Červená ještěrka (1948)

"Ale smuteční řeč za sebe pronesu já sám!" Velmi hezký film, který jakoby vypadl ze třicátých let, ale to prosím neberte jako kritiku. Tradičně milý Jindřich Plachta, výborná a krásná Vlasta Fabiánová, mladý Voska... velmi cenný je profesorův sen, v něm vidíme pravěké dinosaury. Práci s loutkami ještěrů si zde zkusil Karel Zeman, což se mu později určitě hodilo ve filmu... no, však víte ve kterém.

Červená ještěrka aneb komedie o prudérních obyvatelích jednoho maloměsta. Jak symbolické, že toho roku skutečně cenzura do Československa dorazila. Jindřich Plachta zde měl sice zajímavou roli, ale objeví se na počátku, pak se příběh odehrává více méně bez něj. Jeho herectví konkurují role nastupující generace. Příběh se nepodařilo obstojně vyskládat a je to taková kaše více chutí. Městská honorace to zkrátka schytává za svou povýšenost a maloměšťáctví. Jak moc by na jednu stranu dávala tato komedie smysl pro nově začínající režim vysmívající se tomu starému. Leč od kritiky to snímek pořádně schytal.

Pro nás, kteří se filmy nejen baví, ale zajímají je také filmové dějiny a kontext doby, je Červená ještěrka víc, než jenposlední slušná komedie Jindřicha Plachty.Je taképoslední ze tří filmových rolíOldřicha Lipského, nebo jedna z prvníchMiloše Kopeckého,Karla EffyaJosefa Hlinomaze. Jejich role byly epizodní; poznáte je, jen když budete pozorní. Kromě závoje času jsou totiž obklopeni mnoha dělníky filmu, jejichž tváře a jména za pozornost nestojí. Dle jejich výkonů bych hádal, že to snad ani herci nebyli. Vidíme ale i nástup druhé vlny hereckých hvězd, které měly tu smůlu, že je doba, režim, nenechal zazářit tak, jako prvorepublikové celebrity. Přitom třebaVlasta Fabiánováměla obrovskou starpower. Co se týče obsahu...autor předlohy J. Mařánek vedl oddělení státní filmové dramaturgie ministerstva informací. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým (ideologicky žádoucím) zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Je tedy zřejmé že dohlédl i na to, aby se ve filmové Červené ještěrce nic podvratného nebo živelného neobjevilo(a že by se v jeho knize leccos zlobivého našlo). Navíc je to film z roku 1948, takže nějakou velkou komedii nečekejte. V lepším případě je to místy úsměvná "záležitost", která lehce kritizuje měšťanské pokrytectví. Optikou událostí které následovaly je vlastně úsměvné, že se autor posmívá něčemu, co nakonec sám praktikoval v celorepublikovém měřítku. Tím se vás ale nesnažím odradit. Pokud se od dobového kontextu umíte oprostit, je to prostě jen průměrný film pro pamětníky. Nečekejte ani převratné výkony J. Plachty. Byť je v titulkách uveden jako první, prostoru ve filmu moc nemá. V té době už se dobrovolně zabíjel v dolech, což je na něm vidět. Jen málokdo by v tom rachitickém starci viděl 49 let starého/mladého chlapa.

Sádkova komedie ještě stále čerpá z tradic prvorepublikového filmu, ale nejen díky modernímu herectví Fabiánové a Vosky zahajuje éru novou. Na jedné straně schematické maloměstské postavičky bezskrupulózních charakterů připomínající marionety spolehlivě sehrávající své tradiční úlohy, jimž kraluje vrcholně stylizovaná postava profesora přírodopisu, kolem níž se skoro celé vyprávění točí. Na druhé pak realisticky vystavěný svár konzervativního maloměstského publika a divadelní společnosti s vyššími uměleckými cíli než „bavit“ maloměšťáky operetkami. Dialogy výše jmenovaného páru současně vstřebávají soudobou americkou inspiraci: Sádek v nich nechal rozeznít charakteristické, a přitom čímsi výjimečné hlasy rozdílných prostředí a jen vyloženě komornímu rozsahu lze vyčítat, že se právě prostřednictvím tohoto stýkání a potýkání celý příběh nezproblematizoval a nenabyl ještě živější dynamiku, která by s sebou strhla i ty ostatní duté masky.

"Vaše nevědomost neuráží jenom mě, ale uráží celou přírodu!"Áno, priznávam, od filmu s týmto názvom a rokom vzniku som čakal fabriku, montérky a zvyšovanie produktivity práce zavádzaním nových technológií v podobe akumulátorového vozidla. Prekvapivo sa mi dostalo príjemnej komédie z prvorepublikového malomesta, brániaceho sa progresívnemu entrtejmentu v podobe Žobráckej opery a preferujúceho pokleslú operetnú revue so subretami a tanečnicami. Poukazuje sa na malomeštiacku pretvárku, nechýbajú obľúbené scény zo strednej školy, nepraktický profesor, nejaký humor, trochu romantiky. Dobrí herci, mihne sa tu v malých roliach aj niekoľko neskorších velikánov. Nič extra, ale neurazí.