Chime (2024)

Jsou tady dvě možnosti; buď šlo o snímek umělecký, nebo v něm šlo o nějakou zapeklitou, japonskou filosofii. Ať už bylo příčinou to nebo ono, stálo to za tím, že jsem snímek jaksi nepobral. Nějak jsem se nemohl dobrat proč, a záludní Japonci se mi v žádném případě nesnažili nabídnout jakoukoliv odpověď a jeli si v klidu dál svou psychologickou podivnost. Já nechci ani náhodou vyvolat dojem, že šlo o špatný film; jen jsem průměrným, jednoduchým divákem, takže mi chybělo nějaké to vysvětlení, díky němuž by mé pomalejší chápání chytilo stopu a drželo se jí až do finále. Atmosféra se synům Nipponu každopádně vydařila, díky ní jsem si mohl vychutnat i napětí, které bylo větší po každém momentu, kdy jsem si řekl: "A teď to přijde.", a nestalo se nic. V tom jsou Japonci nepřekonatelní a opět si mě v tomto směru vychutnali. / Poučení: Šéfkuchaře udržujte vždy v klidu.

Pokud člověk viděl "Cure", tak se mu nepochybně vybaví i při sledování "Chime", protože tu jsou velmi podobné motivy i atmosféra, až to působí skoro jako pokračování nějaké volné série . Oba filmy vyznívají velmi nejednoznačně a vysvětlení není člověku naservírováno přímo pod nos, což může pro někoho být klad ale i zápor. Osobně bych přivítal trošku více indicií.

Tak prvoligová psychárna a tak zbytečně zkrouhnutá stopáž? Proč? Vždyť další psychotické mordy se přímo nabízely (manželka, syn, policajt...). Věčná škoda. Japonci mě tentorát velmi potěšili a kápli mi po těžkém pracovním dnu do noty. Takovéhle absurdní menšinové šílenosti miluju, něco na způsob zešílevšího Kaurismäkiho, sadistického Kafky na tripu, nebo tak podobně, okořeněno trochou milých brutalitek (vede nečekané a vcelku sugestivní ubodání v kuchyni). Musím se hned mrknout na rejžovu filmografii, znal jsem od něho dosud jenom průměrnéKairo.

SKurosawommám zo štyri skúsenosti, pričom jediný, ktorý naplnil očakávania bol kriminálny počin o sériovom vrahovi v podobe “Cure”. Do tejto 45 minútovej epizódky som išiel čisto zo zvedavosti, či sa jej za tak krátku stopáž podarí nastoliť očakávanú atmosféru.Celé je to také nejaké, hocijaké, nijaké. Kurosawa sa nesnaží budovať afmosféru klasickým spôsobom, necháva len obrazovo plynúť dej, aby si divák tak nejak sám vypestoval vlastne dojmy či pocity. No a vo výsledku až na jednu silnejšiu scénu, nedokáže ponúknuť nič navyše.Slabší priemer.

Opravdu zajímavé a zvláštní zpracování 40minutového experimentu, který sice není žádný velkým hororem, ale mě určitě naplnil znepokojivým pocitem. Kamera jak čistá až obyčejná, a právě když k tomu je ticho nebo zvyšující se hudba plná děsu, tak toto je právě něco, jak z ničeho udělat něco. Celé k tomu tu máme jakou si školu vaření, na které se dějí nevysvětlitelné věci. Podivný žák, podivná rodina, a o dost podivnější učitel. Ale co je tedy tím hlavním spouštěčem tohoto případu? Nejedná se o typický formát hororu, ale kdyby jste se po nějaké době ocitli ve školské kuchyni a vzpomněli si na Chime, tak nepříjemný pocit se určitě objeví. Je to tak prázdné, ale atmosféricky hutné, což je tím hlavním bodem .Jsem rád, že patřím do skupiny, která tento film hned neodsoudí. Je to ale velmi rychlé, takže by nikdo trpět nemusel. Mé hodnocení:7/10