Otrávené světlo (1921)

Jeden převratný vynález a několik zájemců o něj. Někdo ho chce získat legálně, někdo uloupit. To je jednoduchá, ale možná překvapivě funkční kostra tohoto přes sto let starého českého němého filmu. Filmu, který si na nic nehraje, který je snad i okatě pojatý jakousi brakovou formou, a který je překvapivě vtipný a originální. Jistě, postavy jsou možná až příliš jednoduše stylizované do stylu klaďas / záporák, divák od začátku ví, kdo stojí na jaké straně, ale to ničemu nevadí, protože film nenudil, pobavil, a troufám si tvrdit, že utkví v paměti na velice dlouhou dobu. Nic moc jsem nečekal a dostalo se mi bezva zážitku. V případě projekce, kterou jsem viděl, navíc filmu a mému zážitku z něj výrazně pomohla i živá hudba v podání naší přední české violoncellistky Terezie Kovalové. [10. Noir Film Festival 2022]

Minulý rok jsem dvojčeti tohoto filmuPříchozí z temnotdal hvězdičku navíc za vynikající živý "soundtrack". Tento rok tomu v rámciNoirFilmFestivalu 2022bude jinak - tu hvězdičku navíc už nepřidám. Violoncellistka Terezie Kovalová opět film pozvedala, ale tato němá záležitost mě obloukem minula. Závěrečná, skoro až chaplinovská taškařice mě utvrdila v tom, že němé filmy prostě nikdy nebudou moje parketa.

Vcelku zvládnutá prehistorická detektivka s padouchem, kterému zločin kouká z očí (Longen). Jen ten konec  je odfláknutý - pro Durka si jdou najisto (nikde není ani naznačeno, jak na jeho skrýš přišli) ve složení tři civilové a dva zcela neschopní a v pozadí se držící četníci. Zajímavé je, že ve filmu každý - vědec, novinář i dvacetiletá holka -  nosí naprosto samozřejmě bouchačku.

Díky filmové řežbě jsem se dostal k dosud nejstaršímu československému filmu, který jsem prozatím viděl. Šlo o Otrávené světlo z roku 1921. Bylo vidět, že Karel Lamač se v prostředí filmu našel a byl dobrý již ve svých začátcích i s omezenou technologií a jeho další kariéra a filmy to jen potvrdily. Otrávené světlo je poměrně krátké, jen něco přes hodinu a ještě zkracované popisnýma titulkama. Přehrávání herců je sice při pochopitelné absenci zvuku citelné, ale je svým způsobem obdivuhodné, jak herci dokázali vytvořit napětí i bez řeči, zvuků, či hudby. Mnohdy právě jen přehnaným výrazem, což v tom případě snad ani nemůže být výtka. Psychologická rovina snímku je silná, některé scény dokázaly napnout a občas si tvůrci dovolili i odlehčení. Znovu musím pochválit dva hlavní tvůrce Karla Lamače a Jana S. Kolára za dobrý scénář i režii… dávám čtyři hvězdy a doporučení k tomu.

Karel Lamač bol významným a plodným filmárom svojej doby a už jeho tretí film zniesol všetky znaky kvalitnej zábavy. Otrávené světlo má skvelý scenár a réžiu a vonkoncom nezaostávajú ani technické parametre filmu. Vrstevnatý dej, podporený flashbackmi, je atraktívne vtlačený do jednej hodiny a ponúka silnejší dojem. Je na škodu veci, že film nie je opatrený doprovodnou hudbou.