Ōinaru gen'ei (1999)

Kiyoshi Kurosawaje veľmi svojský režisér, čo vidieť aj na jeho tvorbe. Bohužiaľ, nie vždy - a platí to aj v tomto prípade - to pre diváka znamená želané výsledky. SnímkaŌinaru gen'eiz roku 1999 je výrazne experimentálne poňatým dielom s ťažkopádnymi abstraktnými scénami a minimom dialógov, vďaka čomu prakticky nemožno jasne identifikovať, čo chce film svojím príbehom v skutočnosti povedať. Odohrávajúc sa v nefuturisticky pôsobiacej blízkej budúcnosti (rok 2005), je Kurosawov počin (aspoň z toho, čo diváka dokáže ako-tak identifikovať) snahou o zachytenie ľudského bytia vo svete, ktorý stratil smer a zmysel. Na pozadí prekvitajúceho násilia a spoločenskej apatie si snímka všíma najmä dvojicu ústredných protagonistov, ktorí toho (podobne ako všetci ostatní) veľa nenahovoria.Ōinaru gen'eije vďaka téme, spôsobu príbehového uchopenia a do istej miery aj technickej realizácii neľahkým experimentálno-abstraktným dielom, ktoré môže "byť veľa" aj pre diváka, ktorý inak nemá problém s náročnejšími filmovými kúskami. "Skutočný význam" pochopia a náležite "ocenia" pravdepodobne iba absolventi filmových fakúlt a "kovaní" odborníci.(18.06.2025)

Těžce abstraktní projekt, který vznikl za spolupráce se Kurosawovými studenty Tokijské filmové školy. Jedním z cílů bylo studentům ukázat, že vejdou-li se do tradičních 90-100 minut tak si mohou ve filmu dělat co chtějí. Což je velmi nešťastná lekce. Barren Illusions tento artový hřích vzorně ilustrují. Schopnost přirozeného skloubení jasné žánrovosti s abstraktností je nejsilnější stránkou Kurosawy. Barren Illusions od žánru však úplně abstrahují a z romantického dramatu nezbyla skoro ani kostra. Na tom by nebylo zas tolik špatného, kdyby film své myšlenky dokázal prezentovat zábavnou formou, čili tak jak to naprosto excelentně dokázaly takřka všechny ostatní snímky tohoto talentovaného režiséra. Na druhou stranu experimentální formát vyprávění svým způsobem naprosto ideální pro témata, kterými se tento film zabývá.(05.07.2014)

Postavy všech Kurosawových snímků jsou nějakým způsobem vykořeněné ze světa. I jeho filmy samotné postupně opouštějí počáteční žánrová východiska a zanechávají diváky v zneklidňující nejistotě. V tomto snímku je však žánrovost, ale i narativita opuštěna nejradikálněji. Všichni obyvatelé tohoto podivného fikčního univerza jsou natolik neteční, že s nimi nepohne ani vlastní smrt. Prostě existují dále - jako by nic. Z tohoto světa lze odejít jen za pomoci ryze kinematografických prostředků; byť je však některým postavám dopřáno zprůhlednět až do naprostého vymizení, jde vždy jen o chvilkovou nepřítomnost. ___ Přestože jediným pojítkem většiny scén je ústřední dvojice mladých hrdinů, vztahovku či snad romantický film bychom tu nenalezli ani jako východisko. Respektive jediným východiskem by asi bylo: jak probíhají mezilidské vztahy ve světě odsouzeném k věčnému trvání? A dechberoucí mistrnou odpovědí je, jak je na ploše celého filmu ukazováno, že nijak, že tu vše probíhá mechanicky. Nebo je to možná spíše naopak: ukazuje se tu co se udá se světem, z něhož vymizí opravdu všechny emoce a vztahy. ___ Kurosawa je jedním z mála režisérů schopných opravdu ukázat smutek pramenící z toho, jak funguje současný svět. A právě zde to vynikne nejzřetelněji, jelikož tu není žádných emocí, které bychom prožívali z postavami, přesto - či právě proto - je (nejen) emoční účinek na diváka zdrcující.(18.03.2009)

Experimentálně pojatý bezobsažný film, mechanický, bez emocí, s minimem dialogů.(05.10.2024)