Expres foto (2002)

Robin Williams si výjimečně střihne roli pošuka. A hraje toho blonďatýho stalkera fakt skvěle. Nebylo mi z něj vůbec dobře. Puntičkář Sy (což je sama o sobě hororová vlastnost) se nechá unést svým zaměstnáním a bere si práci domů. Zase jsem ale narazila na film, který měl dokonalých 30 minut, dokud se Sy nerozhodl, že si problém vezme za svůj a vyřeší ho jednou pro vždy. Je to vlastně několikrát omílané téma, ale díky Williamsovi mě to vtáhlo. Škoda zase toho konce, který vyšumel do ztracena. "Nikdo nikdy nefotí něco, na co chce zapomenout."

Já fotky zpracovávám jako by byly mé vlastni.Ani ne měsíc po sobě jde už o druhý film, o jehož existenci bych neměl absolutně ponětí nebýt spřízněného uživatele Willyho Kufalta, každopádně hned jak jsem dozvěděl nástin tématiky a děje, dostal jsem chuť se na něj bezokladně podívat, zatímco některé filmy jsem schopen šetřit třeba i měsíce ba roky. Film o fotkách...ale není o úmění...Nebo možná taky trochu je, ale až ve druhé řadě. Opravdu, opravdu, fascinující nápad, tehdy debutující tvůrce napadl.:o   Některé filmy stihnou pod tíhou nových trendů zestárnout a stát se neaktuálními, v některých ohledech až směšnými,  Expres foto je příkladem filmu, který navzdory své technologické zastaralosti v oblasti děje získává novou sílu právě díky svému zasazení do doby doznívající éry analogového vyvolávání fotek. Fotolab tu nefunguje jen jako nostalgický přežitek, ale jako fascinující nástroj vyprávění — stroj, který hlavní postavě umožňuje potají uchovávat cizí vzpomínky pro své vlastní, znepokojivé účely. Možní, že právě Express foto mohl vést k boomu digitálních fotoapárátů, chytrých telefonatů a cloudových uložisť, kdoví.:D .Nicméně nedovedu si představit, že by vyznění  fungovat lépe než ve zdejší konstelaci, za atmosféry vyvolávání fotek v dokonale naleštěném luxusním centru . Hned od  začátku mě záhadnost  postava Sy  Parrisha přitahovala. Když si chlapeček stýskal, že Sy možná nemá žádné kamarády, vypadá smutně, a lidi si z něj utahujou, načež ho maminka konejšila, že je přece možné, že má spousta kamarádů, rodiče a dívku - což prokládal záběry, kdy se Sy vrácí do svého bytu, která je bily , prázdný, bez jakýchkoliv známek osobního života, cítil jsem silný pocit samoty a odcizení. S takovou zajímavou záhadnou ústřednostní a nastolenou atmosférou se film sledoval se zájmem, napětím a neustále vyvolává, otázky, co bude dal. Tvůrci navíc nezustali   invenční už jenom  u samotného Thillerového využití tématu fotek - nadchla mě i ten nápad, že z řady fotek si jde postavit jakousi zeď alternativní rodinny, která je v podstatě dovršena závěrečnou sekvencí, kdy si Sy představí , že je na fotce se ,,svou´´ rodinnou taky.   Napadite je i představení různých typu zákazníku fotolabu nebo momenty plynulého přerývání představ a reality (především v momentě, kdy Sy sedí v autě, kouká na dům ,,své´´ rodinky, načež se v něm začne procházet, chovat se v něm JAKO doma,  rodina ho tam načape a jeho přítomnost ji ani nějak nerozruší - načež je opět střih na Syho v autě a my vidíme, že šlo o pouhou představu).   Robbie Wiliams je tady vizáži  něco mezi obejdou, co nabízí dětem bonbóny v parku (zde teda fotoaparáty v obchodě) a Ventolínem.:D, Ale  je super. Přesto musím říct, že dabing Jiřího Pragera v mých očích snad  tentokrát snad original překonaná.  Dalším prvkem, který mě na filmu opravdu zaujal, jsou ty  zádumčivé monology doprovázené až klipovitými sekvencemi  — tichá zamyšlení a podobenství o tom, co vlastně fotografie v životě člověka znamená. O tom, co fotíme, proč právě to, a jaké štěstí hledáme v okamžicích, které chceme zachytit.  O maličkostech, které tvoří pravdivý otisk života.  O tom, jaký význám má práce v minilabu a co může skýtat úmění fotograffie.  Musím přiznat, že úvahové monology pana Syo jsou vážně hypnotizující a dokázaly by mě pořádně ulahodit.  Dabingový  (byť občas nadužívaný) profík  Prager tyto  všechny monology  dokázal podat vskutku podmanivě,  dodává postavě zvláštní smutek a klid – a snad i větší hloubku než samotný originál. Jeho  milý hlas tvoří snad ještě větší kontrast ke Syo zvrácenosti. Film diváka staví do zajímavé pozice, kdy postava Syo, která se dopouští zvrlého, eticky i pravně silně sporného jednání, pouze bojuje se svou bolestí...a ve výsledku byť brutální silou odhalí nekalý čin coby nevěru,  který by on sám patrně nikdy nespáchal. Film mě ve výsledku přiváděl k řadě vedlejších myšlenek - a snad nejsem úplně podobně zvthlý jako Sy, když mě napadlo, že někdo cizí,  – kdo té rodině pravidelně poskytuje nějakou službu – se může časem začít cítit skoro jako její neoficiální člen. Takový ten strejda z obchodu, přesně jako si připadal Sy..:D Také mě napadlo, že život v podobě amerického snu představovaného domečkem, bazénkem, penízky, deťátkem, jaký zažívala ,,Syoa´´ rodinna, může být pro někoho jenom předmětem něčeho,, čeho nemůže dosáhnout a může ho to vést pouze k frustraci. A možná jsem nebyl s těmito myšlenkami tak mimo, když se na konci Sy rozpláče před policistou, že podle něj je typ hodného  chlapa, co je věrný manželce a nezraňuje své děti. A přesně v tu chvíli je jasné, že nemluví jenom o policistovi, ale projektuje si do něj svůj vlastní život - verzi sebe sama kterou by mohl žít, kdyby k tomu dostal příležitost. Tohle je typ scény, na který se jen tak nezapomíná....Tohle je celkově snímek, na který jen tak nezapomenu. Komplexní mnohovrstvý film, který si už prvními minutami říká o nejvyšší hodnocení. A přestože tohle opravdu není typ filmu, který bych bral jen jako ,,jeden z řady´´. Ten námět je tak neotřelý a něčím mě připoutal, hlavní postava je tak zvláštní a její monology tak podmanivé...že si snad ani nedokážu představit, že by se mi zrovna takový film dokázal vykouřit z hlavy. Ale přeci jen  vadilo  lehce nedotažené zakončení některých linek a trochu uspěchaná stopáž.

Tak intenzivní psychologická pitva s excelujícím Robinem Williamsem a tak nepříjemné otevírání tématu stalkingu, až ve mně narůstal strach dívat se dál.Expres fotoje jedním z těch filmů, které uvnitř odhalují snad i víc možných hrozeb a temných lidských zákoutí, než by jeden toužil poznat. No, taky jsem film v jednom okamžiku po půlhodině jednoduše vypl, než jsem se po chvilkové pauze přemohl dívat se dál. Ale tak, když už jsem v minulosti zvládl většinu Hanekeho filmů (v nichž se občas děly i ještě krutější depresivní události v realistickém podání), proč bych měl teď uhnout od příběhu jednoho obyčejného chlápka, který prostě hodně rád vyvolává i pořizuje takové obyčejné rodinné fotky. :o) Hlavní postava mi přišla natolik komplexně vykreslena a Williamsem mnohotvárně sehraná, že bych se ji až zdráhal plně označit za zápornou. Spíš jsem vnímal příběh o tom, k jakým morálním až protizákonným selháním může vést menší, postupně však narůstající nenaplněněná touha někam víc patřit a najít uspokojení v životě, jak nekontrolovaná série takových menších selhání vypudí spolu s jedním nepříjemným zvratem v životě ještě horší činy za hranou... A nejhorší na filmu zůstává ten pocit, když v některých situacích i docela začnete chápat jednání postavy, které se přitom často pohybuje na škále od lehce nepříjemného až po silně opovrženíhodné. Závěr filmu nechal dost otázek nad dalším dějem či uzavření některých zápletek otevřených (jasně, že záměrně), ale zážitek z celého psychothrilleru byl pro mě mimořádný. Navíc v rámci rozpracování jednoho z motivů filmu se dočkáme i poutavých úvah nad fotografií a její místem v novodobé společnosti a životě, stejně jako menší studie různorodých zákazníků fotolaboratoře nebo fascinujících scén s náhledem do techniky vyvolávání fotografií v době těsně před vzestupem digitálních aparátů.[90%]

Expres foto je komorný psychologický srillerík s minimálnym počtom hercov, sálajúcou znepokojivou atmosférou, nezvyčajne výrazný svojou “uskutočniteľnosťou” v reálnom čase a navyše s fantastickým Robinom Williamsom v hlavnej úlohe. Originálne poňatie témy, ktoré vyvoláva u diváka skľučujúce pocity prakticky bez jedinej kvapky krvi, či výstrelu, je jedinečné. Robin Williams je absolútne uveriteľný a mrazivý zároveň. No a záver je vďaka téme, hudbe a hercom úžasne vygradovaný, dostane diváka na špičky a hoci sa v podstate nič zdrvujúceho neudeje, divák by nemal byť sklamaný. Je to skutočne zvláštny filmík, akoby veľmi veľmi chladný. Je to spôsobené všetkým čo som opísal vyššie, no ku tomu na mňa pôsobil “modro” a sterilne čisto, čím ešte znásoboval znepokojivú mrazivosť. Vidieť takto originálne prevedenie príbehu o psychopatovi s maniakálno depresívnymi sklonmi a častými poruchami v gyroskopickom mechanizme bolo osviežujúce. Viem, že šlo “len” o film, ale za ubližovanie deťom by som dával hyenám tie absolútne najtvrdšie tresty. Navždy. Film za štyri.

Nenápadný pracovník fotolabu (v brilantním minimalistickém podání Robina Williamse) namísto vlastního šedého života "stalkuje" zdánlivě ideální rodinu své zákaznice. Málomluvné psychoanalytické drama pozoruje jeho prázdnou existenci a spíše než na rozvitý děj se zaměřuje na znepokojivou atmosféru podpořenou chladnou elektronickou hudbou. Nebylo mi z něho úplně příjemně – lepší 3 *.