Posel špatných zpráv (2021)

„Víš, co je na té práci nejtěžší?“ - „Všechen ten smutek?“ - „Na to si zvykneš. Nikdy ale nebudeš vědět, co se stane, když zprávu vyřídíš. Někdo jen potřese hlavou. Jiní odpadnou. Někdo se na tebe rozčílí. Jiný se začne smát. Není to vůbec lehké. Každý truchlí jinak. Ani dva lidé netruchlí stejně. Nejhorší je, když ti to, co se stalo, dávají za vinu. To je nejhorší.“A hlavní hrdina Frank Farrelli postupně na vlastní kůži pocítí většinu z těchto reakcí…Od režiséra Benta Hamera jsem viděl již dříve snímekO‘ Horten, ve kterém se ovšem s žánrem tragikomedie vypořádal podstatně lépe než vPoslovi špatných zpráv. Jeho spíše černý humor zde funguje pouze zpočátku, a navíc jen chvílemi, do toho divák postupně ztrácí od úvodu nabyté sympatie k hlavnímu hrdinovi. Což se pak bohužel projeví také na konci, kterému jsem měl problém uvěřit, a to jak v případě toho, co mu předcházelo, tak i postoji jedné z postav. S hodnocením to vidím na pouhé 2*.„Proč myslíš, že máme v Karmacku tolik nehod?“ - „Možná proto, že tu žije hodně lidí, kteří nikdy neviděli oceán.“

Coenovka z Wishu. Inšpirácia čisto náhodná. Celé sa to kurevsky vlečie, ako piatková šichta, no má to celkom fajn weird atmošku, ktorá zo začiatku baví, takže prvú pol hodinu, hodinu max. sa to dá. Postupne, keď sa furt nič nedeje a neustále sa len kecá o hovne, to začína nudiť a nasierať a koniec, hlavne jedna scéna, ktorú ani neuvidíme, len sa o nej dozvieme od jednej z postáv je vyslovene dementný, odfláknutý a pritiahnutý za vlasy a celé to pôsobí uponáhľaným dojmom, kde už režisér nevedel kade kam a tak to takto dementne uťal.

Zaujímavý film s originálnou témou, takže už len to bolo základ úspechu. Frank sa vo svojej nevďačnej roli "posla zlých správ" priam vyžíval, no určite niet čo závidieť. Obzvlášť, keď tieto správy musí oznámiť ľuďom, ku ktorých má sám nejaké puto. Film spočiatku pôsobí svižne a má tie správne rysy čiernej komédie. Potom to však nejako ustalo a vlieklo sa to akoby v jednej rovine a prvotný efekt upadal. To je škoda, lebo to malo vcelku výborný nábeh. Napokon priemer, 3*

Nekompromisní mistr norského deadpanu v maloměstském americkém výprodeji. Film, který je zároveň tuhý svou stylizací i rozměklý svým skrytým sentimentem... nešťastný případ, kdy režisér uvízne mezi realistickou stylizací a snahou o tvrdou černou ironii. Z některých kompozic a svícení sice člověk stále poznává režiséra Povídek z kuchyně a Vajec, ale je to jako vzdálený křik. Tenhle mátožný příběh zdánlivého prosťáčka, který je nucený hledět do propasti, až propast nakonec začne hledět na něj, patří bohužel spíš k horším věcem Hamerovy kariéry.

Neskutečná zívačka! A navíc extrémně neftipná.