Nejlepší kšeft mýho života (1988)

Krom toho "kšeftu" to byla hlavně Martínkova životní role. Jenže Martínek nebyl tak dobrý herec, aby dokázal přehrát i takového Zedníčka, natož Brzobohatýho, Šafránkovou...A už vůbec ne Gregorovou, jejíž přednosti a ženskost bijí do očí a já pochopil, proč si ji Brzobohatý vybral. Takže pokaždé, když dostane Martínek sólo změní se film v nudou, ublekotanou, táhlou, nezajímavou břečku s jakýmsi rádoby ušlechtilým příběhem. P.S. Zawadská je teda taky pořádnej kus!

Jímavý příběh ze života bývalého prvorepublikového ševce z Vodičkovy ulice, svěžího pětaosmdesátníka, který svou nezdolnou energií, temperamentem a neutuchající výmluvností přesvědčuje sebe i okolí o tom, že ještě nepatří do starého železa, kam se ho snaží zahodit příbuzní i někteří vypočítaví podnikavci. Velmi dobrý herecký výkon Zdeňka Martínka v hlavní roli.

Jediná hlavní role pro Zdeňka Martínka a jeho velké sólo, kde ukazuje, kam až jeho veliké herectví sahá. Je velká škoda, že filmaři jeho talentu naplno nevyužili a dávali mu samé menší role, i když i ty jsou zapamatování hodné. V tomto televizním filmu hraje roli dědy Žáčka, který se pro svou tvrdohlavost nechce vystěhovat z domu, ve kterém žije a který by chtěla získat rekreační společnost a zrekonstruovat ji pro své rekreanty. Ostatní herecké obsazení je výsostné a charakterové perfektně zvládnuté. Jiří Holý - dědek Šťovíček, Libuše Šafránková - Marta, Valérie Zawadská - sekretářka Zuzana (sexy), Vladimír Hlavatý - pacient v LDNce (z jeho bezmocnosti a senility mě mrazilo) nebo "věčnej študent" Bořík Procházka. V podstatě všechny další postavy vynikají naprostou věrohodností a uměním zhostit se role. Je vidět, že film byl natočen v roce 1988, kdy byla totalitní atmosféra již uvolněnější a některé situace by dříve z filmu byly asi odstraněny. Vždycky jsem říkal, že Jiří Adamec byl v osmdesátkách šikovnej režisér a jeho televizní tvorba byla většinou vždy bezvadně odvedená práce. To už se bohužel nedá říct v dnešní době, kdy režíruje trapné zábavné pořady a seriály. Ještě není na škodu zmínit hudbu Ladislava Štaidla, která vybarvuje děj a křídlovka melancholicky zaznívá v deprimujících situacích.

Takový to, když si v pracovní den pustíte dopoledne televizi jenom jako kulisu a pak vás něco, co jste považovali za dopolední vystýlku programu, chytí a nepustí. Skvělej Martínek, vlastně i Zedníček a ostatní. Samozřejmě nechybí "poučení z příběhu", to ale vzhledem k ději a výkonům nevyznívá tak otravně jako z jiných bolševických televizních projektů. Otravná je snad jen ta hudba.

"Teprve důchodce je zcela svobodný člověk, protože nemá oč přijít..." Docela by mě zajímalo, zda tohle televizní drama bylo vysíláno ještě před pádem režimu. Kritikou poměrů silně připomínalo podobná díla z druhé poloviny 60. let, kdy doba povolila... a excelentní výkon Zdeňka Martínka zase ty nejlepší Rudolfa Hrušínského...