O rybáři a rybce (1986)

Jedna z nejznámějších Puškinových pohádek dostala své ztvárnění. Jak Josef Kemr tak Věra Galatíková či Naďa Konvalinková byli výborní. I kulisy se mi moc líbily. Pravdou ale je, že znám tu verzi pohádky trochu jinak a tato upravená mi v půli přišla trochu unavená. Možná se tvůrci měli držet původního příběhu, který právě v těch stupňovaných přáních má své ponaučení a jisté kouzlo.

Obzvlášť Josef Kemr v téhle televizní pohádce předvádí něco úžasného - a to nejen na pohádkové poměry. Pochmurnou atmosféru příběhu navíc dobře vyvažuje nadhled a neukřičený humor, takže ve výsledku jde o příjemnou podívanou s velmi zajímavým koncem (s malým otazníkem určeným spíše dospělým divákům).

Úvod u mořského Cara mě vážně nebavil. Ale když nastoupila paní Konvalinková a ostatní hvězdy (paní Galatíková, Kemr...)., začala docela svižná a veselá studiová jízda. 4 hvězdy za nadčasovost, úsměv, nadhled, lehkost, moudro a hořké pravdy - jo jo, když je člověk nespokojený vnitřně, není spokojený nikdy s ničím. A tady u toho byla aspoň legrace.

Kdo by si nepřál zlatou rybku? Nooo, z Puškinových zvířátek bych si nejvíc přála veverku. Ne, že by na mluvící kouzlíci rybce bylo něco špatného. Ve fascinaci touhle pohádkou (v její literární podobě) jsem si dělala dlouhodobě průzkum a zjistila jsem, že většina lidí si zlatou rybku představuje jako zlatého kapra.

"Já už jednu ženu mám !! Ale kdybych věděl, jaké mě čeká štěstí, nikdy bych se byl neženil.." ;)Veskrze herecky skvostná záležitost, v níž Janečková dává vzpomenout na svoji zálibu v knírech.. Tenhle Puškin rozhodně nesmrdí již od hlavy..