Nezbytnosti života (2008)

3*Je to typický nezávislý festivalový snímek, který nemusí brát ohledy na mainstreamové diváky a soustřeďuje se na vyprávění o pocitech inuitského lovce, který je kvůli nemoci izolován na dlouhý čas od domova a rodiny. Chápu, že má film podnětné poselství a je ověnčený mnoha cenami, ale na mě bohužel působil utahaně, i když má slušné herecké obsazení i výpravnou stránku. Takže jen upozorňuji, aby si na něj dali bacha běžní diváci a pak zbytečně nesnižovali skóre tohoto kvalitního snímku.[ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]

Krehký a clivý príbeh o človeku, ktorého násilne vytrhli z prírody, v ktorej žil, a vrhli ho džungle civilizácie, kde sa cítil opustenejší, ako na ľadovej kryhe. Neznáme prostredie, neznámi ľudia, hovoriaci neznámou rečou. A on uprostred toho všetkého. Jedinými spriaznenými dušami sa mu stáva malý inuitský chlapec a ošetrovateľka. Nadchol ma "natívny" herecký výkon Natara Ungalaaqa ...

Film, na který jsem náhodou narazila při přepínání programů v televizi, a teď se u mne zařadil mezi ty, na které se hned tak nezapomíná. Má v podstatě jednoduché linie - není přesycený ani dějem ani reáliemi ani komplikovanými postavami, a přesto nutí člověka přemýšlet a o „nezbytnostech života“ uvažovat. Pro hlavního hrdinu, Inuitu, jsou nejdůležitější věci ty, které ho udržují při životě – potrava, kožešiny na oděv a tuk do lampy. Je to ale také absolutní svoboda, nesvázanost s civilizací i „jeho“ krajina - rozlehlé pláně, kde ho ani stromy neomezují ve výhledu. Když mu toto všechno vezmou, i když je to pro dobro věci a ne navždy, je nešťastný a strádá. Touží po domově, po té největší nezbytnosti života, jakkoliv je v něm život tvrdý. - Krásný film…

Prekrásne jednoduchý príbeh. Inuitský lovec sa dostane na tuberkulózne oddelenie v Quebecu. Zdá sa najprv, že je stratený, keďže nepozná jazyk a považujú ho za divocha, ale nachádza si svoje miesto v kolektíve pacientov a získava rešpekt ostatných. Opatrne vyjadrované city k francúzskej sestričke, pri ktorých sa nedala prekročiť rasová priepasť a nakoniec otcovský vzťah k inuitskému chlapcovi - sirote. Jemu vysvetľuje svoju prostú filozofiu o nezbytnostiach života. Tento film odporúčam všetkým, ktorí si niekedy myslia, že ich život je komplikovaný. Film prináša aj informácie o inuitskej kultúre a životných zvyklostiach, ale to najdôležitejšie posolstvo je v tom, že my, ľudia, sa vlastne od seba ani tak veľmi nelíšime. Ďalší skvost frankokanadskej kinematografie (pre mňa v minulosti aj Invázia barbarov). Dabingom by film veľmi stratil, zaujímavé je striedanie inuitštiny a francúzštiny, ako aj svojská melódia reči hlavnej postavy hranej Natarom Ungalaaqom. A mimochodom - jeho otec aj otec jeho ženy boli vynikajúci lovci...

Citlivý obraz člověka jiné kultury přesazeného do franko-kanadské.(70%)