Humr (2015)

Já nevím, já si potřebuji stále i po té nějaké krátké chvilce, která dělí mé zhlédnutí filmu a psaní recenze, trošku seskupit ty myšlenkové pochody, co se mi v hlavě rozbíhají při vzpomenutí si na tenhleten klenot bizarnostiYorgose Lanthimose, samozvaného čerstvého hlasu artovějších filmů jednadvacátého století (a u něhož mi vyloženě i nabíhají nuance na takové velikány jako třebaIngmar Bergman). Ať už jde o vyloženě symptomatickou kritiku stavu společnosti a některých ve vtipu naostro řečených urážek k některým absurditám pochytitelných aj v současné stavu pouhé mezilidské existence coby komunity na světě a v nějakém tom společném prostředí, tak po nápadité scény a motivy, které film činí sice o to divnější, ale vůbec ne rušivým způsobem a naopak jen podněcuje více otázek a myšlenek, které se dají tahat jak kouzelníkovi kapesníky z rukávu (co jsem to sakra vymyslel za přirovnání?!:D). No ale úplně nejlépe, je to film o významu vztahu, což jej na jednu stranu může činit extrémně romantický a hezu, pokud by ovšem nebyl tak explicitní a vždy zasto udržet myšlenku významu lží, na sebe navzájem hraných her, které vztah jen mohou ničit, stejně jako jakékoliv předpokládané a vnucované standarty a téma, že vztah je povinnost nutná udržet nějakým způsobem, ať už sebeblbějším. A je to prostě super. Miluju ten styl celého rámce, uchopení a odvyprávění a prostě přesně takovéhle filmy mám rád. A může mi někdo vysvětlit, proč je Lanthimos tak vysazaný na kytary?

Ježíši, já na tyhle umělecký debility fakt nejsem. Jako nápad výborný. Herecké obsazení také. Sem tam jsem se zasmál, proto ty dvě hvězdy. Zvraty tam také byly a povedené. Ale celé se to neskutečně vleklo, bylo to takové strašně divné, je to film, který jsem měl popravdě řečeno velký problém dokoukat a udělal jsem to jen proto, že jsem čekal, že se to celé nějak rozsekne. Ne, nedočkal jsem se.

"Najlepší Lanthimos"Yorgi nám naservíroval zaujímavú dystopickú budúcnosť v ktorej vidíme totalitu v dvoch úplne odlišných formách. Jedna totalitná skupina núti svojich ľudí nájsť lásku v hoteli do 45 dní s možnosťou predĺžiť si pobyt pokiaľ odchytia odporcov tohto režimu. Pokiaľ nesplnia ani jedno budú premenení na nimi zvolené zviera. Kvalitne znázornené bolo aj odopieranie samoty, masturbácie či asexuality. Druhá totalitná skupina vyhodená do lesov zakazuje akúkoľvek romantickú interakciu, no povoľuje masturbáciu i samotu. Kontroverzia a bizarnosť je cítiť od prvej scény ktorá hneď šokuje a pôsobí ako taký hint na akej vlne sa bude film niesť. Oceňujem skvelý výber hercov OdFarrella,Weisz,Barden,Whishaw,Reillyaž po výbornúLéu Seydouxktorá ktorá sa týmto zapísala do mojej top 10. Miestami film zasahoval až do filozofických rozmerov. Stále mi hučia v hlave niektoré myšlienky filmu ktoré trefne reflektujú súčasnú dobu ako napríklad:Pokud budete mít problémy, které nebudete moct vyřešit, budou vám přiděleny deti, to obvykle pomůže".Taktiež je tu viacero vtipných scén ako šušľajúceho a krívajúceho, sadistická ubytovaná s predplatným na 150 dní či jeden dialóg ktorý ma absolútne rozložil:"Kde jsi byl? Hledala jsem tě hodiny." "Masturboval jsem tam za těmi stromy".Film ma chytil od začiatku a aj napriek pomalému tempu vôbec nenudil.

Dokonalé to není. V poslední cca třetině tomu jakoby dojde šťáva a klidně by to mohlo mít o pár bpm svižnější tempo. Jinak je to ale nekompromisně parádní ukázka silného, osobitého, originálního, zábavného, tvůrčího a inspirativního filmu. Tohle je to kam by nás měl film jako audiovizuální medium posouvat. Ne k šablonoidním, korporátním omalovánkám a lobotomicky předvídatelným rychlokvaškám. Ani k do sebe zahleděným artsy-fartsy uspávačkám hadů. Na Humra člověk kouká s tím, že nic podobného ještě nevidě a je setsakra zvědavý kam se to bude posouvat. Chvilku se člověk plácá smíchem do kolen, pak zase valí bulvy v překvapeném WTF ohromení a ve výsledku se nad tou romantikou usmívá jak měsíček na hnůj.

Lobstera musíte nechal dojmem i myšlenkou zhruba týden uležet. Ne, že by to byla tak silná káva jako např. Hanekeho Funny Games USA, ale jde o podobně chladný (byť tak trochu jinak) film, který nabízí velmi odlišnou společenskou realitu než ji my svobodně žijící známe. Myslím, že druhé shlédnutí mně dostane na plnou palbu, ale první dojmy se zmiňovaným časovým odstupem vyjádřené jsou, že Lanthimos podobně jako Park, nebo Refn netočí filmy pro masy, ale o to déle vám jeho kusy zůstanou v hlavě. Díky svému prvoligovému weirdo statusu navíc láka exkluzivní herecké sestavy, což dodává jeho netradičním námětům punc top notch kvality. Being mindfucked is such a good thing. 85 % P.S. Právě ta emoční bezkontaktnost je zde tvůrčím highlightem.