O svatební krajce (2003)

Pohádka mě nadchla. Po několikátém vzhlédnutí jsem si uvědomil že role Svatavy Kláře Issové sedla. Tak dobře prodávat emoce jsem dosud nikde neviděl a neslyšel. Minimum kouzel, žádné písničky a úsměvné věty některých herců vysokou úroveň jenom podtrhly. Těžko bych hledal negativa. To ale už bych asi nemohl napsat o Kláře Issové v roli panenky Marie v anděl páně 1,2.

Tak nejen, že má ta pohádka poněkud podivný námět, není vůbec jasné, proč má mít Svatava pořád smůlu, jenom proto, aby se mohla stát královnou. Ona to vlastně není ani tak smůla, ale třeba ta vejce rozbil ten její "osud" v podání Radka Holuba a to víno také vylil ze sudů on a i většinu těch ostatních věcí spíše způsobil někdo jiný. Také to království těch princezen je velmi podivné, zámek sice velký, ale služebnictvo žádné, to by asi tři ženské těžko zvládly, také na Svatavu velmi rychle zapomněli a už se chystají na ples za králem. Výběr herců se také příliš nepovedl, protože mimo těch princezen je to dost bída, například ten král je proti princezně o dvacet let starší a navíc nepůsobí zrovna příjemně.

No žádný archetypální iniciační počin to nebyl, ačkoli téma s Osudem se k tomu přímo nabízelo. Jurodivá princezna blbka, která naštěstí neměla ambice a klidně by raději prala prádlo, protože to je větší sranda, než královský ples, se nepolepšila, k rozumu nepřišla, přišla akorát ke starému kořenovi, kterému začne co nevidět dělat peklo na zemi, což si ten vopelichanej úchyl přes krajky naprosto zaslouží. Ostatně za tuhle kokotinu by zasloužili všichni tvůrci pětadvacet na holou. Ta cimra sloužící babičce a vnučkám za ložnici, kuchyni, jídelnu, trůnní sál a kdeco dalšího je fakt magořina, ale ještě šílenější jsou ty brojleři na zeleném pažitu, kteří snáší mraky vajec. Asi nikdo z tvůrců ani jejich příbuzenstva nepěstoval slepice. No a ten Osud? Jako ano, člověk se vlastními chybami a vlastní blbostí učí a moudří, ale jestliže nic špatnýho nedělá, (akorát to, že spí jako dřevo i když kolem něj skály padají) a vzbudí se a pyká za něco ani netuší proč a nač, jenom vyděšeně prchá jako hlloupé štěně, na vysvětlenou dostane něco jako "máš prostě blbej osud, holka, tak ho zkus změnit", tak to je opravdu velegeniální počin. Proto se taky nebohé děvče nikam neposune, nijak se nepolepší, pořád je to jurodivá blbka, akorát zamilovaná. Strašný osud.

O svatební krajce je lepším průměrem mezi novodobými pohádkami. Jedná se o štědrovečerní pohádka roku 2003. Příběh má přímou dějovou linku. Poněkud už postarší král (hraje ho nikterak neokoukaný slovenský herec Bahúl) vyhlásí ples, na kterém si vybere svoji budoucí manželku a matku svého potomka. Podmínkou k úspěchu je ovšem, aby upletla takovou krajku, jaká je na obraze. To se povede pouze zatoulané, nezbedné princezně (Klára Issová), do které se už král zamiluje, aniž by tušil, že je princeznou. A to i přesto, že ji životem provází její Nešťastný osud. Toho hraje velice škaredý Radek Holub, který se ovšem podle mě do této role naprosto hodí a je největším překvapením celé pohádky. Ten ji nejrůzněji škodí. Třeba jí vysype posbíraná vejce, zaviní požár látek, vylije víno ze sudů a možná ještě zaviní pád lešení. Za vše ovšem může princezna Svatava, tedy Issová, které té role také velice sedla. Ostatně neméně zdařile se svých rolí ujali i Pavel Kříž coby italský stavitel Composti či sklepmistr Landovský. [1490. hodnocení, 44. komentář, 60%]

Televizní pohádka Nejlepší přítel z roku 2003 se stala objektem mé pozornosti na začátku léta páně 2020. Pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce O svatební krajce, na kterou jsem byl zvědavý hlavně z toho důvodu, jak si povede v konfrontaci z kvalitními starými pohádkami. Při pohledu na herecké obsazení mne potěšilo, že jsem viděl nějaká známá jména, zvláště Pavel Kříž v roli italského architekta byl sázka na jistotu. Nicméně mne trochu překvapila přítomnost Milana Bahúla, který mi nebyl sympatický v Ordinaci v růžové zahradě a do této pohádky se hodil asi jako buldozer do prodejny s keramikou. Příběh začal představením dvou království, přičemž v jednom vládl moudrý král Filip (Milan Bahúl), který byl svobodný a nemohl najít tu správnou nevěstu. Chtěl totiž jen takovou, která dovedla vytvořit paličkováním stejnou krajku, jakou měla na šatech jeho matka. Jeho pravou rukou byl rádce Jakub (Jiří Štěpnička), který se staral o různé věci a také o rekonstrukci zámku, na kterou byl povolán odborník na slovo vzatý, jímž byl italský architekt maestro Composti (Pavel Kříž). Ten si mimo jiné poručil mnoho vajec do malty, které mu měl dodat hospodář ze statku (Otmar Brancuzský), dále nové závěsy od tkadleny (Zdena Herfortová) a samozřejmě další věci. V druhém království vládla stará ovdověla královna (Božidara Turzonovová), která zároveň vychovávala své vnučky Svatavu (Klára Issová) a Ladu (Klára Jandová). Trápilo ji, jak se Svatava divoce chovala a také jí vadila její zlomyslná a hašteřivá povaha. Po jedné hádce, kdy královna vnučku opět marně napomínala, Svatava nečekaně ráno zmizela. Mladá dívka doputovala do sousedního království a v tom okamžiku ji začal pronásledovat zlý osud (Radek Holub), který ji nasměřoval na statek k onomu hospodáři, který se měl postarat o vejce. Ten Svatavu přijal na výpomoc a první den vše proběhlo v pohodě, jenže když dívka usnula na seně, kde byly také koše s vejci, zjevil se osud a vejce vysypal a rozbil. Ráno spoušť objevil hospodář a Svatava měla co dělat, aby utekla. Mezitím králův rádce (Jiří Štěpnička) rozeslal princeznám v okolí obrázek krajky spolu s pozvánkou na královský ples, který se měl za pár dní konat na zámku na který později přijela i princezna Ladunka s babičkou. Předtím však Svatavu osud nasměroval do města, kde stál i královský zámek a zde se jí ujala zmíněná tkadlena, která ji vzala k sobě domů a ukázala jí utkané zámecké závěsy. Nešťastnou náhodu je však Svatava zapálila a práce tkadleny tak přišla vniveč, takže se vydala na zámek a na Svatavu, o které nikdo nevěděl, že je to princezna, si stěžovala. Král Filip po ní vyhlásil pátrání, jenže ji ani stráže hledat nemusely. Osud totiž opět zapracoval a poslal Svatavu do sklepení zámku zrovna ve chvíli, kdy zde popíjel král Filip spolu s italským architektem víno, které jim naléval sklepmistr (Pavel Landovský). Když jejich hodokvas skončil, dívku snědla zbytky jídla a usnula ve sklepě na stole. Zjevil se osud a v noci otevřel zátky všech sudů s vínem, které vyteklo na zem. Ráno spoušť objevil sklepmistr a Svatava musela utéci, přičemž způsobila další škodu na lešení a sám král spadl do hnoje. Neuběhlo mnoho času a ještě toho dne se Svatava sama vydal za králem, který se zrovna koupal, aby smyl vůni hnoje. Potom omluvu dívky přijal a umožnil jí napravit způsobené škody tím, že začala pracovat v královské prádelně spolu s pěknými pradlenkami Anežkou (Veronika Gajerová) a Růženkou (Šárka Ullrichová). Večer se pak zúčastnila jako servírka plesu, kam přinesla vlastnoručně upletenou krajku, ale přistihl ji přitom rádce Jakub a ten dal Svatavě raději peníze, než aby se vdala za krále. Princezna pak odjela spolu s babičkou a sestrou, která se zamilovala do italského architekta, domů na hrad Houska. Když se o krajce dozvěděl král Filip, neváhal a vydal za Svatavou, která se mu už dříve docela líbila. Jelikož se jednalo o pohádku, dopadlo vše pochopitelně dobře. Pohádka to tedy byla netradiční a mne mrzelo hlavně to, že byla bez kouzel a čar. Když jsem tak nad dějem přemýšlel, zdálo se mi, že vlastně sleduji takový rodinný příběh z minulosti, nikoli pohádkový příběh s nadpřirozenými bytostmi. Nebyla to ani kdovíjaká kvalitní pohádka a spousta událostí se dala předpokládat, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o televizní produkci, nečekal jsem žádný zázrak. Alespoň mne potěšily pěkné pradlenky Anežka (Veronika Gajerová) a Růženka (Šárka Ullrichová) nebo pohledná princezna Ladunka (Klára Jandová), která byla určitě hezčí než Svatava (Klára Issová) s velkýma očima. Celkově mne však svatební krajka nebavila a těch 78 minut jsem docela protrpěl, takže jsem se těšil na konec. Suma sumárum, pohádka O svatební krajce ode mne získala jednu krajkovou hvězdu *.