Hugo a jeho velký objev (2011)

V útrobách pařížského nádraží tiše odměřují čas ozubená kola a mezi nimi příběh, jenž působí jako zapomenutý mechanismus čekající na to, až jej někdo znovu uvede do pohybu a v němž každý drobný detail, pohled a otočení klíčku má své místo, i když se zpočátku zdá, že vše je jen součástí většího, nejasného plánu. Hugo, skrývající se mezi stěnami a hodinami, není pouze pozorovatelem, ale sučástí samotného stroje a jeho osamělost se skládá z ticha, prachu a vzpomínek, jež se drží jako jemný film na sklem zatímco svět kolem něj plyne bez povšimnutí, jako by byl jen dalším kolečkem, které se může kdykoli zadrhnout, aniž by si toho někdo všiml. Přesto se v tom tichu rodí něco křehkého, co připomíná naději, neboť příběhy mají zvláštní schopnost spojovat to, co bylo rozbito a oživovat to, co bylo považováno za ztracené a tak se postupně odhaluje minulost, která není jen vzpomínkou, ale živým důkazem toho, že i zapomenuté sny mohou znovu dýchat, pokud jim někdo naslouchá. Někde mezi světlem projekčního plátna a temnotou za ním se ukrývá kouzlo, které není okázalé, ale vytrvalé a přestože se občas zdá, že některé části příběhu jsou až příliš uhlazené, jako by se snažily zapadnout do přesně daného vzorce, celek drží pohromadě díky své upřímnosti a víře v to, že každý stroj, stejně jako každý člověk, má svůj účel, i když jej zatím nezná.

Začínám nesnášet filmy, které prostě nevím, jak hodnotit :D vizuálně je film krásný ...nádraží, atmosféra, staré filmy i ten kovový panáček ...ale z mého pohledu je snímek prostě dlouhý a celá pointa by se dala urychlit ...osiřelý chlapec se nedokáže vyrovnat se smrtí svého otce a jediná věc, kterou má, je kovový stroj, který ale nefunguje ...vlastně ani nechápu roli postavy hranou Cohenem ...jako toho by mělo víc zajímat, že klučina krade v obchodě starého muže, než že se tam poflakuje na nádraží, kde je stejně bezpočet lidu ...nevím ...znovu jsem film viděl na Nově do pozadí a neurazil mě ani nenadchl ...za pár dní nebudu vědět, o jaký "velký objev" vlastně šlo ...ani vlastně nedokážu určit komu je film určený ...

Film plný filmových triků nás provádí nelehkou životní pozicí malého chlapce do jeho imaginárního světa. Hoch touží po uznání, je technicky nadaný, stará se o staré hodiny, rozumí mechanickým strojkům. Protagonista působí mile, žije tajně na pařížském nádraží, kromě jiného se dostává do různých situací a vztahů s místními figurkami. Jenže to krásné a okouzlující zpracování je jaksi falešné. Filmové triky, které nechybí snad v žádném záběru a jsou jistě promyšlené, působí často synteticky a nevěrohodně. Ve spoustě obrazů je znát, že herecké scény byly nasnímané na klíčovacím pozadí a pak vkládány do 3D CGI prostředí. Tyto obě „vrstvy“ jsou jinak nasvícené, často klíč užírá hercům vlasy a jemné části kostýmů. I když má film velmi milý motiv chlapcovy snahy proniknout do kouzelné říše, který představují hlavně klasické úžasné snímky George Meliése, výsledek je poněkud celkově rozpačitý. Je znát, že film musel být drahý, ale tentokrát prostředky na efekty a velmi bohatou výpravu byly vynaloženy špatně.

Je to kvalitně natočený film o obyčejných věcech, jako je poznání, že všechna sláva je polní tráva.
 Martin Scorsese trochu rutinně zajistil dojemnost pomocí zobrazení těžkého života sirotků (jak kdyby předlohu napsal Ch.Dickens). Baron Sacha v roli "lovce sirotků" měl zajistit napětí, nějaké to tempo i trochu humoru. No budiž, dívat se na to dalo.

Chcela som si pozrieť len ďalší filmBena Kingsleyaa to čo som dostala bolo úžasné. Naozaj krásny rodinný film a pocta Georgesovi Melièsovi. Kus histórie z počiatkov filmu, pre deti aj dospelých. Herci, kostýmy, hudba, atmosféra vlakovej stanice, no milé prekvapenie. Dokonca sa mi páčil v role strážnika ajSacha Baron Cohen.Krásne kulisy k tomuto úžasnému príbehu zážitok z filmu ešte znásobili. 90%