Všude dobře, proč být doma (2009)

Je pravdou, že čakať od p.Mendesa, že by sa občas zbytočne nemotal okolo témy vzťahov, by bola hlúposť, avšak v praxi sa nám mnohokrát osvedčilo, že dokáže kinematografiu žánrovo a zážitkovo až nezabudnuteľne strhnúť. VAway We Govšak tomu tak ani zďaleka nie je a výplod je vo výsledku len prázdnym záberom s nesympatickým obsadením, ktorého plochý a ohraný dej miestami iba jemne štekne do zatmeného nastavenia atmosféry, postrádajúcej akúkoľvek duchaplnosť. Byť to akýsi skeč v satirickom alebo inak nadnesenom znení, dalo by sa to omnoho lepšie stráviť. Takto to jedine zarazí nad tým, spomedzi akých rúk to vzišlo a prečo. Či len tak z nudy? Dvoma * to totiž nadhodnocujem pre zaujímavú scénu "hádky" vo vlaku.

Apokalyptická romance o tom, že chystá se přijít na svět poslední dítě narozené z opravdové lásky a o snaze najít mu v poušti vyprahlé od citu a porozumění domov. Dobré romantické filmy se vždycky vyznačují určitou misantropií, aby právě v prostředí všech těch pokryteckých pitomců zářila ta velká láska lidí, kteří jsou akorát spolu těmi krásnými ryzými bytostmi. V tomto ohledu pak Away We Go vytáčí volume úplně doprava, protože galerka jeho vedlejších charakterů, kde každý reprezentuje jinak ztroskotaný rodinný model je naprosto nelítostná. A Alisson Janey jako patronka všech hulvátských zcyničtělých matek s přirostlým kelímkem amareta v ruce si to tady krade pro sebe s vehemencí, kterou nepřevalí ani zlomyslné ztvárnění Maggie Gyllenhaal role "jedna noha na zemi, druhá na křesle" arogantní ezopiče. Ústřední pár je samozřejmě často zralý na to opustit místnost, ale takovým tím povědomým způsobem. Jinými slovy ty postavy nejsou vyfabulované jenom proto, aby bez ztráty kytičky prošly všemi konfrontacemi (jako například tadyFantastický pan Kapitán), ale působí jako taková ta dvojka nudných prďolů, která se objeví na nějaké společenské události, vy si s nima nemáte co říct, oni se pořád očima vrací k sobě, komunikují spolu svým vlastním jazykem, očividně se celou dobu těší, jak zmizej po anglicku, aby se pochválili, že to alespoň zkusili a bylo to dle očekávání naprosto strašný. PS: soundtrack je trest smrti

Zde se opět ukazuje, jak velký mají vliv jména tvůrců na hodnocení jejich díla. Pár vtípků film sice obsahuje, ale ani na poměrně krátkou stopáž to nestačí a film tak celkem nudí. Myšlenka je jednoduchá, během filmu se opakuje několikrát, akorát v jiných kulisách. Takový TV film, který se dá sledovat jen jedním okem.

Komedie mi odjakživa přijdou jako náplasti prázdných datumů v kinech a na konci roku z nich vznikne jedna velká záplata, pak nerozeznáte komedii od komedie. I přesto jsem se u filmu nasmál a pochytil pár "chytrostí", ale už jen z principu nemůžu komedii považovat za skvost kinematografie, kord s příjemně tradiční pointou v podobě kýčovitého domu u moře.

Nemám u něj sice vždy za 5*, ale i tak je Sam Mendes režisérem, jehož filmografie by neměla nikomu utéct a dohnáním tohodle procítěného dramedy jej mám (až na novinku Empire of Light) skompletovaného. Away We Go těží z naprosto lidských výkonů ústřední dvojice, co řeší nejbanálnější, přesto nejdůležitější otázky života a vedle pár velmi vtipných situací několikrát skoro až dojme k slzám. Těhle vztahových kousků víc prosím. [viděno na SkyShowtime 5.3.2023]