Nefes: Vatan Sağolsun (2009)

Trosku natiahnuta drama o malej tureckej vojenskej hliadke, ktora sa dostane do konfliktu s kurdskymi militantmi vedenymi vodcom prezyvanym Doktor. Vycibreny pohlad do psychiky mladeho vojaka, ktory musi absolvovat povinnu vojensku sluzbu na velmi nebezpecnom mieste. Sneh, zima, vysoke kopce, pochmurna nalada aj ked svieti slnko, este horsia ked nesvieti, drobne radosti aj starosti maleho kolektivu. Zaverecna scena prepadnutia stanice je surova, realisticka a kruta ... a takto vyzera vojna ... nikto nepozera co je fer alebo kto ma pravdu, koho nazory su spravne, proste ste jej sucastou a bud sa nadychujete alebo naposledy vydychnete ... velmi zivo som si scenu predstavoval, film Vas vtiahne do deja. Akurat to politicke som trosku nepochopil, lebo zopar kurdov bolo aj medzi tureckymi vojakmi v hliadke.

Válečné drama, které je specificky snové a rozjímavé...A ve chvíli, kdy přijde na samotný boj, je zase náležitě tvrdé, syrové a realistické...Atmosféře napomáhá i ne zcela jasné vymezení prostoru, konfliktu i nepřítele, přestože víme, že se jedná o kurdské separatisty kdesi v horách jihovýchodního Turecka...Při sledování jsem si vybavil neméně působivý izraelský Beaufort nebo ruskou 9.rotu...A taky to, jak moc nezajímavý a nudný byl oproti tomu náš Tobruk...

Nejsem odbornice na turecký film jako tady kolega Niktorius, takže nemůžu říci, v jakých tendencích se film pohybuje v kontextu této kinematografie. Orientuji se spíš na kazachstánskou a uruguayskou tvorbu. /// Film má jeden základní problém a docela závažný. Nedokáže vyprávět příběh. Ani po hodině pořádně nevíte, koho vidíte, proč tam je, co tam dělá, co je za rok... Nefes se umí místy dobře ponořit do hlav vojáků a zprostředkovat nám jejich vnitřní stavy. Ovšem týden po filmu si nevybavíte ani jeden obličej, ani jedno jméno postavy. Všichni jsou příliš anonymní a jaksi nevýrazní. Byť je tento turecko-kurdský incident poměrně nedávný (1993) a pro spoustu Turků velice bolestivou událostí, mně to nevtáhlo. Poměrně nezvyklé množství komentářů je na imdb, z nich se lze dozvědět o problému více. Doporučuju je ale proto, že většina jich je velmi inspirativních a zajímavých, protože jsou těměř všechny do jednoho reakcí samotných Turků, poté co zhlédli film v kině./// Závěrečná bitva je ovšem zvládnuta excelentně. Syrovost, chlad, nenávist, drsnost a beznaděj z ní čiší tolik, že leckterá americká produkce může stáhnout ocas mezi nohy a jít se vycpat, proto 75%.

Ze zde uvedených žánrů bych rozhodně podtrhnul slůvko "drama", zatímco "válečný" bych napsal hodně malým písmem a "dobrodružný" raději úplně vypustil. Nefes je zcela v duchu turecké kinematografické tradice velmi komorní a pomaloučku vyprávěný film, v němž jsou všechny scény několikrát tak dlouhé, než jsme zvyklí z filmů západních. Dlouhá je sice i sekvence přestřelky s ozbrojenci, ale ta je zase zahalena do tmy, takže ani zde si vyznavači akčnějšího stylu na své nepříjdou. Spíše se snímek v určitých ohledech trochu přibližuje Marhoulovu Tobruku. Narozdíl od něj má ale vynalézavější režii - zejména scény v nichž se prostříhává mezi dvěma souvisejícími ději jsou působivé. 70% P.S. pro Mertax: :-P

Snové psychodrama na motivy osamělé jednotky a jejich rodinných aj problémů. Zajimavá je bezesporu kamera, místy lze vidět jak si kameraman hraje, a ohromně ho to baví když má prostor. Jinak ale dialogy dlouhé a ne moc záživné... na můj první turecký film to ale není špatné, ** a 50%.