovost. Naopak introspektivní pasáž v lesním divadle mi přišla přirozená a je (podle mě) druhou nejsilnější částí filmu. Finální konfrontace na mě ale dělala dojem scenáristické slabosti a osud protagonisty mě v té chvíli už vůbec nezajímal. __________Beau Is Afraidmohl fungovat jako výborná hororová satira na životní podmínky v USA – kdyby se držel svého původního konceptu a důsledně ho rozvinul. Místo toho se z něj postupně stává ublížená, ufňukaná karikatura, která se snaží o metareflexi vlastní introspekce, aniž by nabízela jakkoliv produktivní snahu o nalezení skutečného řešení nebo rozřešení. Ano, vztahy (nejen) s rodiči jsou složité. No shit. Ale vyrovnávání se s nimi nutně nemusí mít podobu sebemrskačské voyage, na jejímž konci stojí veřejné pranýřování a následné utopení se ve „vlastních slzách“. Paradoxně, neuškodilo by víc lehkosti plynoucí ze skutečného nadhledu.

Nesnáším moralisty, kteří tvrdí, že si má člověk užít to, jak to působí a neřešit hloubku a smysl. Protože tohle si neužijete. Je to o strachu, úzkosti a traumatech. Je to tižívé a tesknivé. Bez hledání smyslu tento film nejde metabolizovat. Je tu celá řada klíčových prvků, které propojují film, dle nichž se lze přibližně zorientovat, jaká je asi realita skrz to, jak jí vnímá a jaký dopad na Beau má.

Ari Aster začal trochu lynchovat. Svým třetím snímkem nás zavedl nejspíše nejblíže ke svému nitru a proto chce být jenom namátkový, bez jasných výjevů a vysvětlitelných jevů. Tahle roztěkanost, tvůrčí volnost a rozmáchlost metráže mu svým způsobem trochu uškodila. Osobitější vyjadřování a uvolněnost myšlenek vyslaných na plátna způsobuje chaos, který není nutně špatný, ale zároveň neudržel otěže tohohle neřízeného teplokrevníka. - 65 % -

Tiež som sa bál... Videl som všetky filmy od Astera a všetky majú rovnaký problém s nezvládnutým záverom alebo nejakou úchylnou scénou. Obrie vajcia medzi nohami??? Megapenis v podkroví??... Aster je bez debaty šikovný režisér, ktorý vie budovať atmosféru len to treba vypilovať.  J. Phoenix je fantastický ako vždy a prvá polovica filmu bola skvelá. Nákup vody cez ulicu i scénu vo vani som si užil. Netušil som kam nás režisér dovedie, ale nechal som sa unášať a užíval si atmosféru i výkon Phoenixa. Posledná tretina filmu však nečakane stratila dych a dovtedy skvelý dojem nejako opadol. Ako celok film neprekročil priemer, čo je vzhľadom na veľmi kvalitnú prvú polovicu filmu trochu prúser a premárnená príležitosť. 60%.

Oidipovsky komplexný psycho trip o tom, že keď sa matka nedožije straty vášho panictva, treba oživiť matku. Nočná mora bez prebudenia, pri ktorej možno hrajú v telke správy s reportážou o nepokojoch v uliciach, možno hrá len hudba a možno vonku prší a hádajú sa susedia. Všetko to prestupuje sen, do ktorého pribúda tečúca vaňa, prenasledovanie cudzincami, adaptovanie sa inde, adoptovanie inými a návrat do lona (prírody).