O vodě, lásce a štěstí (1981)

Ano je to laciná studiová pohádka, oproti čb pohádkám je malinko bohatší a má hezky barevnou takřka uměleckou dekoraci Ivo Houfa, takže na socialistické chudé poměry byla tato výprava nápaditější.  Scénář a herci ale vše vyváží i divadelní kostýmy stráží, regent Karlík je bezva uzurpátor trůnu, závěrečné shekeaspérovské vyvrcholení spolu s perfektní hudbou Miloše Štědroně má umělecké hodnotu. Divadelní pojetí je klasické: regent se natahuje po koruně, ospravedlňuje chamtivost nad bláznostvím.

"Jsou věci, s kterýma se nekupčí." Toníčka já prostě můžu a Šafránkovic děvčata mají totální monopol na křišťálové hlásky a neobyčejnou dívčí jemnost a půvab. Taky ostatní herci výborní, všechno to běží i přes občasné nesmysly, jenom ten konec je příliš uspěchaný (a tím pádem bizarní), šup šup honem honem, máme už jenom deset minut, takže rychle vodo vodo, lidové povstání, pan Zindulka, čáry máry a Toníček s Mirečkou se koooonečně můžou políbit, uf a je to. Vešli jsme se.

Miroslava Šafránková je jediný roztomilý klenot této pohádky. Ale to studiové provedení skutečně bije do očí. I ty ovce nevypadají jako skutečné, ale spíše po nemoci nebo zlomenině krční obratle. A rozmluvy Josefa Karlíka o tom, jak touží připravit prince o trůn, také nejsou příliš záživné právě tím, že jsou moc zdlouhavé. A naopak konec je extra rychlý. Nejprve zmizí voda a ve vteřině už si lid stěžuje, že ji nemá. V další pak tvrdí, že je to zlé znamení, demonstruje a háže kameny po samozvaném králi.

Výtečná středověká hudba. Dobrý výkon Josefa Karlíka, jehož hlas mi ve vypjatých momentech připomínal Josefa Vinkláře. Profesorský výkon Navrátila, ale řekl bych, že Šafránkovou moc rád neměl. V intimních chvílích a hlavně těsně před střihem se několikrát zakabonil. Povedly se dekorace, především vězeňská kobka byla velkolepě propracovaná. Ke konci si ovšem rekvizitáři vůbec nedali záležet s přípitkem vodou. Zatímco princezna má plnou sklenici, princ se musí spokojit pár kapkama na dně maxisklenice.

Sympatická kulisová pohádka s luxusně škaredým žabákem, který kváká jak když flétna zpívá, s líbeznými loutkovými ovečkami, jejichž půvabu živá ovce nikdy dosáhnout nemůže, krásnou princeznovskou Mirkou Šafránkovou, báječným vodníkem, sympatickou matkou mlynářkou a vcelku ucházejícím princem, i když v téhle době už byl Antonín Navrátil za svým princovským zenitem. Klasický příběh o podvratném regentovi a ztrátě vody. Škoda jen, že snoubenci si "tolik vytrpěli" během necelých osmi hodin, voda z království zmizela asi na patnáct minut a drama tak vlastně úplně naplano vyšumělo. Myslím, že za tu dobu by si půl království ještě ani nevšimlo, že voda není, protože nevylezli z postelí. Být tohle trochu logičtější, nebo být ta pohádka o deset let mladší, jdu nejméně o hvězdu výš, ale s tímhle rokem vzniku na takový směšný exces ani dobře obsazená a zahraná pohádka nemá nárok.