Mlčení (2016)

Je to dobře natočené i zahrané, ale ten náboženský fanatismus mne rozčiloval a to jak na straně těch kněží, kteří slepě věří v Krista, tak i na straně těch Japonců, kteří se snaží katolickou víru potlačit. Náboženství, stejně jako politiku, považuji pouze za prostředek, kterým se mocní snaží ovládat masy lidí.

Dlouhá, předlouhá story o mlčení a mučení. Tak prostinké to je. Ne není, dělám si srandičku, ale zas tak daleko od pravdy to není. Až na ty existenční otázky a rozbory odpovědí. Každý si to vlastně může vyložit po svém, ale faktem zůstává, že ti neodpoví. Myslím boha nebo "to" v cokoli věříš. Neodpoví ti. Otázka víry není fyzická. Nikdy nepochopím jak všichni čekají tu odpověď a mlátí pěstmi do vzduchu nebo do dalších věcí popřípadě lidí. S tím, že neslyší jeho hlas. Asi neslyší ani ten svůj. To je buřt, každokristuspádně je to kromě keců o vyšším dobru i solidní mučící nářezivo. Cením originální mučící prostředky a styl. Celkově je film těžký, v jistých ohledech složitý, zajímavý a zábavný. Bavil jsem se celou dobu a film dokázal udržet mou pozornost. Taky to bude nejspíš režií, scénářem a obsazením. To se ani nechce věřit, že tohle dílo má na svědomí pan velký Scorsese a do hlavních rolí obsadí Adama řidiče a úžasnýho spajďu. A musím říct, že to dali dost v pohodě. Celkově mě nikdo moc nesral. Prostě dobrej kousek, kousek filmařiny.

Ticho je adaptací stejnojmenného románu Shūsaku Endōa a odehrává se v 17. století v Japonsku za období tvrdé perzekuce křesťanů za Tokugawa šógunátu. Dva mladí portugalští jezuitští kněží, Sebastião Rodrigues (Andrew Garfield) a Francisco Garupe (Adam Driver), se vydávají na nebezpečnou cestu do zakázaného Japonska, aby našli svého bývalého učitele a mentora Cristóvão Ferreira (Liam Neeson), o kterém se šíří zvěsti, že zřekl se víry. Po příchodu tajně slouží skrytým křesťanům („kakure kirishitan“), kteří žijí v neustálém strachu z inkvizitora a mučení, ale kněží postupně čelí brutální realitě pronásledování, mučení a dilematu, zda se mají veřejně zříct víry, aby ukončili utrpení nevinných vesničanů.Komentář: Celý příběh je hlubokou meditací o Božím mlčení (odtud název filmu), krizi víry, oběti, hrdosti a otázce, zda je možné zradit vnější projev víry kvůli záchraně druhých. Implicitně je tam též obsažena otázka theodicey, tj pokud je Bůh všemocný a vševědoucí, tak proč je ve světě (který Bůh stvořil), tolik zla a tolik utrpení nevinných. Celým filmem se též prolíná otázka utrpení pro víru, která zrcadlí Kristovo utrpení. Zajímavé je, že křesťanská víra též reinscenuje porodní trauma: utrpení na kříži (porod) a znovuzrození (narození). Každopádně Bůh, který by někoho poslal na věky do pekla jen proto, že plivl na krucifix, aby se vyhnul mučení nebo zachránil jiné, by asi ani nebyl hodný uctívání.

Jediný film od Scorseseho, ktorý si nezaslúži ani za štyri hviezdičky hodnotenie. Jeho hravosť s postavami, rýchly strih scén (čo nedáva divákovi dýchať) a zaujímavý dej... to všetko je v tomto prípade preč. Namiesto vyššie spomenutých kvalít režisérových iných filmov, v takomto snímku človek dostáva ťažkú historickú tému vykorisťovania, sociálnej diskriminácie a prenasledovania (keďže sa dej odohráva v Japonsku za šogunátu, kedy boli kresťania dehonestovaní zo spoločnosti). Vo výsledku teda nedostáva film, ktorý by si zapamätal, lebo sa mu doživotne "vyryl" do pamäti, ako tomu je napr. pri Mafiánoch, Taxi Driverovi či Skrytej identite. Tu zažíva divák takmer permanentnú nudu, čo zachraňuje len pohľad na "japonské kulisy" (v skutočnosti sa natáčalo v Mexiku a na Taiwane) a herecké umenie Liama Neesona - ten ale nemôže zachrániť celý film, a povedzme si otvorene, Andrew Garfield je síce zaujímavý, no akosi ľahko nahraditeľný (jednoducho jeho úlohu pokojne mohol obsadiť aj niekto zaujímavejší). Hudba tiež nezaujme a atmosféra sa nesie v duchu "chceli sme natočiť film, no natočili sme dokument". Preto bohužiaľ priemerné hodnotenie aj napriek tomu, že stredoveké Japonsko zbožňujem a Liama Neesona taktiež.

Nu, nedala se tomu upřít jistá naléhavost. Jen si nejsem jistý, co přesně mi chtěl pan Scorsese svým dlouhým vyprávěním říct. Dva fanatičtí klerici se vytrvale snaží přesvědčit ostatní a nakonec i sami sebe o výlučnosti své pravdy. Co tam máte dál? Že jsou Japonci trpělivými mistry v přesvědčování, že formality nejsou až tolik důležité a šlápnutí na svatý obrázek nakonec tolik nebolí. Jiný klerik na tuhle pravdu přišel před nimi a žije si docela osvíceně. Ale holt když si někdo o sobě začne myslet, že je Ježíš Kristus a jeho úkolem je nechat trpět ostatní, protože to tak Bůh chce, tak se nakonec i ten Japonec jeví jako někdo, s kým bych o víře diskutoval raději. Bylo to docela dobře zahrané, tak jsem se i přes tu délku zase tolik nenudil.