Fontána (2006)

Z Aronofského Fontány tryskají dechberoucí obrazy i banality v nepopiratelném vizuálním p(r)ožitku. Nesmrtelnost se pro člověka nachází v koloběhu života, věčný život existuje paralelně jako cosi, co si člověk nemůže zabrat pro sebe. To je poselství Fontány Darrena Aronofského, místy strhujícího, místy triviálního zástupce kinematografie obnaženého nervu, který je pro tvůrce Requiemu za sen, Černé labutě a Noema tak typický. Poněkud esoterický snímek kombinující mýtus o věčném návratu, mayskou mytologii, New Age, buddhismus, bibli i Herzogova Aguirrea vyvolává prožitek refrénu či modlitby opakováním totožných vět a frazémů. Fantastická hudební kompozice Clinta Mansella pak umocňuje dojem z Fontány coby audiovizuální básně o sepětí milenců napříč prostorem a časem.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Rewatch 2026 - tak som dostal chuť si pozrieť po 20! rokoch Fontánu. Už pri premiére som z nej mal zmiešané pocity. Na jednej strane geniálny soundtrack Clinta Mansella, ktorý dodnes počúvam, plus zaujímavý vizuál a niektoré nádherné obrazy. Na druhej strane slabý až naivný príbeh a "poučenie", ktoré sa snaží zo všetkých síl vymáčknuť z diváka slzu, ale mňa, ktorý inak slzí na povel, to nechalo úplne chladným. Dojem kazí aj  veľmi viditeľná štúdiovosť všetkých historických scén. Okrem toho celá tá ezoréria mi nie je blízka a vidieť Hugha Jackmana ako meditujúceho mnícha už bolo skôr smiešne. Takže takto som to videl 20 rokov dozadu. Včerajší rewatch potvrdil, že sa absolútne nič nezmenilo. Presne ten istý dojem. Napriek tomu dávam 4/5. Oceňujem veľmi príjemných 96 minút a takmer nonstop prítomnú hudbu, ktorá robí z filmu veľmi pozerateľný videoklip.

Fontána je film, u kterého jsem první polovinu vůbec netušil, co se vlastně děje. Upřímně – ani po dokoukání jsem neměl jasno. Je to jeden z těch filmů, které vám napoprvé prostě nedojdou, a tady to platí extrémně. Aby mi začal dávat smysl, musel jsem si ho pustit znovu a ještě si k tomu přečístanalýzu.
Až potom mi došlo, jak promyšlený ten film vlastně je. Najednou všechno zapadlo do sebe a z úplného chaosu se stal silný zážitek. Je to film, který vás nutí přemýšlet a domýšlet si věci, takže pokud hledáte něco jednoduchého na večer, tak radši sáhněte po něčem jiném. Vadilo mi, jak dlouho mi trvalo se do něj dostat, ale ve chvíli, kdy mi to konečně došlo, to stálo za to. Pokud vás baví sci-fi, které má hloubku a nutí přemýšlet, Fontána za tu námahu rozhodně stojí.

Popište mi dopodrobna slovy, co zažíváte při sexu…..Nejde? Co zažíváte po jointu? Nejde? Je to spirála, vír, je to díra, kterou se propadáte, nebo naopak stoupáte do nebe. Jsou to obláčky, po kterých se procházíte? Mluvíte neznámými jazyky? Jste v jednu chvíli šamanem a za chvíli vědcem. Zmizel čas a je jenom jedna nekonečná plocha??  To se nedá VERBALizovat. Žádný psaníčko k lístku do kina. My “pětkaři’ Fontány to prostě máme v sobě. Necháme se oblbnout kdejakou sračkou….a ještě rádi.

Úplně hravě bych ze sebe dokázal vyblít tento snímek adorující komentář / recenzi, v němž bych se rozplýval nad dokonalým uměleckým zážitkem, kterým mě tvůrci snímku obohatili, a jak si v sobě toto poselství ponesu do svého posledního dne. Jenže já už mám jeden svůj poslední den za sebou, vím naprosto přesně, co mě čeká "na druhé straně", takže u mě zamýšlené poselství dopadlo jako semínko v kupě sněhu. Nezapírám, že mě v určitých momentech opravdu zaujal vizuál i fakt, že Hugh Jackman zřejmě opravdu umí hrát, když se mu chce, ale jinak šlo o záležitost, která pro mě byla zcela bezobsažnou. Jako skalní ateista jsem neocenil ani jedinou z náboženských větví (když už jsme u toho stromu), jako nemrtvý jsem neocenil tu posedlost životem a jako cynik jsem si příliš neužil tu nehynoucí lásku. Ne že bych lásku neznal, nebo na ni nevěřil (na rozdíl od neviditelných bytostí), ale víc se holt pobavím u takovýchto postelových hovorů: "A až umřu, oženíš se znovu?" "Jistěže ne, miláčku." "Ale já bych nechtěla, abys byl sám." No dobrá, když si to přeješ, tak se tedy znovu ožením." "A musíš s ní bydlet tady, v našem domě, pamatuj si, že by mi to nevadilo." "Dobrá, budeme bydlet tady, pokud si to přeješ, miláčku." "Ale mé golfové hole jí nedávej, to bych nechtěla." "Neboj se, drahá, ona je stejně levák........ Do prdele...."
Abych to shrnul, šlo zcela jistě o umělecký snímek, protože jsem ho zčásti nepochopil a zčásti mě nebavil. Jsem na takové záležitosti asi až příliš jednoduchým jedincem, takže tady v mém případě došlo na pověstné házení perel svini. / Poučení: Nechceš-li se zazelenat, nechlemtej mízu.