Počítání mrtvých (1999)

Marty, tady sme si nesedli. Od začátku mě prudilo že kopíruješ svýho taxikáře a děláš nemocniční svět hnusnějším než ve skutečnosti je. Do toho otravný až ušidrásající hudební doprovod a jediný plus byl John Goodman, který se mi líbí prostě ve všem. Tohle sem s tebou ale vydržel narozdíl od jiných tvých filmů přesně 30 minut.

Je zvláštní, že přesně ten styl filmu, na kterém Scorsese vyrostl v 70. a 80. letech, se mu už na konci 90. let neodpouští. Po zavírací době nebo Taxikář měl podobné vibrace. Ale tohle je přecijenom o něco diváčtější a postavy jsou sympatičtější. Alespoň některé. Z celého filmu jsem měl pocit, že by to mohl být super pilot k novému seriálu. Je to pochvala, ale zároveň i kritika, protože i sám tenhle film se nevyhnul určité seriálovosti. Celé je to těžce uchopitelný snímek, protože je to velká depka a psychologická sonda, která je ale zároveň okořeněná celkem bláznivými momenty, vtípky, podivnými filmařskými experimenty a celkově určitou aburdností a nadsazeností, takže se to vlastně nedá brát moc vážně. Zvláštní, ale pozoruhodné.

Ulice New Yorku sú zaliate tmou, jediným svetlom je blikajúca húkačka na sanitke. Frank Pierce jazdí v začarovanom kruhu vyčerpania, nespavosti, samoty a výčitiek. Čas už akoby neexistoval, a tak len prechádza z výjazdu na výjazd, snaží sa zostať príčetný vo svete, ktorý preňho začína strácať význam. Scorsese sa ponára do temných a neútešných miest, a Cage pekne zohráva rolu toho, kto nás v nich sprevádza, a jeho občasná maniakálnosť v tomto svete nie je nepatričná. Prednosťou jeho postavy je však zobrazenie človeka, ktorý sa dotýka duševného dna, otupuje v sebe bolesť a je uzatvorený v klietke kde bojuje s prízrakmi. A jeho stav Cage vystihuje s uveriteľnosťou. Film oplýva aj schopnosťou previesť na diváka pocit bezútešnosti a iracionality, a či už spôsobom ako znázorňuje nekonečnosť alebo ako svet vníma skrz oči ústrednej postavy, ktorá akoby to zažívala ako horúčkový sen. Po pomalšom napájaní sa na ten film však môžem povedať, že postupne som do toho prenikol a bol celkom uhranutý tým čo Scorsese chcel zdeliť.

Mistr režie Martin Scorsese se opět spojil s geniálním scenáristou Paulem Schraderem a po 23 letech nám nadělili pecku podobnou jejich geniálnímu Taxikářovi. Tato podobnost vzniká hlavně díky ponuré a depresivní atmosféře, kterou má se svými střihy na svědomí Scorseseho osvědčená střihačka Thelma Schoonmaker. Samozřejmě, tato atmosféra není jen o tom, jak se scény střídají, je i o tom, co se ve scénách děje. Šílené ulice New York City plné opilců, feťáků a lidí s jednou nohou v hrobě v kombinaci s temnotou a svítícími neony na atmosféře taky přidávájí (navíc mi tento noční New York velmi připomněl Scorseseho Po zavírací době, což je taky velké plus). Atmosféru zkrátka Scorsese vytvořit umí a nedá se jí vůbec nic vytknout. Mínusy nevidím ani v hereckých výkonech ať už to je deprimující Nicolas Cage, vtipný Ving Rhames anebo šílený Tom Sizemore. No a taky musím pochválit zvolenou hudbu, kterou si Scorsese vždy velmi hlídá a vždy mu naprosto ladí s tónem filmu. Tady se mu naprosto skvěle podařilo vystihnout ulice NYC takové, jaké jsou v tomto filmu. Ne prosluněné a krásné, jak si každý myslí, ale surové a drsné. Je neuvěřitelné, kolik různorodých filmů už Scorsese dokázal zpracovat s neuvěřitelnou grácií a lidé ho budou stále označovat jen a jen za gangsterského režiséra. To lidi opravdu přehlížejí jeho skvělé filmy jako Po zavírací době, Krále komedie, Zuřícího býka anebo tento neskutečně podceňovaný film? Je to odlišný Scorsese, než na kterého asi jste zvyklý, ale jestli mu dáte šanci, tak věřím, že vás nezklame.

Snímek mi příliš připomínal nesouvisející filmČistý a střízlivý, oba se snaží jít hloupěji pod povrch, ale snaha je mařena reáliemi. Pro českého diváka, který si platí zdravotní pojištění, nepotkává v ulicích davy feťáků, děvek, střelbu, sebevrahy, ví jak sofistikovaný je u nás systém pro prevenci a léčbu duševních nemocí, závislostí atd, je zkrátka NEPOCHOPITELNÉ to co se děje v tomto snímku a jak fungujeodvykačkav tom zmíněném. Samozřejmě že jde osilné příběhy, ale já sedo nichzkrátkaneumím vžít. A v místech kde se oba odehrávají bych nechtěl žít...