Poslední leč (1981)

Veľmi dobrá divadelná klauniáda, ktorá je hereckou exhibíciou dvojice Bolka Bolívku a Jiřího Pecha. Príbeh je ľahko nahodená návšteva doktora Zvonka Burkeho u svojho priateľa revírníka, ktorá je sériou komických scénok, v ktorých títo dvaja starí muži spolu virtuálne prežívajú rôzne dobrodružstvá spojené s lesom a poľovaním. Už samotné inscenovanie lesa v miestnosti je komické, ale prím tu hrá samozrejme herecká komika dvojice hercov a zároveň autorov, ktorí do hry vstupujú svojimi komentármi. Produkcia je prostá ale funkčná a sústreďuje sa hlavne na hereckú performance. Atmosféru tak majú na pleciach iba herci, ale žiaľ formát klauniády či samotný príbeh na to nedávajú dostatok príležitostí. Výsledkom je tak herecky vynikajúce a nápadité dielo podobne akoŠašek a královna, ktoré však vo mne zanechalo len vlažný dojem. 70%

Přiznám se, že podobné experimenty mi příliš pod nos nejdou. Možná by na divadle působila hra zábavně. V této podobě mě ale snímek vůbec nepobavil až na naprosté výjimky. Dialogy se často opakují, scénky vlastně připomínají jedna druhou a na malém plácku se toho se židlemi a stoly toliko nedá vymyslet. Bolek Polívka je klaun a mim a patří k nejlepším u nás, to bezesporu. Jiří Pecha je též výborný herec, ale za mě tohle bylo šlápnutí vedle a totální nuda.

Ach tak, zvonek, jmenovec, haha! Je to zajímavý i odvážný nápad zasadit celou inscenaci do prostoru jedné stroze zařízené revírny,  která se mění v místo plné dobrodružství pomocí fantazíí hlavních hrdinů (které hezky znázorňují i změny barevných filtrů), kde se může stát z obyčejné deky lahodná pečinka, z lampy ohínek, z misky s vodou jezero, z židlí pohoří,  z bačanta na močení úlovek a tak dále. Zábavné je i  nekonečné opakovaní opakování několika určitých dialgů (především ústřední:Po vás-až po váš-nene, až po vás-Já jsem tady doma)přesně v mém oblibeném duchu absurdního divadla. Neodolatelné byly i předchystané režijní bonbónky jako zvýraznění pohybu pana revirníka (:D). Zajímavé je i pravidelné rušení služky, která představivostí pánů nedisponuje a s každým jejím příchodem se barvičkovitý vizual změni do šedi obyčejné černobílé.  Jak obvykle moc nemusím Polívku coby komika, tak tady se mu snad nedá nic vytknout a inscenace ho zachycuje  v opravdu nejlepší formě. Už dlouhodobě registrují  a chci se podívat na legendární absurdní drama coby nejpřekládanější českou hru Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka, leč než jsem k tomu dokopal, připletla se mi do cesty skrz uvedení na ČT art tato Polívky vlastní hra s téže postavou. Líbí se mi už jenom komické nalíčení korunované  výraznými brýlemi . Ale Polívka je tady vážně činný a ještě čílý. Čuměl jsem, čeho byl  tehdy shopný. Některé kousky (imitace dveří a lesních potvůrek, ležení v kleči.:D) až berou dech. Stejně tak geniální je  permantně senilní Pecha.  To je zkrátka silný herecký duel.  Bavily mě i jejich komentáře v civilu během občasných prostrihu, či vzácné momenty, kdy pánové ze svých rolí vypadnou. Hezké,  jsem silně nahlodán v hodnocení (kdy můžu říct. že jsem nadšený z Polívky v komedii?) Ale vedle určitého kouzla a mnoha až magických aspektů, jsem si  v takovém osobitém troufalém konceptu asi bohužel našel i nějaká ta hluchá místa.  Sledovat takový ryze komorní  stylizovaný zážitek s celovečerním rozsahem pro mě nebylo vždycky úplně snadné.  Nepříjde mi od věci názor, že kdyby se Pecha s Polívkou rozhodli pro třeba středometrážní stopáž, výsledek by byl ještě lepší.

Věřím, že to může působit očistně. V průběhu sledování jsem dal v myšlenkách dohromady nesourodou skupinu lidí, kteří měli v životě společné jen to, že jsem je neprožíval, když to řeknu kulantně. Dopustili se na mě různých nepěkných věcí, a kdybych jim to chtěl vrátit, někam je zavřu a tohle jim budu pouštět ve smyčce. Někoho hned a někoho později bych tím proměnil k nepoznání. Všichni by spolehlivě pochopili, že mi v minulosti museli velmi ublížit. Upadli by v ukrutný, dusivý pláč a prosili mne o odpuštění. Objali bychom se a slíbili si, že už na sebe budeme hodní.

Tak ono to jde celou dobu mimo mě, neustále u toho přemýšlím, jak správně v komentáři popíšu své dojmy z toho a když už si myslím, že mám v hodnocení naprosto jasno, přijde posledních 10 minut a ty mě totálně uzemní, jelikož tomu všemu dají znenadání nějakou myšlenku a pointu a to docela silnou. A jak to teda pak mám ohodnotit? Asi to budu muset vzít zeširoka. Zpočátku jsem u toho měl pocit, že jsem na nějakém hromadném srazu mentálně postižených, kde se všichni hlasitě projevují a já tam jsem jediný nepostižený a absolutně netuším, jestli se tomu všemu začít smát (čímž bych si vysloužil spoustu naštvaných reakcí), nebo to tam tak nějak normálně procházet a tvářit se, že mi to všechno přijde naprosto normální a seriózní. To byl ale jen takový počáteční, dost zmatený pocit. Drtivou většinu filmu jsem pak neustále vzpomínal na mládí Petra Marka a jeho Dekadentní divadlo Beruška, protože to na mě působilo úplně stejně jako jejich představení, včetně toho, jak si s jevištěm a omezeným počtem kulis dokázali vyhrát a proměnit je ve hře v něco úplně jiného, než jsou, což tady bylo taky, jenže pak u nich měli spoustu improvizovaných vtipů a nemalý počet z nich prostě nefungoval. Jejich divadlo byla čistá improvizace, zatímco tady nevím, jestli to tak bylo taky, nebo jestli to mělo opravdu nějaký text (což by asi byla ta horší varianta). Co tím chci říct je to, že mé dojmy bych ve zkratce dokázal popsat tak, že jsem měl pocit, jako bych viděl hodinu a půl dlouhé improvizované divadlo postižených, které se strašně snaží o ztřeštěný humor, ale vtipné tím skoro není, jen divné, nudné a později i dost otravné. Těžko se mi to popisuje bez těchto přirovnání a je mi jasné, že se tu nenajde asi nikdo, kdo by je všechna chápal, ale proto jsem se pak snažil udělat výcuc toho podstatného, ze kterého je to jasnější. Poslední leč je podle mě něco, co by mohlo skvěle fungovat na divadle, ale převést to do filmu prostě vyžaduje něco víc, protože co funguje na jevišti, tak nemusí automaticky fungovat ve filmu a tady se to tak podle mě stalo. Vlastně mi i přišlo, že si s tím ani filmařsky moc nevyhráli a přitom tam o to určitá snaha byla a i jako experiment by to opět bylo zajímavější divadelně než filmově. Opravdu dlouhou dobu jsem tedy chtěl dát jen dvě hvězdy, ale pak přišel ten závěr a ten mě natolik dostal, že mé hodnocení vytáhl na tři hvězdy a to za opravdu krátkou dobu. A to je asi tak všechno. I když ano, ještě jednu věc bych k tomu měl - z poslední doby jsem viděl dva filmy v hlavní roli s Pechou a v obou filmech měl úplně šílené role, takže začínám mít pocit, že by normální nebyl schopný zahrát a že by si mohl podat ruce s Vildou Čokem, ale nejspíš mu jen křivdím a nejsem si teď v rychlosti vzpomenout na nic jiného, v čem ještě taky hrál. Slabé 3*