Vinyl (2016)

Sex, drogy a Rock n Roll ze 70tých let jak vyšitý. Pro fanoušky hudby, vinilů, Scorseseho a kvalitní seriálové tvorby opravdová chuťovka. Nějaké chybičky by se na tom najít mohly, ale u seriálu s deseti díly (i když poněkud dlouhými) se dá leccos odpustit a vychutnat si to mnoho, co se na tomto seriálu povedlo, od začátku až do konce.

Když jsem narazil na seriál ze světa rock'n'rollu o přestřeleným řediteli krachující nahrávací společnosti, který se snaží zachránit svou kariéru, zatím co se mu hroutí manželství, tak jsem byl přirozeně zaujat - kord když se na tvorbě podílel Scorsese a Jagger. Výsledek bohužel příliš nezarezonoval, protože to nemá dost dobrý scénář. Z toho pramení, že z celé řady postav si divák snad vyloženě neoblíbí žádnou, protože všichni jsou sobci, z čehož pramení většina konfliktů. Postavy nejsou dost zajímavé, protože jim chybí hloubka a nějaký výraznější příběhový oblouk. Bohužel nejsou ani dost zábavné, abych jimi byl baven. Není toho moc, ale občas něco vypadne z protagonisty ("Máš něco?" "Co? Hroutí se nám společnost a ty se chceš sjet?!" "Sjetej jsem byl furt a společnost se mi začala hroutit, až když jsem s tím přestal.") Převažují však momenty, kdy Ritchie něco posere, či se zachová jak sketa. I proto si myslím, že k němu divák bude obtížněji nacházet cestu. Původně jsem si to představoval takto: Zkoksovanej protagonista diváka provede tímhle šíleným světem, mnohdy se mu něco podaří, ač ani on sám neví, jak a na konci dojde svého cíle, ač za sebou nechá spoušť stejného rozměru. Později mě tato představa opustila a začal jsem o tom smýšlet takto: "Okolnosti budou na protagonistu vyvíjet stále větší tlak, když Ritchie setne jednu hlavu, tak narostou další dvě, čímž se bude budovat napětí a divák bude svědkem toho, jak nízko může člověk klesnout, než ho to úplně zlomí." Bohužel tvůrci scénáře nebyli schopni pracovat s gradací a výsledek je však mnohem rozplizlejší: Občas se něco podaří, ale většinou je všechno posraný a divák jen sleduje, jestli se z toho nakonec nějak vylížou. Štve mě, že to má 10 hodin, ale ve výsledku to o ničem pořádným není a hromada odkazů a soundtrack to nezachrání. Když není dobrej scénář, výsledek taky dobrej nebude. Všechno stojí na obsahu. Když ten dostatečně nefunguje, výsledek nemůže být dost uspokojivej. Kéž by to bylo přestřelenější, zábavnější, napínavější, zajímavější, bohatší co se týče příběhů postav i jejich osobnosti a celej příběh měl znamenitelší výraz, pevnější základy, jistější tah na branku a závěr, který bude trefou do černého. Obecně tu popisuji ideální podobu tohoto materiálu, jíž nebylo ani zdaleka dostáno. Tohle pouze ušlo a to je málo.

Doposud jsem neznal ani jeden seriál z hudební "branže". Zde bylo navíc hned několik lákadel a to Martin Scorsese (skvělý režisér), Mick Jagger (The Rolling Stones - tudíž kontrola nad tím že to bude +/- jak to v té době fungovalo), Olivia Wilde (má oblíbená herečka) a v neposlední řadě právě ten hudební průmysl. Výsledkem je poutavý seriál plný drog, sexu, hudbu, podrazů a dokonce i vražd. Richie je fakt ďábel a je skvělé pozorovat jak se díl od dílu mění, aby se napravil a pak zase padl na dno stejně jako celá jeho firma. I menší herecké role zde mají své uplatnění a předvádí kvalitní herecké výkony. Nadchla mne logicky i odhalená scéna s Olivii Wilde. Každopádně poslední 2 díly ukončily načaté děje až dost necitlivě, že to bylo až moc rychlé. Něco budujete 8h po 8 dílů a pak to "ukončíte" za 30 minut. V tom tedy zklamání. Každopádně celkově to na 4z5 je.

Přesně takový seriál každý rocker potřebuje, tohle je naprostý nářez! Takhle má vypadat seriál/film o hudbě ze sedmdesátých let. Jenom píchání, drogy a rock ´n´ roll. Parádní na tom je, že to není úplně vymyšlený. V několika dílech se objeví i nějaká ta osobnost, třeba hned v tom prvním Led Zeppelin. Největší plus má určitě herectví. Hlavní postava může být pro někoho dost nesympatická, je to takový zfetovaný zmrd, ale na druhou stranu bez něj bych si to nemohl představit. A ty jeho panický záchvaty, šňůpání koksu, prostě super. Jeho žena to taky zachraňuje, Olivia Wilde je neuvěřitelná kočka. Objeví se i scénka se satanstvím, ta je úplně luxusní. Příběh je tady taky zajímavý, dokonce trochu o propletený. Ani by mi nevadilo, kdyby to bylo doslova jenom o hudbě. Jinak zatraceně velká škoda, že je to ukončený. Okamžitě bych chtěl vidět další sérii.

Vinyl mě nalákal na autentickou jízdu hudebním průmyslem 70. let. V půlce série jsem si bohužel uvědomil, že to úžasné zasazení je jen kulisou, nedůležitým pozadím pro osobní drama nepoučitelného feťáka. To by samo o sobě mohlo být zajímavé, ale kvůli tomu jsem do seriálu nešel. Hlavně ani jedna část není zpracovaná opravdu dobře. Většina epizod sestává z Richieho sjetého pobíhání a řvaní na všechny kolem, tedy pokud fet teprve nehledá. Do toho jsou zamíchány nějaké camea dobových muzikantů, vedlejší linky sem tam zajímavých postav, které se kvůli pomalému tempu nedočkají rozuzlení, a občas nějaký ten song pro radost. Takhle fungují prakticky všechny epizody, takže i na ploše deseti epizod se rychle dostaví repetice a nuda. Nejvíc mě ale štve, že kromě první epizody jsem z toho vůbec necítil vášeň pro hudbu. Richie o ní pořád mluví, ale ze seriálu samotného nikdy nečiší. The Get Down dokázal i přes fantastičtější námět a trochu neohrabané vyprávění zachytit ducha doby daleko lépe a zábavněji.