Paranoid Park (2007)

Vynikající styl přerozprávaní příběhu, který na plátně / obrazovce je možná lepší než knižní předloha. Co vidíte (nebo čtete) je to samé co na konci hoří, vzpomínka na papíře. 
Krátký příběh, který rezonuje v myslích lidí, kteří byli a jsou přesvědčeni o své závadnosti hlasem který je sžírá zevnitř.

Chápu, co se básník snažil říct. Mělo to být nahlédnutí do otřesené mysli vyrovnávající se s tragédii, kterou si ani nechce/neumí připustit, a obávající se následků. Opakované záběry na skejtující mládež mají být jakože myšlenkový útěk z reality, daydreaming o světě, kde se nic špatného nestalo. Ty tupý dialogy o ničem jsou tak taky udělaný schválně, protože opět víme, že za tou pěnou dní je mladej kluk v mentálním šoku. A do toho chudák ještě dospívá, rozvádějí se mu rodiče a zažívá první lásku. A to všechno má být jakože v kontrastu s tím, jak pod povrchem zcela implicitně bublá ten vnitřní rozkol a trauma... Bohužel se mi podařila interpretace, ale naladit se na to emočně naopak vůbec ne. Nevím proč, nápad to byl dobrej, ale prostě to šlo mimo. Takže pro mě osobně ve výsledku jenom mix otravné hudby a natahovaných dutých scén, kterej oproti všem očekáváním silně nudil i na 85 minutách. Sorry Gusi, třeba příště.

Minimalistický Van Sant je moja šálka kávy a aj keď ma nie vždy dostane na plnej čiare (ako to urobil pri Slonovi), vždy aspoň remízuje s veľkou úctou k jeho vyspelej, nekonvenčnej réžii. (Okej, možno okrem jeho čudesného experimentu s Psychom, ktorý asi nikto nepochopil.) Malý, tichý, melancholický, uvedomelý filmík. 3,5*

Paranoid park môžete sledovať ako Van Santov autorský počin časovými hrátkami a teen témou naväzujúci na Slona, ale aj ako oveľa širšieho zástupcu bohatej americkej nezávislej scény, kde dokonale zapadá. V tomto smere mi pripomenul napr. Soderbergovu Bublinu, kde sa taktiež vyskytuje zločin, observácia každodenného života a neustále pojedanie fastfoodu. Osobne som si zopárkrát pri pohľade na cheesburgery a karamelové cappucina s dvojitou dávkou šľahačky a následným zobrazením anorektického brucha hlavnej postavy postiskol nad dávnymi časmi, kedy sme zjedli a vypili všetko a vyzerali sme stále rovnako dokonale.

Výborný neotřelý snímek. Originální počin, na nic si nehraje, není tuctový v žádném ohledu. Výborný herecký výkon v hlavní roli. Skvěle zahrané, ztvárněné pocity (viny, strachu, osamělosti...). Není co dodat, snad jen, že jde o velmi skutečnou realitu (obraz dnešní společnosti) a běžné denní starosti dnešní moderní uspěchané doby...až...až na tu jedinou...!?