Je mi ze sebe špatně (2022)

"Miluju život." Tý vole to byl zase bizárek, ale jako hodně v dobrým. I když je to vtipný, tak mi to vtipný vůbec ale vůbec nepřišlo. Takový cáklý pizdy opravdu existujou a není jich málo. Nikomu nepřeju mít takovej kosočtverec nablízku. V tomhle Norským kousku to ale jede pěkně za hranu a ten body horror feeling je parádní. A dokonce je to takhle uvěřitelnější a přijatelnější než nějaký prvoplánový body horůrek, ze kterého nakonec vyleze pitchovina roku. Za mě je tohle skvělej kousek, kterej funguje ve více rovinách a kdo má smysl pro humor nastaven "jinde" tak si určitě pošmákne. Ať žije bizár! A samozřejmě caklý pizdy for life! Akorát ne tyhle, ty jsou vopruz.

Ze začátku jsem myslel. že to bude úplná ztráta času, ale hned po několika scénách mě, už hlavní postava začla lézt na nervy. Namyšlená, nasraná, arogatní, slepice, která jediný co chce je, aby si ji někdo všímal a litoval, a jak jinak to udělat než ubližování sama sobě a předstírat vážné onemocnění. Inu, její život si přece najde cestu a její přání se stane realitou, a tak začne bojovat proti tomu co po celou dobu chtěla. Film byl celkově, až moc dlouhej a pro mě frustrující záměr na hlavní postavu.Pěnička

Je to komédia taká temná, že je to takmer horor. Nielen horor: horor o "tele". Zaujímalo by ma, čo by si o tom pomyslel David Cronenberg. Film nielenže prináša charakterový portrét niekoho, kto trpí syndrómom pozornosti, ale zdôrazňuje aj témy, ako si vyberáme štandardy krásy, a to aj s „nedokonalou“ krásou, aby sme boli politicky korektní, alebo ako sa to prezentujeme vonkajšiemu svetu. 7/10

Na Je mi ze sebe špatně jsem se chystal už od nadšení z To se mi snad zdá, ale docela jsem se toho snímku zdráhal a trochu se ho i děsil – očekával jsem psychologicky vyčerpávající podívanou, ze které mi bude opravdu špatně. Ostatně, komu z generace „sněhových vloček“ někdy ze sebe nebylo špatně? Pocity sebedojímání a zhmotňování vlastního utrpení mi také nejsou úplně cizí, takže to téma je pro mě citlivé. Když jsem se ale začal chystat do kina i na nový film pana režiséra rozhodl jsem se, že si tenhle snímek konečně doplním. A vypadla z toho přesně tak nepříjemná podívaná, jakou jsem čekal – která je ale ve výsledku vlastně fakt docela dobrá. Borgliho zjevně baví utahovat si z naší současné přecitlivělosti  nového veku a s jistou krutostí jí nastavuje zrcadlo. V tom, co chce zobrazit, jde až na dřeň – a je to místy opravdu silné. Film je tísnivý, mrazivý, odpudivý, ale zároveň i zábavný a trpce ironický. Hlavní hrdinka je permanentně hnaná touhou po pozornosti, ve které nemá žádné zábrany – nic, před čím by se zastavila. A právě proto je tak fascinující ji sledovat. Děsivá je především ta myšlenka, že veškeré utrpení, které prožívá, není k soucitu – ona přesně takhle trpět chce. A i když se v závěru „přizná“, je až ďábelské, že v tom není žádná skutečná sebereflexe, jen další forma citového vydírání. Kromě samotné touhy po pozornosti film výborně paroduje i pozérské, umělecky snoby, co se fotí s plyšovou nebo různé formy pseudo-koučování, které nahrazují skutečnou terapii. Stejně jako v To se mi snad zdá! absurdní námět nabere vygradování v mediálném prostředí, které mě zkrátka baví. Ale asi  nejvíc mě ve  ale své satiričnosti zasáhlo samotné zakončení, které přesně tepe dobu bažící po skandálech, výstřednosti a jinakosti – protože právě tohle všechno vám dnes může přinést slávu. Zároveň ale Je mi ze sebe špatně nemůže mít z principu tak jedinečný, fantaskní námět jako To se mi snad zdá, takže ten „wow efekt“ není tak silný. A právě tím, že film stojí víc na realistických základech, někdy víc vynikne ta lehká vykonstruovanost. Stačilo by vlastně málo, aby celý příběh přestal fungovat – a není to tak imaginativně nadpozemské, aby se to dálo úplně řejít v rámci nějaké povznášející fantazíjnosti.  Třebakdyby Tom hned odhalil, co Signe na počítači hledá, její plán by se mohl úplně rozpadnout. A i když je To m dost velký idiot, působí až nepravděpodobně, že si nevšimne, že se s ní děje něco patologického už v momentě, kdy vyhodí ten počítač.. Podobně i některé momenty kolem nemocnice působí trochu nevěrohodně. Před naprosto úchvatným To se mi zdá tak Borgini natočil něco, co je možná stejně tak trefné a znepokojivé,  ale svou iracionalistoností mě to uchvatilo méně.

/// "Je mi ze sebe špatně". No, to by taky mělo - Signe je fakt psychopatka a herecky precizně vystihnutá. Tenhle satirický film má skvělý námět, který sice v půlce trochu ztrácí dech, v poslední třetině ho ale i přes jistou předvídatelnost zvládne ještě chytit. V určitých aspektech bych si pár věcí přál ještě trošku vyostřenějších a ubral bych na různých zasněních. I tak ale jde o povedený snímek o tom, kam až může touha po pozornosti člověka zavést. 7/10