Popelka (1969)

Popelka z roku 1969 byla vždycky ve stínu známějšího a oblíbenějšího filmu Tři oříšky pro Popelku z roku 1973. Byla upozaděna komunistickým režimem, kvůli emigraci některých jejích tvůrců. Také byl černobílá a méně výpravnější. Rozhodně nejde o špatný film, ale stejně jako většina i jáse raději přikloním k verzi z roku 1973. Pro mě je to z důvodů mé neoblíbenosti muzikálů, což původní Popelka tak trochu je. Také na mě působí spíše televizním než filmovým dojmem a především synonymem Popelky je pro mě Libuše Šafránková. Tenhle film se pro mě zkrátka nestal nikdy vánoční klasikou, ale „jen“ dobrým televizním filmem na nedělní odpoledne.(60%)

30% Pocitově tříhodinová nuda s chudým scénářem, zbytečnými písničkami a viditelně nízkým rozpočtem. Nechce se mi ani věřit, že jde jen o čtyři roky starší pohádku odOříšků. Vypadá, jako by byla z 50. let. Jen pár úsměvných míst ji trochu zachraňuje a děti možná ocení návykovost jednoduchých písniček. Nedoporučuju.

O čtyři roky později byly natočeny Tři oříšky pro Popelku, čímž tahle pohádka okamžitě zastarala a ztratila relevanci. Sice to chápu a z celého srdce s tím souhlasím, ale přece jen je mi trochu líto, že svět zapomněl na ty nádherné písničky. Hudbu skládal Angelo Michajlov a zpívala je tehdejší herecká špička, v čele s Janem Třískou. Ale zpět k filmu. Herci nejsou nic moc a scénář jim ani nedal šanci vyniknout. Tohle je průměr, který srovnání s klasickou Václava Vorlíčka ani omylem nesnese. Je tak zbytečný, že bych ho nedoporučil vůebec nikomu. Jen ta hudba jí dává opodstatnění.

Klasická pohádka pojednaná jako hra se zpěvy, která navzdory tomu, že dnes už existují novější filmová zpracování, neztratila svůj půvab. V roli Popelky exceluje tehdy šestnáctiletá Eva Hrušková, při pohledu na niž zjihne srdce každého geronta. Z lidového slovesného umění známe i drastičtější verze této pohádky; tady matka žádné ze zlých sester neřeže patu ani prsty na nohou, aby se holky vešly do střevíčku. Mám dojem, že neredigovaná verze příběhu ze sbírky bratří Grimmů obsahuje tento brutální motiv. Pohádce o Popelce věnovali pozornost i psychoanalytikové. Naštěstí se jí však, aspoň pokud je mi známo, vyhnul režisér Zdeněk Troška a dokonce jsem se nedávno na webu dočetl, že prý už nebude nic točit, takže ji nebude moci pokazit.

Jedna z vůbec nejkrásnějších českých pohádek. Pohádka mého dětství, která bohužel strávila mnoho let v komunistických trezorech a tak unikla několika generacím dětských diváků. U mne patří jednoznačně ke třem nejkrásnějším pohádkám vůbec. A přesto jsem až dnes díky recenzi igi B. zjistil, že je dílem takřka čistě ženského štábu. Možná i proto je tak krásná, milá, lidská... A Jana Třísku a jeho písničky, stejně tak jako překrásnou a milou Popelku a holoubky a jejich písně  jsem si vybavoval celá léta svého dětství, kdy se tato nádherná pohádka nesměla vysílat... Dnes jsem si ji znovu pustil a jsem z ní zase stejně naměkko jako když mi bylo 5 let a ještě jsem nevnímal tu hrůzu a kulturní i mravní marasmus, které nám tehdy přinesla rusácká okupace.