O štěstí a kráse (1986)

"Madlence, Pradlence přeněžně převelice, dnes moje kytara říká. Aby se usmála, malinko usmála na svýho milýho Kominíka."Písničky Jaroslava Uhlíře jsou vždy skvělé a i do téhle pohádky dodaly své kouzlo (mimochodem zde zní instrumentální motiv z cimrmanovské písně "Na železnici dějou se věci..."). Ale zdaleka to není jen o těch písničkách. Markéta Fišerová v dvojroli je úžasně živelná a  Libuše Havelková zas typicky babičkovská. A když se k tomu přidají exteriéry zámku Červená Lhota není, pokud jde o hodnocení téhle pohádky, co řešit . Nuž tedy:"Skládejte básníci, skládejte básně. A ty nám kapelo, do tance hraj. Že my už do smrti, budem žít šťastně. Láska nám udělá z života Ráj."

Asi to už nedokážu vidět dospělýma očima, protože jsem v dětství viděla pohádku minimálně 20x. V duchu jsem si s herci odříkávala jejich repliky a nevnímala jsem případné chyby. Kromě prkenného projevu prince Petra. Písničky z této nedělní pohádky miluju, líbí se mi a broukala jsem si je společně s princeznou, pradlenkou, princem a kominíkem. Navíc mě nadchl Vladyka a překrásná Fišerová. Milá, oddechová, ovšem velmi čitelná pohádka. Asi mám zahalený zrak sentimentem, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Uhlíř je zkrátka PAN skladatel.

Že je možné pohádku jen tak lehce jakoby nahodit - a navíc do pohádkového muzikálu a formy krajně úsporné - dokazuje tato drobnička korunovaná oslňující dvojrolí Markéty Fischerové, pro kterou to byla jedna z jejích posledních hereckých úloh před tragickým zdravotním postihem. Jen tak mimochodem je tu navíc nahozen sociální motiv sdělující, že i ten sebelépe a sebechutněji namazaný krajíc je vždy jen o dvou kůrkách. Smířlivé vyústění je navíc okořeněno poznáním základních věcí lidského života. To je na jednu pohádku natočenou v atraktivním prostředí spíše zámečku než zámku Červená Lhota víc než dost.

Človeka dokáže aj po tak dlhej dobe prekvapiť tvorba z minulosti . Herečka Markéta Fišerová sa mi vždy veľmi páčila, v rámci jej neopakovateľnej charizme a umelecko-prirodzeného prejavu.. Taká zvláštna kombinácia zložitosti a jednoduchosti, ale v tejto inscenačnej rozprávke vytiahla svoj talent ozaj veľmi vysoko. Jemný a prirodzený situačný humor len vyšperkoval celý príbeh, nielen hlavnej postavy. Bohužiaľ je len na škodu, že to bolo točené inscenačnou kamerou. Napriek tomu je o triedu na vyššej umeleckej priečke, celé dielko, ako hocijaká súčasná filmová rozprávka.

Markéta Fišerová byla opravdu úžasná herečka a je mi velmi líto, co se ji stalo a kvůli čemu už nemůže hrát. Tuto dvojroli zahrála úžasně, i když mě mrzí že už nějaké postsynchrony nemohla namluvit ona sama. I když tuto pohádku hodně lidí hodnotí, že se nemůže líbit i dospělým lidem, já si myslím že může. A to díky skvělému hereckému obsazení a hudbou.