Neopouštěj mě (2010)

SPOILERY!!!Jsem velmi ovlivněný knihou, kterou hodnotím o dost pozitivněji. Je to myslím nevděčný materiál na adaptaci, protože děj se v knize skládá ze střípečků větších životních událostí a zážitků ovlivněných tím, že si je nikdo úplně přesně nepamatuje – a taky subjektivizovaných do té míry, že sledujeme konstantně nejen vnější, ale vnitřní světy hlavních postav. A především je těch momentků tolik, že film vůbec nemá čas rozvinout vztahy mezi Kathy, Ruth a Tommym, ani ve mně nevytvořil pocit, že bych je dobře znal. Tou ztracenou mozaikovitostí se pro mě nejvíc ubralo na půvabu dost zkrácené první části v Hailshamu. Nedostatečný prostor na prozkoumání přátelství protagonistů tvoří i plošší postavy – když se Ruth vyspí s Tommym, přijde za Kathy a vysměje se jí do očí a trápí ji představou, že s ním skončila ona namísto ní. V předloze je celá tahle linka tušená do posledních cca 60 stran (přitom vůbec nevadí, pokud si jí čtenář nevšimne nebo ji ignoruje), kdy Ruth použije svůj vztah s Tommym proti sobě. Že ona byla ta, kdo jim bránil se dát dohromady, a předá oběma adresu Madam. A takových ztrát nuancí je hodně. Obsazení Madam a slečny Emily mi taky moc nesedlo, v knize mi přišla Madam o něco sarkastičtější a Emily naproti tomu vstřícnější. Byly ale i momenty, které na mě zapůsobily. Nejvíc Tommyho beznadějný řev na konci filmu... Inu, mrzí mě, že jsem si film nedokázal užít tak jako knihu.

Neopouštěj mě je krásně natočený, melancholický dystopický příběh o lásce, osudu a smíření. Film působí smutně, ale zároveň jemně a lidsky. Carey Mulligan i Andrew Garfield zde předvádějí skvělé výkony, které dávají příběhu hloubku a emocionální sílu. Jde o netradičně pojatý film, kdy scénaristou je zkušený Alex Garland, jehož scénář není tentokrát čistě typickým sci-fi, ale spíš intimním dramatem s existenciálním přesahem. A i když jeho styl nemusí vždy každému sednout, tady funguje výborně. Pro mě osobně tentokrát ten lepší případ. 70 %

Pro lidi nepolíbené knižní předlohou, jako jsem já, to musí být dost divný zážitek. Děti vychovávané jako zvířata na porážku, bez sebemenšího náznaku vzdoru, naprosto smířené s krutou realitou doby trvanlivosti své existence. O čem film byl? Celou dobu mě sžírala nutkavá potřeba přemýšlet o etice, morálce, hranicích, které jsou lidé schopni překročit – neplatíme až příliš vysokou cenu obětováním kusu své lidskosti výměnou za pár let života navíc? Jakého života? Smysluplnějšího, kvalitnějšího než ti nebožáci, kteří se pro nás obětovali? Kdo má větší právo na život? O tom ale už bylo rozhodnuto. Stejně tak bylo rozhodnuto o tom, že film je spíš romantický patos, ale měl na víc. Možná to tak režisér chtěl, možná si jen ukousl příliš velké sousto. Nic ve filmu nebylo úplné, nebylo zde nic, od čeho se pořádně odrazit – vše působilo nepřirozeně bez validních vodítek, abych to mohl alespoň trochu pochopit. Takhle jsem byl jediným člověkem v místnosti, který pociťoval nějaké přirozené emoce, vzdor a vztek, což, předpokládám, nebylo hlavním cílem filmu a nepustilo mě to nad filmem více přemýšlet. Po celou dobu jsem si udržoval odstup, bylo to divné.

Nedojalo mě to. Ani trochu. Celou dobu se mi chtělo u toho spát a když jsem neusínala, měla jsem vztek, že tam nikdo nic nepodnikne, dokonce není ani řeč o útěku nebo vzpouře. To není normální. Ledaže by všichni byli pod nějakými sedativy, což zjevně nebyli. Takže za mě je to celý blbost, co popírá pud sebezáchovy. Dvě hvězdičky jen za hezkou hudbu, kameru a vizuální stránku. Dokoukala jsem to jen proto, že jsem doufala do poslední chvíle, že ti dva zdrhnou. Celý příběh je hloupost od A do Z.

Ľudia môžu žiť až do stovky. Skvelé, ale kam ich dáme, keďstarobincesú preplnené už teraz? 😆Mne sa táto dystopia veľmi páčila. Nie tak ako akčnýOstrov, ale stále super, lebo japonský autor vedomý si svojich koreňov do toho dáva veľa filozofie a úvah. Ide vlastne oexistencializmusa to by potvrdil ajjednoočko Sartre. S darcovstvom orgánov to bude v budúcnosti možno ešte ošemetnejšie než dnes, ako to vidíme napríklad vo filmeDýchaj!Každopádne, kto si stihne prepiťpečeň, ten by mal byť v bezpečí, myslite na to! 🥂