Ohnice (1968)

"Kdo ví, snad jsme jen hrnčířská pec, ve které čas vypaluje naši podobu z touhy a bolesti a nenaplnění."Zadumaný spisovateľ Lukavský cestuje do nemenovaného mesta za lokálnou herečkou Hlaváčovou, s ktorou udržuje dlhodobú a vrúcnu korešpondenciu. On je síce rozvedený, ale ona vydatá pani aj s dieťaťom, navyše na malomeste, takže z nejakých citových a nedajbože telesných prejavov vzájomnej náklonnosti skoro nič nebude."Jestli ti to dělá dobře tak si posluž, ale nedělej to jako domovnice!"Zvláštna atmosféra nenaplnenosti, vynikajúca ústredná dvojka, roztomile otravný Pešek, aktuálnou životnou pozíciou otrávená Čočková a spolucestujúci Hála. Tri párky, čo už nie sú."Taková krásná hra, jako dělaná pro družstevníky a oni si jdou, troubové, poslouchat Hálu pod okna kavárny!"

Příběh závažných životních klopýtání a osudových míjení je alternativní formou citových vztahů. Dá se říci, že to podmiňuje i určitou nezřetelnost jinak brilantně napsaného scénáře zahraného zdařile Lukavským a Hlaváčovou, které je uvěřitelný stejně jako až magická krása dozrávající ženy počínajících středních let. Přímo symbolické je i vročení do roku Pražského jara.

"Když Vám na něčem hrozně záleží, skoro nikdy se to nepovede…."Tento komorní televizní snímek o vztahu dvou lidí, který se ani neměl šanci pořádně rozvinout, rámuje krásná typicky "fišerovská" hudba. Ta se rozhodně povedla... Radovan Lukavský a Jana Hlaváčová si jinak krásně hledí do očí, on sní"sen lásky, s níž se míjí o dům", ona mu poeticky cituje jeho láskyplné dopisy. Že by název tohoto snímku odkazoval nejen na jednoletou středně vysokou bylinu/žlutý plevel, ale i na název literární skupiny mladých básníků píšících meditativní poezii navazující na Jiřího Ortena? Kdo vi. Ať už je tomu ale jakkoliv, tento film ma potenciál v lecčemž zaujmout. Vedle obou hlavních představitelů zaujme ve vedlejší roli třeba Ladislav Pešek nebo i zpěvák Karel Hála (ač hrající jen sebe sama). Snad jediné hluché místo představuje večerní pitka v závěru.

Vidět se jednou za rok? Vztahy na dálku mají možná nějaké plus ale mínusů....??, vím z vlastní zkušenosti. Však co je ideální? Denně se vídat třeba v bytě v paneláku na pár metrech a hádat se? To musí být ponorka do žluta :-) Nebo nějaký kompromis?.... I tento film bych měl skouknout ještě aspoň jednou tento rok, abych ho více vstřebal, vycítil, pochopil... a možná upravil hodnocení.

Smutný příběh. A a touto situací mám taky zkušenost a není to nic příjemného když se dva lidé rádi mají, ale musí být od sebe z nějákého důvodu na dlouhou dobu odtržení. Jinak tu čtvrtou hvězdičku dávám za Peška jehož vtíravost vůči Lukavskému byla opravdu sladká a jeho obličej na filmovém plátně byl samozdřejmě zase koukatelný. Ale vidět celou hodinu obličej Radovana Lukavského, tak to mě zrovna dvakrát neoslovilo. A Jana Hlaváčová se mě nikdy vůbec nelíbila. Svým obličejem mi vždycky přišla jak -------. Nechci být rasistka.