Pravda a lež (1992)

Pekná televízna rozprávka o zakliatej krásnej panne, kvôli ktorej musí mladý chasník podstúpiť cestu na kraj sveta a s pomocou Pravdy a Lži ju vyslobodiť z jej prekliatia. Produkcia je na prvý pohľad lacná a vsádza na to, že deťom stačí málo. Atmosféra tak visí na občasných hudobných medzihrách, ktoré sa ju snažia postaviť aspoň na kolená. Herci robia svoju štandardnú prácu a hoci hrajú profesionálne, zo stvárnenia postáv je evidentne cítiť zameranie na detského diváka.

"Slyšeli jste pravdu a lež, teď už na vás, kterou z nich poslechnete"Rozpoznat pravdu a lež není jen tak. To rozpoznat v tomhle krásně pohádkovém námětu rukopis Karla Šichtance (s inteligentním scénářem a několika povedenými hláškami) je mnohem jednodušší. Samotné zpracování téhle studiové pohádky rozhodně není fádní a herecké obsazení je též příjemné (Vladislav Beneš + Michaela Kuklová ale i ve vedlejších rolích třeba Hlaváčová nebo  Marta Vančurová coby jedna z víl). V neposlední řadě pak musím zmínit vcelku typickou hudbu Vadima Petrova.

Klasická televizní pohádka je sice na televizní poměry delší, ale to vůbec nevadí. Kulisy interiérů se vhodně střídají s těmi externími. V pohádce navíc hrají sympatičtí herci a Michaela Kuklová má opět kladnou roli v pohádce, což si párkrát už střihla, ale není to její obvyklá partie. Pohádka pak disponuje sice výpůjčenými motivy i z jiných, ale to tentokrát nevadí. A možná i dospělí si uvědomí, že lež a pravda k sobě mají někdy hrozně blízko.

Ať se propadnu, kdysi jsme pohádky uměli. Stejně jako Honajzovi i mně vrtá hlavou osud ostatních prokletých, to se mělo dořešit. Taky bych řekl, že ta falešná Hana, kterou Spravedlivému přivedli na dvorci Pravdy a Lži, byla hezčí než Kuklová. Jinak hezká pohádka, v porevoluční úrovni podobné poměrům na Půlnočním dvorci jedna z nejlepších TV pohádek.

Tohle je hodně zvláštní pohádka, a hrát tam místo Kuklové a Beneše charismatičtější herci, myslím, že by nebylo co řešit. Úvod je poněkud zdlouhavý, vypadá spíše jako psychologické rodinné drama o manželovi s botama z toulavý kůže a chudákem ženskou uvázanou k domácnosti, ale pak přijde konečně na pohádkové motivy a děj jde dopředu každým záběrem, vše má své místo a smysl, do sebe logicky zapadá, dokonce i nějaká ta hláška se objeví... (Jediné, co mi u této pohádky vždy vadilo, tak že slovo „hana“ ve smyslu pohana jsem v životě snad nikdy nepoužil, a tady to hlavní hrdina použije třikrát.) Scény u Pravdy a Lži jsou dokonalé, jako z podivného snu. Plusem jsou i exteriéry, slušná kamera a dobrá hudba. A samozřejmě Vlastimil Zavřel jako „drobeček“. - EDIT: Po dalším a dalším zhlédnutí oceňuji i ten úvod, který je vlastně paralelou k možnému pozdějšímu vztahu obou mladých. Hlaváčová má skvělé hlášky ohledně "rodinné pohody". Stále víc se mi líbí tajuplnost obou dvorců, včetně "ať se propadnu". Lukavský je jako snový muž. Jen mi vadí, že po odkletí se nevrátil Hany otec a jejich služebnictvo, jak ti k tomu přijdou, že se propadli, zmizeli, a nic? Tohle jediné není domyšlené.