Není zla mezi námi (2020)

Snímok, ktorý na príbehu štyroch ľudí vykresľuje súčasné nastavenie iránskej "slobody" a vlastného presvedčenia toho, čo má robiť a čo nie. Je to film, v ktorom sa toho veľa nedeje, ale ktorý vám ponúkne takú atmosféru ťažkých rozhodnutí, že vás vtiahne priamo do deja a tá premrštená stopáž vám celkom rýchlo ubehne. Myslím, že slabé štyri hviezdy si tento snímok zaslúži a určite je to v istom zmysle pre mňa pozitívne prekvapenie, nakoľko z traileru som mal pocit, že to bude trošku prúser. 70 %

Satan neexistuje. Všetko je to o našich rozhodnutiach, ktoré menia životy, vzťahy aj budúcnosť. Poslúchneš a zabiješ. Neposlúchneš a nesieš následky. Mám rada, keď ma film zavedie do inej krajiny, kultúry .. aj za cenu, že to nebude veselé.

Jenda nepochopil zmysel prvej poviedky a tak ju samozrejme kritizuje. Režisér zámerne sleduje rutinu zdanlivo obyčajného človeka, popisuje jeho ľudské stránky (stará sa pekne o rodinu a ešte aj o vlastnú matku), aby nás v závere zabil krutou pointou. Je to dokonale využitá vyprázdnená narácia.

"Katem z donucení, to tě v srdci změní."Nejpůsobivější je druhý příběh. Bahrám, voják z popravčí čety, má mít svoje "poprvé". Je zoufalý, nechce zabít člověka. Nemůže spát, neustále telefonuje své snoubence Tahmíne a ostatní vojáci z jednotky, již zkušení "pracovníci" ho střídavě litují, držkují, aby je nechal ještě spát a vedou s ním i mezi sebou rozpravu o oprávněnosti, smyslu, výčitkách a o nezbytnosti. Protože zparchantělý systém společnosti je tak holt nastavený a v případě odmítnutí následuje trest. Pětihvězdičková konverzace, bohužel rádoby romantický happyend s "drobným" kazem na kráse. Humanista sice své dilema vyřešil, ono ale nikam nezmizelo, jen ho přesunul na někoho jiného. Protože odsouzenec bude viset tak jako tak a tři dny opušťáku po úspěšné popravě dostane Bahrámův kamarád, který bude s výčitkami svědomí taktéž úplně v prdeli (viz třetí příběh). Zhodnocení celku: Při vší úctě k závažnosti tématu a k osobní statečnosti Mohammada Rasoulofa, s níž iránskému režimu "nastavuje zrcadlo" (za což už byl i vězněn), 150 minut je vražedná délka, se spoustou vaty a v konečném důsledku značně kontraproduktivní. Například hned v úvodu, třicet minut sledovat každodenní rutinu, kdy vrchol dramaturgie bylo opakované couvání s autem při čekání na manželku či oplachování zeleniny před večeří, bylo natolik ubíjející, že pak, po zmáčknutí zeleného knoflíkuna Hešmatově pracovištise nedostavil šok, ale naopak radost a úlevné:"No sláva! Konečně se něco děje."Což asi nebylo režisérovým záměrem, řekl bych.(20.10.2022)

Všechny čtyři příběhy mají něco do sebe, přičemž jsou tak akorát dlouhé a nečekaně vypointované. Nejsilněji na mě zapůsobila první povídka, jejíž poklidné tempo rozčísne nekompromisní závěr. Pak mě taky hodně oslovila třetí povídka, ovšem ta mi připadá jako nejméně pravděpodobná, protože v ní sehraje velkou roli náhoda. Čtvrtá epizoda je pokračování životních osudů hrdiny druhé povídky, ale stylem vyprávění trochu připomíná první příběh. Každopádně režisér Mohammad Rasoulof si zaslouží velký obdiv a respekt, že nepřestává točit filmy, ani když je za svou tvorbu pronásledovaný íránským režimem. (80%)(31.08.2022)