Play (2005)

Kdo je vlastně hlavní postavou? Opuštěný zajištěný mladík, který se utápí ve svém zoufalství. Nebo ošetřovatelka z venkova, která chce od života víc a přece jako by nic..tak se má stát spásným andělem nejen pro sebe ale i pro něj..chce poznat životy jiných, chce být..jaká vlastně? Na filmu mě zaujala úžasná jako by pasivita a pomalost..jako by svět ubíhal kolem a oni v té chvíli stáli..střídaní hudby ve sluchátcích...míjení se a potkávání..Mne nezná skoro nikdo..Bohužel..lyrika okamžiků vyznívá do prázdna..tady nebylo to pravé nechat svět nedokončit...

Taká tá klasická produkcia určená pre filmový klub, ktorá ničím neurazí, ale ani extra neprekvapí. Najzaujímavejšie na filme je jeho veľká pestrofarebnosť obrazu pôsobiaca na diváka skoro z každej scény. Neustále veselé farby oblečenia postáv, nábytku, predmetov a prírody v kontraste s príbehom, ktorý už ale až tak optimistický neni. Problém je vtom, že som si väčšinu času pokladal tú istú otázku ako postava Tristana a teda: Kam toto celé speje? Odpoveď bola bohužiaľ taká, akú som tušil...50%

Popravdě mi to chvílema připadalo, že nejdřív vzniklo několik studentských filmů a ty se pak slepily dohromady, doplnily se dlouhejma záběrama bez významu a pospojovaly se pár hlavníma postavama. Tenhle filmik je jako moderní jazz, žádnej řád, žádná pointa, žádnej směr, jen exhibování a veřejná onanie. Přesto jsem to dokoukal a dvě hvězdy tomu seděj, kdyby jen za scénku Street Fighter.

Play. Režisérka a scénáristka si opravdu vyhrála. Díky tomu sice film nenudí, ale občas bych opravdu rád věděl, co se stalo a co byl jen sen či představa. O postavách, jejichž jednání postrádá jakýkoli smysl, taky nevím, co si mám myslet. Je to rozhodně lepší film než argentinští Mrtví, ale ještě pár takových a na jihoamerické filmy se v televizi nebude nejspíš nikdo chtít koukat.

Môj prvý letmý náhľad do končín filmovej Latinskej ameriky súčasnosti. Niežeby som bol sklamaný veď snaha sa ambicióznym tvorcom nedá uprieť, len popri tej všetkej hravosti a snahe zapôsobiť sa pozabudlo na usmernenie toku nápadov aby v konečnom dôsledku divákovi bol sprostredkovaný silnejší zážitok. Čo treba vyzdvihnúť je vynikajúca práca s hudbou. Aj s prihliadnutím na skromné podmienky natáčania nejde o nijaké preborné dielo ale len náznak, že treba filmovú rozšíriť o ďalšiu destináciu.