Pod čepicí (1965)

Po Gastonově skoro úvodním cholerickém výstupu, za nějž by se nemusel stydět ani Louis de Funès, mi bylo poprvé a zdaleka ne naposled všech v jeho okolí líto. Děj stojí na chemii mezi Michelem Serraultem a Jeanem Poiretem, ostatní postavy jsou spíše nutnými, ale pro závěrečné setkání v domě podstatnými otloukánky. Tam děj dostává až nečekané obrátky, gagů je mnoho, předchozí klidnější část mi nakonec sedla více. V ní ale zase neměl takový prostor rodinný přítel nebo vyděrač (nehodící se škrtněte) Mario a je vcelku jedno, jestli zrovna ve stavu živém, či mrtvém.

„Le sage n'affirme rien qu'il ne puisse prouver.”[=Múdry netvrdí nič, čo nemôže dokázať.]•Sexy, estetická, prevleková a energická komédia, v ktorej teda rozhodne, tento nastávajúci, a k tomu rovnako azda aj naprosto nezbedný, ústredný protagonista, vskutku práve viedol až povedzme dvojitý - denný & nočný - spôsob života, a ktorú napokon vytvoril akýsi francúzsky režisér menomPoitrenaud; predsa, dokonca, neskoršie, skĺzla až na úroveň bláznivých, groteskných situácií, ako vystrihnutých z klasických, nemých grotesiek - finálne rozuzlenie, ponúkalo nevídanú kadenciu pomätených gagov; ozaj, neviete mi ktosi vysvetliť, prečo mi vlastne postavaPhilippeav nasledovnom podaníPoireta- priam neuveriteľne pripomínala, talianskeho komika v podobeManfrediho(?); skúste si ich dvoch teraz porovnať, že určite nájdete i nejakú zhodu v celkovom vzhľade + najmä vo výrazu tváre - z môjho bezprostredného uhla pohľadu, si nemôžem nijako extra zvlášť zase pomôcť, ale ja to tam proste neustále vidím!•Postupne som už ale začal čoraz viac pozorovať, že tieto postavy, sa nielenže správali akýmsi, trápnejším spôsobom, ale koľkokrát konali i pomerne dosť nelogicky; a vôbec, prechody medzi dennými a nočnýmišichtami, pôsobili z pohľadu týchto dvoch protagonistov, zvláštne nevierohodne, keďže mi prišli, ako by fungovali čisto iba na baterky;Gastonova[Serrault] žena pôsobila asi úplne najtrápnejšie...•À propos, samotný názov tohto diela →La Tête du client[Hlava zákazníka], sa vzťahovala na určitú hlavu, „Vydieračovu”, a čo myslíte, akým fyzickým atakom, musela následne čeliť počas toho - medzitým už o pár riadkov vyššie, spomínaného, finálneho rozuzlenia?•A úplné finále s trojicou nespratníkov pohromade, mi pripomínalo nejednu sekvenciu s hore uvedeným, talianskym komikom [dielo:Jazda na tigrovi] - v tomto prípade, sa v tejto pozícii, postavy nachádzali na začiatku.

Úspešný klobúčnik žije dvojakým životom, oficiálne svoju rodinu živí predajom pokrývok hlavy, po večeroch ale točí trochu iné sumy vo vlastnom ilegálnom kasíne. Všetko funguje ako má, až kým sa neobjaví podsaditý pán s úmyslom podieľať sa na zisku. Svižná konverzačná a ku koncu trochu aj fyzická komédia, kde vládne zohratá dvojica Serrault + Poiret a o prekvapivé zvraty nie je núdza, no ako celok mi to úplne nesadlo, takže za tri chýbajúce gombičky pri kontrole personálu.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Mám rád francúzske komédie, ale táto nepatrí medzi tie vydarené. Námet nie je zlý, aj keď nijako originálny, ale na dobrú komédiu postačujúci, no niekde to zlyhalo, lebo to vôbec nie je smiešne. Serrault s Poiretom sa celý čas len pitvoria a robia z toho obyčajnú taškaricu, bez jediného vtipného nápadu a ten záver v kasíne... čistý koniec. Viackrát som si predstavil miesto Serraulta Funesa a jemu by niečo také určite sedelo lepšie, Serrault mi viac sedí do iných komédií a iných postáv.

Předpokládám, že Jean Poiret by dokázal prodat za 10 tisíc franků i poloviční vrak, vydávajíc ho před zákazníkem za spolehlivý model s luxusním zařízením.:o)Inu, pozor na obchodníky, obzvlášť pak na ty s klobouky... protože nikdy nevíte, co se může skrývat zakloboučníkem, hraje-li ho Michel Serrault a co teprve, když je chvílina vozíkuve společnosti Jeana Poireta. Komedie o podvodnících si zprvu vystačí se skromnějším konverzačním hávem, až se postupně mění na svižnou sérii nekonečných bláznivých eskapád a rozverných dobrodružství během pokusů zbavit se protivného vydírajícího svědka. Uznávám, že že ty zápletky nelze ve světě komedie považovat za nějak zvlášť originální, vedlejší rodinné či milostné linky tvoří spíše takový „nutný“ doplněk (ale mají často fajn šedesátkovou atmosféru), herci ve vedlejších rolích se s výjimkou Darryho Cowla hlavní dvojici většinou nedokážou přibližít a bez Serraulta s Poiretem by to možná ani nemělo čím vynikat. Naštěstí jsou oba na scéně skoro pořád ...a po opáčku (12.11.2021) přihazuji i pátou hvězdičku! Za ten velkolepý komediální koncert, co v záplavě svižných dialogů, drobných vtípků, vtipně sehraných zapeklitých situací a v poslední třetině i ve znamení fyzické grotesky tady pánové Serrault a Poiret odvádějí... a to jim ještě leckdy stačila krátká, vtipným tónem pronesená jednoduchá větička nebo pouhý pohled, aby mě totálně odbourali.[90%]