Posel (2009)

The Messenger je vojnová dráma, ktorá sa vedome vyhýba boju a akcii – namiesto toho ukazuje tú „tichú“ cenu vojny doma. Sleduje dvojicu vojakov, ktorí chodia oznamovať rodinám smrť ich blízkych, a práve v týchto návštevách je film najsilnejší. Nie je to príbeh o hrdinstve na fronte, ale o dôsledkoch, ktoré dopadajú na ľudí v kuchyniach, na chodbách a v obývačkách – v momente, keď sa im zrúti svet. Najviac ma na filme zaujala téma a herecké výkony. Ben Foster je presný v tom, ako hrá vnútorné napätie, zraniteľnosť a snahu udržať sa „profesionálny“, aj keď sa v ňom všetko búri. Woody Harrelson zas výborne vystihuje tvrdý, protokolárny prístup, ktorý nepôsobí ako bezcitnosť, ale skôr ako pancier – spôsob, ako sa z toho nezblázniť. Ich dynamika funguje skvelo, lebo film stojí na detailoch: pohľadoch, pauzách, drobných reakciách a na tom, čo sa nedá povedať nahlas. Oceňujem, že film nepôsobí lacno emotívne a nesnaží sa tlačiť na slzy hudbou alebo veľkými gestami. Smútok ukazuje v rôznych podobách: šok, hnev, popieranie, bezmocnosť a necháva to vyznieť prirodzene. Zároveň je to komorný, pomalší film, ktorý je viac o atmosfére a psychológii než o dejových zvratoch, takže nie každému sadne ako „strhujúci“ zážitok. Celkovo dávam 7/10. Silná, dôležitá téma a výborné herectvo robia z The Messenger veľmi kvalitný film, ktorý zostáva v hlave – aj keď to nie je typ snímky, ku ktorej sa budeš vracať často

Veľmi dobrá osobná psychologická dráma a pohľad na neľahkú úlohu doručovateľov vojenských "smrťogramov". Doručiť správu o smrti vojaka príbuzným totiž prináša nemalú psychickú záťaž a vypätú emotívnu situáciu, v ktorej neviete kam môže až zájsť. Will Montgomery túto úlohu dostane a môžeme ho sledovať pri práci, spolu s šéfom a parťákom kapitánom Tony Stoneom, aj v súkromí pri hľadaní vzťahu, ktorý by vyplnil to prázdno, ktoré v ňom po ukončení aktívnej služby a rozchode s Kelly zostalo. Produkcia je výborná a aj herci hrajú svoje postavy presvedčivo. 75%

Ukrutně nezáživný film, kde mě asi nejvíce zklamalo, že téma, kterého se měl film týkat především, tak je jaksi po celou dobu upozaděno na úkor otravného kňourání dvou ústředních postav, což se naopak stalo podstatou The Messenger. Jako co si budem, práce kterou tu ti dva mají za úkol, tedy oznamování rodinám, že jejich příbuzní právě padli ve válce, je fakt na hovno, ale právě tyto scény měli opravdu grády, byly emočně silné, přesvědčivé a častokrát i mrazivé, jenže skutečně zabírají jen minimum času, a to na úkor zmiňované kňourání hlavních postav, tvořené jen jejich dlouhými pohledy do zdí, nasranými ksichty, vyčítání celému světu, jak je k nim nespravedlivý, litování sebe samého a s jedinou touhou, sem tam ošukat nějakou tu děvku. Navíc mi vůbec nesedl ani filmařský styl zpracování, kdy se tvůrci pokoušeli o jakousi autentičnost, nezávislost, s divným kamerovým nasnímáním, prostě nic pro mě. Oba ústřední hrdinové pak nejsou nikterak sympatičtí, zajímaví a ani výrazní, a navíc herecky mě tu nečekaně vůbec nesedl Ben Foster. Kdyby se ten film zkrátka skutečně motal především kolem práce těch dvou vojáků, tak by se určitě jednalo o velmi silnou a působivou podívanou, takhle je to ale jen nudné plácání se na místě dvou trosek, který nikoho nezajímají.

Takový hezký malý film o vyrovnávání se se ztrátou. Celkem versatilní scénář, trošku buddy movie, trošku romantiky, to vše zarámováno v realistickém dramatu. Filmu by imho slušelo malinko pomalejší tempo a malinko více minimalismu, protože ty silné scény byly fakt skvěle zahrané, takže bylo malinko rušivé, jak byl scénář "filmově" stacked. Tyhle heavy věci potřebuji požvýkat...

Film, který se dal pojmout velmi zajímavě, protože sdělování úmrtí v rodině je psychologicky zajímavá a náročná událost. Jenže v tomto filmu je spousta hluchých míst, spousta prázdných, prochlastaných pěti až desetiminutovek. Nezachránili to ani permanentně žvejkající Woody Harrelson ani jeho parťák Ben Foster.