Noční talk show (1988)

Prvních 20 minut je perfektních. Strhující, překvapivé, napínavé, vzbuzující zvědavost, co bude dál. Jenže pak přijdou scény, které zjevně v původní hře nebyly aNoční talk showse zasekne. Znovu se nadechne až ve chvíli, kdy se Barry dostane zpátky do rozhlasového studia a nezastaví se až do vyhroceného, i když předvídatelného konce. Eric Bogosian si napsal skvělou roli a skvěle ji zahrál, toho chlapa zná zjevně skrz naskrz. Stone a Richardson navíc mají spoustu nápadů, jak vizuálně oživit sledování jednoho moderátora ve studiu. Dohromady s Bogosianovou kulometnou kadencí slov tak mají rozhlasové scény ohromnou dynamiku. Některé kritické pasáže o vztahu publika a médií jsou dnes stejně aktuální jak v roce 1988 a Stone útočí na diváky možná ještě ostřeji než vTakových normálních zabijácích. O to větší škoda té prostřední části, která táhneNoční talk showdolů.

Donedávna film na dvd, který jsem oddaloval. Podívám se někdy jindy, někdy jindy, někdy jindy....Ale teď nechápu proč ? Škoda, že jsem to neviděl dřív. Herecký koncert Erica Bogosiana, který si roli doslova užívá a je velmi uvěřitelný. Někdy za ty jeho kecy byste mu nejraději vrazili, ale někdy má pravdu. Poslední den vysílání je nezapomenutelný. Dále zaujal Alec Baldwin a dvorní herec John C. McGinley.

U Olivera Stonea mám vždycky nutkání hledat projevy jeho předem daných politických názorů a většinou to jde jednoduše, protože jsou z mnoha scén dost jasné. Noční talk show je ale film tak mnohovýznamový a zároveň jednoduchý, že bych zde tentokrát radši úplně vypustil jméno autora a věnoval se filmu samotnému, bez kontextu Stoneových názorů, které by mi mé čtení filmu zdrcly do mnohem všednější záležitosti. Ono by se to dalo shrnout jednoduše - kontroverzní rozhlasový moderátor, který si nebere servítky, pouští do éteru jen samé naštvané, divné a nebezpečné existence, kterým se pak vysmívá. A jelikož se takovými lidmi neustále obklopuje, začne se to obracet proti němu. Co zasel, tak sklízí, přitom naprosto přesně ví, co dělá, ale nepočítá s tím, že to většina lidí ani nemůže pochopit. Jeho charakter je nestálý, těžko čitelný, nedá se jasně odsoudit, zvlášť, když nevyhnutelně musí jednou přijít bod zlomu a prohra vůči (někdy už předem) vytvořené nenávisti. Jaké je ale poselství tohoto filmu? Že jsme uvnitř všichni naprosto nenávistní? Že nutně potřebujeme obsah, který nás štve, abychom věděli, že ve světě existuje opozice? Nebo proto, že jsme všichni vlastně masochisté? Nebo to byl jen vhled do USA osmdesátých let a jejího "veřejného podsvětí"? Tak jako tak, těch rovin je tam několik, některé mi přijdou poněkud zkratkovité a povrchní (je to jako soudit lidstvo dle příspěvků v různých diskuzích, jde to sice jednoduše, ale nikdy z ní nezískáte přesný obraz povahy lidstva, jen určitého stavu ve virtuálním prostoru, ve kterém se mnoho lidí chová úplně jinak než v realitě), některé mi naopak názorově sedí, ale všechny spojuje, že jsou působivé a nutí k zamyšlení. Osobně mi z toho primárně leze neutrální zobrazení stavů mysli lidstva v bublině toho nejhoršího z nich, které ale láká dovnitř jen ty, kteří do něj prostě patří (proto třeba Barry některým volajícím okamžitě típne hovor), což takhle asi zní jako nicneříkající pseudopojem, ale lepší mě teď nenapadá a tahle adrenalinová jízda toxickým éterem na mě hodně zapůsobila, jelikož zručně a komplexně vystihuje přesně takovou, řekněme, sociální arénu, v níž mají moc především ti nebezpeční. Plnohodnotný filmový zážitek navíc podpoří precizní práce s kamerou a střihem, který dokonale využívá každého koutku prostoru rozhlasové stanice, kterou takto postupně "odhaluje" a zároveň při každé nově ukázané věci nebo koutu budí zájem, takže to řemeslně je, tak trochu, pointaRoom Filmuv divácky snesitelné a atraktivní praxi. A nebylo by to nic bez výkonu Erica Bogosiana, který je zde tak moc přesvědčivý, že jsem až zíral, jak se v tolika momentech dokázal tak detailně přesvědčivě převtělit do své postavy. Vlastně Bogosian tomu podmanivost drží nejvíc, jelikož už prvními jeho slovy a jejich intonací víte o Barrym všechno, jen se postupně upevňujete v názoru, že přesně takový je. Není to ale žádná chabá praktika, spíš mistrovské herectví, jelikož jste v Barryho pořadu a vnímání světa okamžitě a naplno. Hodně zvláštní film, na který rozhodně jen tak nezapomenu a nejspíš si ho někdy zopakuji, abych ho dokázal snáz uchopit. 4*

"Sklízíme, co jsme zaseli…"Může někdo, kdo přichází každý večer dělat talk show, v níž útočí na své posluchače, uráží je a ponižuje, dopadnout jinak než jak na konci tohoto Stonova filmu dopadl moderátor Barry? Asi těžko. Upřímně musím říct, že mě tenhle Barry (v dosti afektovaném podání  Erica Bogosiana) postupem času čím dál tím více štval a přišlo mi, že už ty své výpady vůči volajícím vážně přehání. Na druhou stranu těžko říct, jak by se člověk dokázal vypořádat s tím, kdyby byl vystaven debatám s tolika různými excentriky. Mě dostatečně vysílilo samotné sledovani téhle excentrické talk show.

Súhlasím. Absolútny súhlas s názorom užívateľa "Malarkey". "Nočná Talk Show" je napriek absolútnej absencii násilia, pomerne agresívnym snímkom, v ktorom zbrane nahradili slová. Je to klasický Stone no ďakovať treba predovšetkým tým, čo písali scenár, lebo to sú práve tí, ktorí vďaka verbalite dodali tomuto snímku ten správny punc. Komu sa páčil (za mňa podpriemerný) "Pontypool", tak "Talk Radio" bude pre nich ďaleko solídnejším zážitkom. Ľahký nadpriemer ..