Nouzový východ (2008)

Depresivní vztahové drama, DiCapriem i Winsletovou velmi dobře zahrané. Jenom jsem měl celou dobu pocit, že se nemají (alespoň po materiální stránce) špatně a tak hledají důvod, proč se hádat. Frustraci z toho pohodlného, komfortního a konformního života a touhu po změně lze do jisté míry pochopit, ale dělat z toho takové drama mi přijde přehnané. Krize středního věku může přijít na každého a každé druhé manželství se potýká s určitými stereotypy, člověk se ohlíží zpátky a napadá ho, co by bylo, kdyby, nenaplněné představy a sny, únava z neustálých kompromisů, zklamaní... Líbila se hudba a ten docela výmluvný konec.

Těžko říct, zda filmu vytýkat dusivou nudu, když ústřední pár řeší útěk z "bezbřehé prázdnoty", aby konečně začal žít. Já vlastně ze stejného důvodu utíkám (respektive jsem dávno utekl) od amerických filmů domů k Evropským. Po herecké stránce není co vytknout, téma jako takové fajn, dokonce jsem tomu i věřil... Ale nebavilo mě to. 
SPOILER: Happy end z Paříže by to asi býval v mých očích zachránil

S čím jsem byl nespokojen - Ústřední pár má údajně na starost dvě děti, ale ve filmu to téměř není znát. S čím jsem byl velmi spokojen - komorní vztahová dramata můžu a navíc pod taktovkou Sama Mendese a s dvěma herci, co se v Titanicu milovali a teď to mají poněkud složitější. Jinak první desetiminutovka je na filmu nejsilnější - Žena se chová divně, chlap chce danou situaci vyřešit, žena chce z konverzace utéct. Chlap chce danou situaci/konflikt vyřešit tak intenzivně, že žena ho akorát urazí slovy, které nás muže bolí nejvíc, a to větou "Nejsi dost chlap." Tahle věta fakt bolí každého heterosexuála a já sám ji slyšel od ženy, co jsem nejvíc miloval. Výsledek - Chlap nechce rozbít ženu, a tak rozbije auto/kus nábytku/cokoliv, hlavně ne ji. A akorát si ublíží a z hádky vyjde jako poražený. Dokonale znázorněná dynamika mezi ženou a mužem.

Film o neschopnosti mladého páru nalézt nouzový východ aneb další Mendesův znepokojivý obraz americké středostavovské suburbie. Na rozdíl od Americké krásy však zasazený do padesátých let a místo důrazu na jednotlivce, který si v manželství připadá izolovaný a přehlížený, zaměřený na pár. Mendes režíroval svou tehdejší manželku Kate Winslet, jejíž postavu provdal za Leonarda DiCapria. Bulvární aspekt jejich shledání po Titanicu však u publika naneštěstí rezonovalo více než film samotný. Revolutionary Road vypráví o touze mladého páru uvězněného v rutině manželství vymanit se z jednotvárnosti, ale také o jejich neschopnost vnést do vztahu skutečnou revoluci, navzdory velkým plánům. Mendes natáčí celou věc citlivě, se zvláštní rezonancí blížící se pohromy.

Cením nelítostnost, zejména v naprostém závěru, ale i když na některých místech se můžou herci urvat a na místech jiných se zase úžasně předvádí kamera, ty jednotlivé perfektní elementy obsažené ve snímku se vlastně skoro vůbec neprolínají. Jakoby tam každý ten aspekt byl pro sebe a fungovalo to jako promo-reel k tomu jak má vypadat velký silný film. Vlastně mám pocit, že Road to Perdition to v tomto měl dost podobné. A i Mendesovi Bondové. Chybí tomu takové ty malé potměšilosti, které dokáží podepírat ta velká těžká témata. Tady se každý scéna snaží svou podobou nebo dopadem být zbytečně obří.