Papežův zákon (2023)

Zaujímavý námet na báze skutočného príbehu z 19. storočia, avšak podaný neskutočne nudne a fádne. Bolo tu síce pár emotívnych momentov, ktoré si divák určite zapamätá, ale ten zvyšok bola len taká vata na vyplnenie zbytočne dlhej stopáže. Každopádne v tomto snímku je v zásade pekne vidieť, čo bola cirkev zač v onej dobe a je to na hanbu sveta. 60 %

Naučil som sa to tuná: proti-náboženská agitka 😁! Začali sme pozerať v nádeji, že to bude s realitou aspoň trocha súvisieť, pretože áno, ako aj v každej inej profesii, aj v tej cirkevnej sa nájdu uchyláci: no ale stupeň sračkovistosti nás dostal a nedopozerali sme. Proste: agitka, proti-cirkevná, anti-klerikálna. Mali by skôr natočiť, ako Veľká Riťánia nevydala chlapca zo špitálu, lebo sa rozhodla ho odsúdiť na smrť eutanáziou, hoci práve katolícka cirkev ponúkla dieťa zachrániť ho, včetne gratis odvozu vrtuľníkom - no ale homosexuálny sudca sa rozhodol presadiť chlapčekovu smrť, takže dieťa bolo v špitály usmrtené, napriek medzinárodným protestom, napriek plaču a modlikaniu rodičov, lebo sa systém proste rozhodol, že sa mu nemá nik snažiť pomôcť prežiť. To sa nenatočí ovšem, hoci sa to stalo pred pár rokmi - ale tieto sračky za vlasy pritiahnuté, to si špagety-fucker rád nakrúti kopanec do kresťanského zadku. Nečudujem sa, len sa nasieram. ODPAD PS: Než niekto bude mať pocit, že neviem, o čom je reč: kuknite si prosím svedectvo Zacharyho Kinga (bývalý šéf satanistov a profi čierny mág), ako sa posluhovači satanovi snažia veľmi konkrétne a účinne rozložiť cirkevné spoločenstvá a prečo to tak robia: https://www.youtube.com/watch?v=N921x6nFFek

Rádoby pompézní Italské drama na téma institucionálního zneužívání v druhé polovině 19. století. Řím, církev, doba velkých politických změn dává tušit jistou okázalost, ta zde ale působí vizuálně nedotaženým, zato hudebně zbytečné přehnaným dojmem. Přitom vše ostatní funguje skvěle, psychologie postav, schválně otevřené morální otázky, hloubka. Škoda tedy toho vizuálně hudebního nesouladu, potenciál byl vysoko.

Téma je hustý, ale přijde mi, že se nepovedlo jej zcela vytěžit. A buď byla snaha to udělat až moc podle dochovaných pramenů nebo v té autenticitě a zejména postavě Edgarda něco vykreslit nezvládli, neboť ta postava působila poněkud rozpolceně a nedůvěryhodně zejména v pozdějších fázích filmu. *** BioCentrál HK

Marco Bellocchio nevysvětluje ani tam, kde si příběh o to říká. Dobrá, nechce psychologizovat. Má otevřené pole, protože historické prameny ohledně Edgarda Mortara nejsou jednoznačné. Mohl by vyprávět řadu variant, ale nechává protiklady, které nehodlá vysvětlit. Edgardo se stává oddaným katolíkem, je vysvěcen na kněze a jako kněz zemře. Divák se seznámí s vnějšími okolnostmi, historickými fakty, ale pramálo se samotnými protagonisty. Papež Pius IX. je zkarikovaný. Narážky na sexuální zneužívání nefungují, v kontextu filmu vyznívají účelově. Bellocchio rozpitvává a prodlužuje nedůležité motivy, příběh by zasloužil silnější psychologickou stránku, takto působí plochým dojmem. Stalo se, bylo to nespravedlivé, ublížilo to rodičům. A co Edgardo? Vypadá spokojeně nebo zraněně? Nezdá se traumatizovaný, když na smrtelné posteli touží pokřtít matku.