Osudové setkání (2000)

⚪Asi som čakala niečo trochu odlišné, niečo, čo by vošlo do hĺbky problému žitia v Bronxe, žitia bez otca, žitia v chudobe a predsudkoch, skrátka realistický pohľad na ťažký život černošského tínedžera zo zlých pomerov a s obrovským literárnym talentom, ktorý to chce literárne niekam dotiahnuť. Tu sa šlo skôr po tej ľahšej a lineárnejšej linke - napriek tomu, odkiaľ pochádza sa Jamal hneď dostane na elitnú strednú školu, je až podozrivo rozhľadený a drzý, na to, ako sa jeho charakter prezentuje prvé minúty filmu, do radov študentov súkromnej školy zapadne skoro bez problémov a ešte sa relatívne rýchlo spriatelí s excentrickým slávnym spisovateľom. No aká to náhoda.⚪Taký ten ,,emeriken drím", v ktorom bohatá dedička bohviečoho sa okamžite naviaže na chudobného chlapca a ešte s ním chce byť aj po tom, ako sa ukážu zásadne problémy.⚪Rovnako mi vadil aj celý koncept ,,kúzelného dieťaťa" Jamala, keďže jeho reálne literárne texty vôbec nevidíme, ako divák nevieme, ako píše, akú má štylistiku, skrátka nám len vedľajšie postavy neustále pripomínajú, akú výbornú esej odovzdal, ako takýto výborný text nemôže byť jeho a podobne, pričom aj v závere, kedy by sa jeho text mohol celý predniesť, je po pár vetách useknutý do spomalených záberov načúvajúcich divákov a soundtracku filmu. Čo je naozaj málo na to, dokázať vo filme o geniálnom autorovi, že je geniálny. A teda, ja osobne nepovažujem za genialitu v písaní zobrazovať postavu ako premúdreného mládežníka, ktorý si pamätá všetko o BMW alebo pozná známe citáty z kníh. To jeho schopnosť ako autora nijak nedokazuje.⚪Herecké výkony ako také sú obstojné, potešia výkony mladších hercov i cameá dnes známejších hviezd.⚪ Ako taký je ale film skôr melodramatickým rodinným príbehom, v ktorom všetko po správnosti dobre dopadne a ešte sa to dochutí cukríkovým happyendovým záverom s potleskom, ktorý akoby z oka vypadol filmuVôňa ženy. To je naozaj motivicky skoro jedna k jednej.⚪

Dobře natočené, příběh nadprůměrný, jen se nemohu zbavit pocitu, že by bylo stejně věrohodné natočit film o vítězství bílého jednorožce na dostihových závodech v Chuchli. Zhruba stejně pravděpodobný je výskyt šestnáctiletého černocha, který od mala vyrůstá v Bronxu a má v malíku světové spisovatele.

Často se tomu filmu - a do jisté míry po právu - vyčítá, že je to 'druhý Will Hunting', případně jeho 'slabší verze'. Je pravda, že to do značné míry opakuje výchozí vypravěčský model.A že ty obměny v řadě ohledů nejsou tak plnokrevné.'Dobrý Will Hunting' je jeden z těch filmů, ze kterých si můžete na youtube pouštět scénu po scéně.A bude vás to bavit jak částečně, tak jako celek.'Osudové setkání' je v tomhle volnější.Má delší stopáž, není tak motivicky nasycené a "tvrdé".Ale některé věci se mi tu líbí víc.První je forma, konkrétně kamera.Ten film je moc pěkně natočenej.Líbí se mi ta barevná paleta, práce s ostrostí, s clonami, odrazy.V úvodních scénách, kde kluci hrají basketbal a z okna je sleduje 'Okeňák', to dokonce připomíná Scottova "Nepřítele státu".Obecně ten film stojí vizuálně někde 'za sedmdesátými léty' a zároveň jako kdyby předjímal postupy následujících dekád.Baví mě, jak je tu použita zelená barva.Nejen esteticky, ruzné odstíny a kombinace.Ale ta vazba na hlavního hrdinu, který zelenou representuje.Má to až trochu 'hulkovské' parametry.Protože Jamal není jen nadaný a jiný a tak trochu zmatený.Ale je taky pekně nasraný.V 'Hulkovi' od Anga Lee je postava Betty, která je presentována skrze modrou barvu.Betty Bruce Bannera uklidňuje.V 'Osudovém setkání' representují modrou Jamalův mentor Forrester a prítelkyně Claire. Hněv sice u Jamala není tím nejvýraznějším povahovým rysem, ale v klíčových momentech se dere na povrch.Claire Jamal uklidňuje a Forrester ho usměrňuje.Co se vypravení týče, jedna uživatelka na CSFD komentovala film s tím, že 'ty basketbalové scény tam byly navíc'. Jo, působí to na první pohled trochu nadbytečně a mechanicky.Jako samoúčelné přepínání z jednoho prostředí do druhého.A jako nadbytečná motivika vypreparované románové stavby.Ale basket tu má hned několikanásobné opodstatnění.Jednak je to realistický prvek sociálního dramatu.Američtí černoši svoje studium na prestižních školách často spojují - či přímo opodstatňují - representací v basketbalu.Za druhé tyhle scény ukazují Jamalovu tvrdohlavou, bojovnou povahu.A za třetí rozkrývají prostredí elitní školy, její vztahy a způsob vedení 'mocenské hry' ('Ty zařídíš vítězství tady.A já se postarám o ten zbytek.') Musím říct, že je mi trochu líto F.Murraye Abrahama.Jenže jemu prostě ty zavistiví géniove průměrnosti jdou hrozně dobře.Co se Conneryho týče.Možná tu byly tuny lepších, tvárnějších herců.Ale když v závěru začne jezdit na tom stařičkém kole a ukazovat rukou směr jízdy, tak je to jasný jako facka.Pro mne je ten chlap prostě hvězda.A vždycky se na jeho filmy budu rád dívat.Protože je to prostě Connery.A nikdo takovej tu nebyl, není a nebude.Jinak ten film ma skvělou muziku.Původně jsem si myslel, že tu je jedna skladba od Primal Scream.Ale je to Davisovo 'Bitches Brew'. Což v remasteru zní jako 'Vanishing Point', kde primal Scream z 'Bitches Brew' zjevně inspiračně vycházeli.No a moc se mi líbí ten závěr.Ten totiž ukazuje, že 'Osudové setkání" je navzdory nekterým schématům a 'hollywoodským' momentům dospělejší film než 'Dobrý Will Hunting'. U Willa se totiž nedovíte, pro co se rozhodl.Z hlediska profesní orientace u něj zustává ten všeobjímající potenciál.Co všechno by mohl.Jak říká jeho psycholog Sean:"You are bounded by nothing." A je to i jedna z peripetií.Will neví, co vlastně chce.Ale příběh to nevyřeší.Ukáže pouze jeho cestu za Skylar - což je vztah, který poměrně záhy muže skončit, ale film jeho mladistvou naději podrží.'Osudové setkání' je od samého začátku dramaturgicky užší - a proto není tak atraktivní.Will je sice zaměřený na matematiku, ale jeho schopnosti jsou zjevně širší.Naproti tomu Jamalovou doménou je především literatura - což ostře kontrastuje s jeho komunitou a prostředím dospívání.A jeho budoucnost má proto konkrétnější obrysy.A s tím souvisí motiv ztráty.Tím není myšlena pouze smrt Forrestera.Ale prostý fakt, že žádná životní výhra nemá charakter ohňostroje.Nejen že je vždy spojena s nějakou ztrátou nebo deziluzí.Ale zároveň slábne v čase.Jeden Jamal přišel, vyhrál, bude mít pravděpodobně mnoho úspěchů.A pak přijdou další Jamalové.Některým se bude dařit, jiným ne.V tom zaverečném záběru, kdy kluci hrají basket na plácku v Bronxu je něco hořkého, až bolestného.'Tak život chode.'

Byl by to krásný film, kdyby nebyl tak těžce, ale fakt těžce šablonovitý. Kvůli tomu mu nevěřím nic, hlavně postavy, které jednají vždy a pouze tak, jak se to scénáristovi hodilo a životnost a uvěřitelnost jim prostě chybí. A kvůli tomu zde chybí i nějaký silnější moment, protože všechny scény které se o takový efekt snaží jsou prostě jen vykalkulované. Natočené je to ale naprosto skvěle, zahrané taktéž (a Sean Connery tu má velké charisma a je fajn, že tu vůbec ještě hrál, když už se pak nikde moc neobjevil) a atmosféru to má dost podmanivou, díky které nemůžu říct, že bych se u toho nudil. Navíc i ten námět mě zaujal a příběh o geniálním mladém spisovateli mi je určitě blíž, než o geniálním mladém matematikovi (ono to vůbec má dost podobného s Dobrým Willem Huntingem), jen je strašná škoda, že Van Sant neměl zájem ho vést jakkoli jinak než cestou typického hollywoodského dramatu. Pak bych poprvé v životě uznal, že je schopný natočit i něco skvělého, ale holt se nestalo a skončilo to pro mě i pod Willem Huntingem, protože ten mě sice tolik nechytl, ale zato je promyšlenější a ne tak hollywoodský jako Osudové setkání. Otázka taky je, jestli by vůbec Van Sant byl schopný natočit i něco lepšího, ale těžko říct... 3*

Nádherné téma uchopené... tak nějak fádně. Samozřejmě Connery to vyzdvihuje o level výše, ale sám na to stačit nemůže, zvlášť když mu nemíří kamera do tváře po celou dobu stopáže filmu. Tu naopak vyplňují snaživě na city hrající, ale žel spíš nefunkční pasáže o tom, kterak afroamerický talent na snobskou školu přišel a jak mu (což už bylo viděno mnohde jinde) od počátku jen z principu nakládají. Kdyby nosným pilířem byla originální literální tvorba dosahující skutečně tech Pulitzerovských kvalit, jaké film proklamuje, jsme někde jinde. Zatímco Connerymu jeho asociálního a životem zvrásněného literárního génia uvěříte na první dobrou, všechny ostatní postavy včetně klíčového Jamala kolem něj jen poskakuji, aby onoho génia podepřeli. Samozřejmě jako good-feeling podívaná a jeden z posledních filmů s Connerym před jeho rezolutním odchodem do hereckého důchodu je toto jistá povinnost. Vysloveně neurazí, důstojnost si udrží, ale mohl to být výrazně oduševnělejší.