Princezna za dukát (1991)

V poslednom čase som zhliadol viacero titulov, pod ktorými je podpísaná pani Vlasta Janečková. Bola to česká režisérka, ktorá celú svoju kariéru zasvätila práci na realizácii televíznych rozprávok. Na svojom konte má desiatky tv filmov. Jedným z nich je aj štúdiový snímok "Princezna za dukát", ktorý natočila podľa vlastného scenára v roku 1991. Ak dobre počítam, tak toto je siedmy snímok, ktorý som od nej videl. Tak sa mi zdá, že sa pomaly začínam stávať odborníkom na jej tvorbu. Tentokrát mi naservírovala príbeh o pyšnej, rozmaznanej princezne Kateřine, ktorá sa toľko preberala vo svojich nápadníkoch, až kráľovi došla trpezlivosť a vydal ju za chudobného mládenca Janka. Až pri ňom objavila tie pravé životné hodnoty, skutočnú lásku a stala sa mu dobrou ženou. ***

Tak toto se moc nepovedlo strašidla jsou spíše směšná, král, který by milovanou dceru dal prvnímu chudákovi pouze proto, že už je jí dvacet a ještě jako jeden z důvodů k tomu uvede, že v královské kasa je málo peněz, tak to zní dost podivně. Jediný klad je výborná Bočanová, která umí ty mrchy perfektně.

Je to tu uvedeno v Podobné - Král Drozdí brada je tomu nejblíž. Jenže připočtěte si k této pohádce nepřesvědčivé juchání v místy zajímavých kostýmech, které končí pozdním střihem. Právě kostýmy a Mahulena Bočanová dělají pohádku spíše temnější. Vždyť jeden z kostýmů je smrtka. Kulisy byly hodně průměrné, ovšem ty okolo chalupy nebyly vyloženě špatné. Srovnání se těžko lze vyhnout, když se jedná o v podstatě stejné téma jako ve výše zmíněné pohádce. Tahle je ale o moc kratší a tím pádem se více spěchalo na děj. A také je doplněna o čarodějnici, která touží po Janu Šťastném. Za pomocí všech okolností jsou dvě hvězdy spravedlivé.

Ach ty naše studiové pohádky. To je děs a bída. Šťastný, Krytinář, Zedníčková... Herecké výkony hodné Stanislavského školy... A ty kostýmy... Rej ,,strašidel", to snad není ani z televizního fundusu, to si snad šili ti ochotníci po večerech ze starých utěrek. Jako děcka jsme si dělali kostýmy z krepového papíru, ty vypadaly umělečtěji.

Prvotní nápad mi přišel skvělý, ale jak se do toho zamontoval Krytinář a zlá královna, šlo to do kopru - a žel moc brzy. Kolikrát jsem si říkal, co ta princezna furt brečí a neřekne brusiči o dědkovi? A proč vlastně dědkovi tak věří, nechápu? A proč se brusič nepokusil z princezny dostat, co se děje? Přece nebyl na hlavu padlý, aby si myslel, že za vše může jen její odloučení a změna stavu. Sice si nakonec vše řekli, ale na můj vkus moc pozdě. Navíc ta psychedelická strašidla, ta patřila do jiné pohádky, ne sem. Také je pokažen závěr s pádem zlé čarodějnice - nějaký hlásek z lesa, bez detailu, bez pořádného dramatického záběru... Jinak mi zde výjimečně moc Zedníčková nevadila.