Někde v Evropě (1948)

R: ČST 2 = 7.4.1988, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) =- Nadčasový film, podobný Buñuelovmu dielu LOS OLVIDADOS. Povojnovou Európou putuje tlupa bezprízorných detí, ktorá bez zábran, v snahe prežiť, na svojej púti rabuje, kradne a neštíti sa ani vraždy. Paralelu s osudom dnešných detí, ktoré bojujú s nezáujmom rodičov, tlakom médií, sociálnou nerovnosťou, rozmáhajúcou sa kriminalitou čoraz mladších jedincov a všeobecným rozkladom tradičných rodinných hodnôt, nie je ťažké - bohužiaľ - nájsť ... (8.4.2010)

Život bere i dává. Válka ta však jen bere. Domovy, životy, jistoty, naději. Kdo jsme, když nemůžeme být tím, kým jsme byli? A co si počít se svým životem, když zem krvácí? Skupina různě starých dětí se na konci druhé světové války potkává a postupně rozrůstá, a jejich jedinou snahou při putování krajinou je přežít. Činí tak různými způsoby a doufá, že někde je třeba čeká i naděje, že bude líp. Jednoduchý a přímý děj je natolik zajímavý, že mě to úplně pohltilo. Silná výpověď, skvělé herecké autentické výkony všech dětských herců, to vše v černobílém filmu z Maďarska, který jsem dosud neznal. Díky za tohle rozšíření obzorů. Někdy není ani potřeba žádné velké filmařiny, stačí jen zajímavý děj se silným tématem a je vystaráno. Těžko můžu být spokojenější. [31. IFF Art Film Košice](26.06.2025)

S maďarským filmem pro děti a mládež jsem se nesetkal mockrát, co ale tenhle (po)válečný kousek pojí se snad nejslavnějším maďarským „dětským“ filmemChlapci z Pavelské ulice(1969), je i zcela nečekaná snaha překročit běžné hranice dětských a rodinných filmů k ukázce tragicky padlých hrdinů. Tady si moc nedokážu představit, žeby takto drsnější dobrodružný film vznikl v pozdější době, čerstvé zkušenosti z války po jejím skončení nicméně inspirovaly k rozehrání tehdejších prožitků pro dobové generace (nejen) dospívajících diváků. Géza von Radványi kráčí z velké části ve stopách klasických dobrodružných příběhů klukovských partiček, některé scény jakoby skoro vypadly z Marka Twaina a jehoDobrodružství Toma Sawyera(či jiných obdobných knížek a jejich adaptací), dokážou být podobně napínavé i vtipné. Zde však přinášejí o to víc odlišný, realističtější a dramatičtější zážitek, že se odehrávají na pozadí války; parta kluků po většinové ztrátě rodičů a domácího zázemí čelí skutečnému hladu a hrozbě smrti, konfrontuje se i s odvážným fyzickým útokem na nepřítele ze strany staršího člena party. Přestože se režisérovi většinou dařilo udržet atraktivitu a jistý spád, připadal mi film trošku dlouhý, monumentální hudební doprovod své doby mě občas vyrušil a celkově se měNěkde v Evropěnedotklo tak intenzivně, abych razil plný počet. O silnější scény vedle napětí a humoru ale také nouze nebyla a líbí se mi i obsáhnutí vícera myšlenek, než jen té klasicky očekávané protiválečné, zejména bych zmínil poselství o písní pojící lidi a motivující ke společnému, nenásilně vykonanému činu. I když úplně nechápu, proč se v maďarském filmu stává onou ikonickou písní s takovým poselstvím zrovna francouzská Marseillaisa. Ale budiž, zanotoval jsem si ji taky a nejvýraznější dospělácká postava pána ze zámku film zajímavě osvěží i svým menším charakterovým přerodem.[75%](20.06.2025)

Filmů obsahujících zájmenná příslovce neurčitá místa "někde" nebo času "tenkrát", je poměrně hodně. Přesto ale většinou přesně víme "kde a kdy". Tak je tomu i ve filmu Gézy von Radványi, který, včetně romantizujících prvků a jejich zdůvodnění, popisuje Sandiego. Romantizujícím prvkem je přeměna dětských "desperados" (nebo "olvidados" - Buñuel) v "dětský domov", který jim patří a který si sami řídí - zatím. Romatizujícím prvkem je i motiv Internacionály - ale ten jím byl vždy.(06.01.2015)

Na rok 1947 a politické podmínky v postupně vznikajícím sovětském bloku značně odvážný a vymykající se snímek reflektující na takřka dobrodružném schematu důsledky války. Hlavně zpočátku není brutalita ani agresivita dětí připomínající v některých scénách až prapředky Kukuřičních dětí výrazněji tlumena a přičesávána. Na svou dobu jde o syrové, civilní ztvárnění, které jen násobí výborný kolektivní výkon dětských představitelů. Děj se značně zlomí až přesunutím děje na starý polozřícený hrad obývaný slavným dirigentem - po odvážné scéně dětské pitky následuje fáze "převýchovy", která se nese v trochu romantizujícím až rodinném duchu a postupně naplňuje podmínky předždanovovského "lidového humanismu". Hroty jsou uhlazovány a konec je až hollywoodsky dojemný a idealistický. Vzhledem ke kontextu vzniku by však nebylo na místě něco takového filmu vyčítat - tehdy stále vládla naděje a víra a bylo potřeba se vypořádat se stíny minulosti, když zvláště Maďarsko neslo z budoucích sovětských satelitů značný díl viny. Škoda, že slibný vývoj tamní kinematografie zhatila socrealistická doktrína a že scenárista Béla Balász se ocitl ve své zemi v nemilosti a byla mu znemožněna další práce se zestátněnou kinematografií.(30.03.2012)