Nezbedná pohádka (1976)

"Pro Honzíka Bártů a slávu našeho rodu!"Krátkozraký pekelník odnesie do pekla namiesto lakomca a úžerníka poctivého šuhaja Honzu Luťanského. Nad toľkou nespravodlivosťou ustrnie srdce tomboyovskej princeznej Bouškovej a motorizovane sa vyberie nebohého mládenca spasiť. Peklo pod vedením Lucipera Štěpánka síce naoko vzdoruje, ale pred energickou princeznou nemá šancu a život v ňom pod jej taktovkou prejde zásadnou premenou. To všetko v ladovských kulisách, za spevu a tanca s veľkou dávkou humoru, skvelá štyridsaťminútová jazda od začiatku do konca. Herci si role užívajú, dokonca aj klasický vodník Dvořák vyměnil svou tradiční barvu a skotačí s rohmi na hlave s ostatnou čertovskou perepúťou. Päťkrát škubánky s mákem."A kde krindapána je pekelná brána?!"

Československá televizní pohádka s poněkud otočeným příběhem, než je obvyklé, neboť do pekla odnese čert nespravedlivě místo lakomého sedláka poctivého chalupníkova syna Honzu a vysvobodit ho musí princezna Máňa. Významnou složku této krátké veselé pohádky tvoří nepřehlédnutelné ladovské motivy. Do hlavních rolí byli obsazení I. Luťanský a princezna J. Boušková, avšak nejvíce prostoru dle mého názoru dostal vypravěč kouzelný dědeček Habaděj v podání L. Peška. Výraznou postavu dostal také P. Štěpánek coby nejvyšší čert Lucifer, který dostával často role v pohádkách své tehdejší manželky a režisérky V. Janečkové. Čerti byli vypodobněni standartně jako zanedbaní roztomilí popletové a mezi nimi bylo lze rozpoznat starého Belzebuba v podání M. Nedbala, a dále se mezi pekelníky objevil M. Stehlík, J. Bek, L. Trojan a J. Dvořák. V opravdu malých rolích se objevili M. Rosůlková, L. Munzar či J. Štěpánková. Pohádka působí příjemně a je svým stylem podobná jiným pohádkám s ladovskou vizualizací O chudém královstvíčku či O líném Honzovi.

Dost trhlá televizní pohádka podle předlohy Josefa Lady. Herci od začátku hrají, jako by byli zfetovaní, především ti tančící a zpívající čerti. Kulisy jsou bizarně papundeklové. Jenže právě tahle bizarnost dělá pohádku originální a bez Ladových kreseb se nedá představit. Janečková tuhle Ladovu pohádku pojala hodně netradičně. Jako potrhlou hudební pohádku, která sama o sobě pobaví, už jen tím, jak je vlastně strašná. [1176. hodnocení, 68. komentář, 76%]

"Moudrá kniha povídá tuhletěmi řádky, že je těžká cesta tam, ještě těžší zpátky..." Jo, nezapomenutelná bába Kanimůra v krásné a vtipné pohádce, aneb když je to milý a chytrý, nepotřebuje to ani bohatou výpravu (klidně stačí papírové namalované ladovské kulisy)... Pohádka mého dětství, mladičká Boušková a krásný Luťanský jako Honza Bártů...

Ani jsem netušil, že se takový klenot v archivu nachází. A rázem patří mezi mé nejoblíbenější televizní pohádky. Škoda, že se nevysílá častěji. Vůbec si na ni nepamatuju, že bych ji kdy - třeba jako dítě, viděl. Když už dělat pohádku, která nemá skrývat, že je okolí namalované na kulisách, proč to nedělat krásně? A kresby od Josefa Lady do té kategorie rozhodně patří. Pak tady máme obrácenou pohádku, jako že princezna zachraňuje Honzu. Výborné obsazení a to i v komorních rolích přispívá ke kvalitě stejnou měrou jako úžasná hudba a veselé písničky. Jana Boušková byla navíc za mlada tak krásná a sympatická - přesně můj typ, jedna z nejhezčích mladých holek v tehdejším Československu. Ani vlastně nevím, co bych pohádce vytknul, takže se sám sebe ptám, proč nedat maximum. Mezi televizními pohádkami jedna z nejlepších.