Jiný člověk (2024)

Podíval jsem se na to jen kvůli Sebastian Stanovi ... ale i tak nedokoukáno ... televizní look byl nejspíš zámer ... hnusná, syrová atmosféra byla good, masky a přerod cool jako od Cronenberga ... čest herci s opravdovou chorobou - má velkou duševní sílu a pozitivní přístup k životu - to je inspirativní - jinak jako film mě ale minul ... ?!

Poměrně zvláštní počin, který jde svým vyzněním tak trochu proti proudu současného vnímání společnosti a je otázka, zda by v reálu vše dopadlo, jak nakonec dopadlo. Aaron Schimberg rozhodně sepsal velmi dobrý a chytrý příběh, který na první pohled vypadá předvídatelně, na ten druhý je to s ním ale trochu složitější. Paradoxně nejsilnější je v první polovině, kdy volí až kafkovskou atmosféru a hlavního hrdinu nechává prožívat dosti bizarní situace, s nimiž ale ten kvůli své pasivitě a těžkému handicapu nic moc nedělá, přesto je ale sympatický. S jeho proměnou, která je zachycena ve výborné body hororové sekvenci, ale přichází změna a najednou se film mění v jakousi moralitu a metaforu toho, že de facto nezáleží na tom, jaký je člověk navenek, ale co se skrývá uvnitř něho. Zní to extrémně lacině, ale Schimberg se pohybuje na hraně prvoplánovosti a kýče a dokáže to ustát, i když jsou momenty, kdy už možná hranu malinko překročí. Určitě se dá diskutovat o tom, zda by bylo možné, aby v mileneckém vztahu někdo s tak závažným fyzickým postižením přeskočil "normálního" člověka, o čemž se asi dá pochybovat, ostatně podobné náznaky jsou i tady, nicméně tvůrčí záměr byl v tomto jasný. Výsledek by rozhodně nebyl tak dobrý nebýt obsazení, protože Sebastian Stan je vynikající v obou polohách a následně se k němu přidá Adam Pearson, mezi nimi pak stojí podobně výborná Renate Reinsve, která taktéž přechod od ušlápnuté a nesmělé začínající autorky k sebevědomé ženě zvládá bez větších problémů. A Different Man je veskrze dobrý film, který určitě má své mouchy, protože mohl být intenzivnější, fyzičtější, o něco depresivnější a možná i nekompromisnější, v rámci širší divácké přístupnosti se ale dá pochopit, že se smrskl na základní a trochu netradiční poselství, které je podáno v bizarním a svérázném obalu. 70 %

Docela slibny zacatek, ale dost mimozni konec. A ve vysledku zustane jen depina a co jako? Trochu mi to pripomnelo Srdcovou sedmu nebo Substanci, ale nekde v pulce se to znacne zadrhlo. A uplny zaver to uz byla vyslovene scenaristicka krec - mozna by to AI dopsala lip. Obcas jsem si i rikala, zda se mu to jen zda, nebo zda se to deje opravdu a marne se snazila, aby to drzelo pohromade. Skoda promarneneho potencialu. 2**

Svojrázny a osobitý, ale vyvážený mix psychológie, absurdity a temna odrazený od zrkadla reflektujúce súčasnú povrchnú spoločnosť, ktorý dopadá na blúdiacich jedincov a ohlodáva ich pretrvávajúcim pocitom ublíženosti a pochybnosti s túžbou nadobudnúť istú ale ničneriešiacu normálnosť, kde vonkoncom záleží snáď jedine na životnom prístupe... ide o kúsok, ktorý hlavne teda rozvíri komfort a odkryje úvah na zamyslenie hneď niekoľko: _kde a kedy vzniká ľudská spokojnosť (so sebou samým) _je ľudská tvár odrazom našeho vnútra _ako vyprázdňujúca môže byť cesta v ústrety spoločenským očakávaniam _je možné stať sa iným človekom bez vnútornej premeny _je vôbec možná zmena a máme tento potenciál všetci rovnaký, resp. kedy začína.85%

Nezáleží na tom jak vypadáš, ale co vyzařuješ! Light body horror o herci s neurofibromatózou, který se svým zevnějškem není spokojen, podstupuje experiment s nadějnou vyhlídkou na lepší časy… 2x měř jednou řež, hrdina si vybírá a bohužel poté se již musí smířit se svou průměrností a ztrátou identity, s jistou mírou anonymity, kterou postrádá.