Semínko posvátného fíkovníku (2024)

Íránská kinematografie má ve světě početnou skupinu příznivců, přes opakované pokusy proniknout do jejích krás se mi nepodařilo pochopit, v čem spočívá její kouzlo, při svém pohledu a hodnocení tamní produkce narážím na její nepřekonatelné limity. Až příliš často vnímám slavná íránská dramata jako snímky s umrtvujícím tempem, kde se kolem problémů spíš krotce krouží, než aby hřmělo a lítaly blesky. Mohammad Rasoulof měl už před natočením "fíkovníku" za sebou dlouhou řadu konfliktů s režimní mocí a musel dobře vědět, že tentokrát  překročil veškeré hranice, systému dojde trpělivost a udeří plnou silou. Mohl a měl natočit film bez kompromisů jako energické tango, místo toho sleduji táhlé blues. Není to jen Rasoulofův problém - íránské filmy vůbec nefungují jako thrillery, absentuje v nich napětí. Srovnejte si české tematicky shodné české ekvivalenty "Ucho" a "Spalovače mrtvol. Kolik je v nich na ploše 90, resp. 96 minut mrazivých úderných dialogů a strhujících scén. Rasoulof potřebuje bezmála 170 minut, aby konečně dospěl pracně k cíli, nedosahuje přitom takové katarze jako české snímky, které, ač natočené o tolik dekád dříve, působí moderněji a svěžeji. Námět - tedy generační konflikt v rodině a přizpůsobování se průměrného kariéristy potřebám despotického režimu - je atraktivní, zpracování je ale příliš "íránské". Říkám si, jak by si Kachyňa pohrál s konfrontací obou dcer s vyšetřovatelem nebo Herz s motivačními dialogy "ďábla svůdce" v podobě Imanova nadřízeného... Celkový dojem: 65%.

Ať jsem se jakkoli snažil vypudit ze záběru kamery tvář Jacka Nicholsona (Kubrick, Shining), zůstal tam až do samého konce. který mně tak jako tak přišel zbytečně efektní. Na druhé straně nádherná ukázka. jak snadné je dohnat někoho, kdo to nemá v sobě v pořádku, do paranoie; jak mysl integruje zdánlivě nezávislé podněty z "rodiny" a z "práce". Dalším, čím mě film zaujal, byla otázka "lži" a postupné rozšiřování jejího prostoru, dokud (jako posvátný fíkovník) neprorostl celým životem, nedegradoval ho a posléze zcela nezničil. Film je tak cenný i mimo rámec politicko-kriminálního dramatu.

7/10| Rodinné drama o tom, jak to chodí v jedné obyčejné rodině čerstvě povýšeného státního zaměstnance, který si svou práci vlivem okolností začne nosit domů. Konspirační thriller o nebezpečném životě v protesty otřásající se diktatuře, ve které si nikdo nemůže být jistý, zda brzy také nepřijde na řadu. Whodunnit detektivka o pátrání po ztracené věci, která může celou rodinu přivést do problémů. Psychologický thriller o proměně zásadového člověka a starostlivého manžela a otce v paranoiou postiženého jedince, schopného svým nejbližším provést cokoliv. A to ještě zdaleka není všechno. | Kromě sugestivní svědecké výpovědi o samotných poměrech v náboženskými fanatiky ovládané zemi dojde v průběhu děje na zkoumání řady různorodých témat (emancipace, generační propast, genderové stereotypy, represivní metody vládnoucího režimu, protestní hnutí, profesní deformace, banalita zla, společenské role, síla propagandy). Záměrným soustředěním na rodinné záležitosti, zatímco v práci se hlava rodiny dopouští zločinů, což probleskuje jen v občasných náznacích (výmluvná epizoda se zastávkou po cestě), film připomene podobně koncipovanou studii The Zone Of Interest. | A aby toho nebylo málo, tak pro větší pocit autenticity stran atmosféry všudypřítomného strachu si tvůrci průběžně vypomáhají použitím dokumentárních záběrů ze skutečných protestů (ze kterých doslova mrazí v zádech). Škoda jen, že film po stránce děje i tempa nabere pořádný směr až po uplynutí poloviny stopáže s nástupem ztracené zbraně na scénu (působivá scéna rodinného výslechu) a motivace pachatele k jejímu zcizení není nijak vysvětlena (stejně tak důvod jejího nevrácení po zjištění hrozících následků pro celou rodinu). Určité nedostatky v rámci narativu naštěstí vyvažuje napínavé finále s černohumornou koncovkou ve stylu závěru The Shining a hlavně vynikající herecké výkony všech zúčastněných. |PeZet

Muslimské filmy, které se odehrávají v "domácím prostředí" mají jedno společné, a to je težký středověk. Bohatá smetánka v palácích, zbytek v ruinách. Muž velí, žena poslouchá. Když se vzepře, následuje trest. To samé platí pro systém - dodržuj pravidla a žij, poruš je a zemři. Pokud se tomu někdo diví či to odsuzuje, jeho volba, je to jejich kultura a styl života po staletí. Je mi úplně jedno, zda režisér utekl či neutekl, z principu porušil pravidla a ví co ho čeká. A kdyby tento film nenatočil, svět by nebyl o nic ochuzen, filmů o magorech terorizujících rodinu je spousta a ani nemusí ztrácet pistole.

Iránska produkcia nie je úplne bežná v našich končinách, ale poskytne aspoň zaujímavý pohľad do tejto krajiny ovládanej islamom a islamistami. Je to v čase nepokojov, keď ľudia sú v uliciach a ozbrojené zložky robia "svoju prácu". Hlavnými postavami sú členovia štvorčlennej rodiny, kde otec je priamo príslušník represívnych zložiek, dve dcéry podľa možností rebelujú a matka sa to snaží udržať celé pohromade v rámci normálnych rodinných vzťahov. Ono to postupne bublá pod povrchom, napriek tomu som nemal ten pocit, že tie vzťahy sú tak vypäté, že to môže vyústiť až do takého konca. Miestami je to aj trochu nuda, ktorú zachraňuje len fakt, že sledujeme život v nami neznámej krajine. Našinec vidí tie rozdiely kultúrne aj náboženské dotýkajúce sa rodinného života protagonistov, zároveň možno padnú nejaké predsudky o živote v stredoveku. Každopádne na stopáži by som určite ubral. Čo oceňujem je odvaha tvorcov, ktorá sa podľa očakávania nestretla s pochopením, a mala svoje dôsledky, snáď nie následky.