Nouzový východ (2008)

Herecký koncert Jacka a Rose, ehm teda Lea a Kate, konverzačný film o manželskej kríze, o téme nám veľmi známej a v mnohom sa to podobá reálnym zážitkom z našeho života. Presne ten pocit nešťastia či nespokojnosti, ktorý nastane po rokoch spolunažívania s partnerom, to tu bolo výborne vykreslené. Nemôžem si ale pomôcť, keby ste tam dali obyčajných, alebo neznámych hercov, tak ten príbeh bude úplne tuctový. Vďaka ústrednej hereckej dvojici je to ale posunuté na vyšší level. Aj Newmanova hudba pomohla k emocionálnemu zážitku, na druhé pozretie to však až tak nefungovalo. Veľké gratulácie pre Lea a Davida a ich (nie spoločný) päť sekundový sex, aspoň v tom niesom sám :)

Jsem přesvědčená, že i na tak nehostinném místě jako je americké předměstí 50. let museli existovat lidé, kteří byli alespoň částečně šťastní. V tomto filmu je ale neuvidíte. Tady jsou všichni psychicky na dně – každý svým vlastním specifickým způsobem. Ten film je tak nehorázně vypjatý, dramatický a sveřepě odhodlaný dotáhnout svoje hrdiny k tragickému konci, že už jsem to v závěru nedokázala brát vážně. Jediný moment, který mnou trochu zarezonoval, byl když Leo začal chodit do nenáviděné práce s vědomím, že už z ní brzy bude moct odejít. A v tu chvíli v ní paradoxně začne být úspěšný - právě proto, že se přestane tak úporně snažit. To je něco, s čím mám osobní zkušenost – na rozdíl od podobně toxického partnerského soužití.

Depresivní vztahové drama, DiCapriem i Winsletovou velmi dobře zahrané. Jenom jsem měl celou dobu pocit, že se nemají (alespoň po materiální stránce) špatně a tak hledají důvod, proč se hádat. Frustraci z toho pohodlného, komfortního a konformního života a touhu po změně lze do jisté míry pochopit, ale dělat z toho takové drama mi přijde přehnané. Krize středního věku může přijít na každého a každé druhé manželství se potýká s určitými stereotypy, člověk se ohlíží zpátky a napadá ho, co by bylo, kdyby, nenaplněné představy a sny, únava z neustálých kompromisů, zklamaní... Líbila se hudba a ten docela výmluvný konec.

Těžko říct, zda filmu vytýkat dusivou nudu, když ústřední pár řeší útěk z "bezbřehé prázdnoty", aby konečně začal žít. Já vlastně ze stejného důvodu utíkám (respektive jsem dávno utekl) od amerických filmů domů k Evropským. Po herecké stránce není co vytknout, téma jako takové fajn, dokonce jsem tomu i věřil... Ale nebavilo mě to. 
SPOILER: Happy end z Paříže by to asi býval v mých očích zachránil

S čím jsem byl nespokojen - Ústřední pár má údajně na starost dvě děti, ale ve filmu to téměř není znát. S čím jsem byl velmi spokojen - komorní vztahová dramata můžu a navíc pod taktovkou Sama Mendese a s dvěma herci, co se v Titanicu milovali a teď to mají poněkud složitější. Jinak první desetiminutovka je na filmu nejsilnější - Žena se chová divně, chlap chce danou situaci vyřešit, žena chce z konverzace utéct. Chlap chce danou situaci/konflikt vyřešit tak intenzivně, že žena ho akorát urazí slovy, které nás muže bolí nejvíc, a to větou "Nejsi dost chlap." Tahle věta fakt bolí každého heterosexuála a já sám ji slyšel od ženy, co jsem nejvíc miloval. Výsledek - Chlap nechce rozbít ženu, a tak rozbije auto/kus nábytku/cokoliv, hlavně ne ji. A akorát si ublíží a z hádky vyjde jako poražený. Dokonale znázorněná dynamika mezi ženou a mužem.