Píseň lásky samotářky (2004)

Vztahové komorní 'promlouvání do duše', se sentimentálním základem a poetickým obalem. Snímek je až po okraj naplněný emocemi a hlavně přirozeným citem, kterým se řídí při vyprávění příběhu o příbězích dosud nevyřčených, o věcech dosud neviditelných. Už jenom za vzácnost romantického příběhu bez kýče a patosu, překrásnou nedokonalost postav a za ostré slovní výměny bez známky šustění papírů scénáře si film zaslouží absolutorium. To vše dohromady spojuje hudba, která zůstává zdánlivě v pozadí, ale v pravý moment vstoupí do děje a stane se přímou součástí filmu, další postavou, originálním způsobem, jak posunout příběh dál. Byl jsem udolán návalem pocitů a nemohl jsem se bránit ani ve scénách, kdy se zdánlivě nic nedělo. I přes uvědomění toho, jak jednoduché by bylo takový snímek zkritizovat jsem se během něj naučil, že občas je dobré nehodnotit hlavou, ale srdcem. Nevím, asi slabá chvilka...

Zcela upřímně mě překvapilo, jakýJohn Travoltamůže být fajn chlapík. Jako bývalý profesor literatury Bobby Long sice chlastá a pajdá a je i pěkně kousavej, ale umí taky popadnout kytaru a vysmažit docela dobrý kousky. Ve spojení se zoufalcem Lawsonem Pinesem (Gabriel Macht), co možná někdy „něco dobrého napíše“, tvoří bezva dvojku opilců a filozofů, kteří sypou citáty slavných z rukávu jak popcorn a perlí nadčasovými myšlenkami a příběhy. Když je v trochu ošuntělém, ale přesto okouzlujícím prostředí starého domu v New Orleans doplní mladičká Pursy (Scarlet Johanson), rozjíždí se parádní biják, který se blíží dokonalosti.

Travolta si to tady neskutečně dává a i když mě trošku trvalo než jsem se na jeho hereckou kreaci naladil a dlouho mě v hlavě trápila myšlenka, že on jako scientolog bude určitě abstinent, tak s blížícím se koncem jsem stále více a více přicházel snímku na chuť. Tenhle film je prostě o lidech co žijí na okraji společnosti, ale to mu nic neubírá na zajímavosti. Ba právě naopak. Třeba se jednou spolu znovu potkáme, to už budu více připraven. 65% PS: Gabriela Machta ani náhodou nepovažuji za dobrého herce, ale v momentě kdy vypráví o tragické události v životě Bobbyho Longa a když si člověk uvědomí jak tenká nit často rozhoduje o tom, kdy se v životě udrží nad vodou a koho pošle osud nemilosrdně ke dnu....Scénaristicky výjimečný moment.

I pro mě je herecký výkon Travolty v této roli asi nejlepší, v čem jsem ho viděla. Scarlett také výborná, moc pěkný komorní psychologický příběh s krásnou hudbou, skvěle vystiženou atmosférou, moc mě potěšily citace z knih, konec podle mého gusta. Filmu v podstatě není co vytknout...což se stává málokdy!

Celé to existenciální drama o pohnutých lidských osudech rámuje nejedna tragédie a životní zkouška za druhou. Tahle třaskavá směs leze z postav postupně, jako se každé ráno nechce Bobkovi z vyhřátého klobouku. Ani jednomu z protagonistů jsem to nebyl schopnej na 100% věřit, ale když nad tím přemýšlím, bylo to tou neskutečně fádní kamerou a střihem. Travoltovy vlasy k tomu neseděly vůbec. Intelektuálního moudra a citátů bylo jen o málo víc, než v mým denním feedu na Facebooku. Ale celý to chytlo mojí pozornost a donutilo nad nima přemýšlet. Závěr dojal, tak ty 3 hvězdy dávám.